A jaké jsou vlastně povolené

A jaké jsou vlastně povolené ztráty u maturit? A mají vůbec nějaké být? Za našich mladých let, ach ouvej to zní ale blbě, se vcelku přesně už dlouho dopředu vědělo, koho k maturitě vůbec nepřipustit. Pomíjím samozřejmě jiné, než prospěchové důvody.

Za Vašich časů...

Nevím, kdy byly "Vaše časy", ale cca do roku 1989 byl do maturitních oborů povolen přístup pouze 26 % populace.Už toto číslo napovídá, že k maturitnímu studiu byli až na výjimky vybíráni jen ti nejchytřejší, nejpracovitější a nejvycepovanější žáci posledních ročníků základních škol.Tyto žáky následně učitelé středních škol čtyři roky dusili, škvařili a rožnili s tím, že maturita je těžká a že pouze malá část z nich bude mít šanci jít na VŠ - a proto se maturant z doby před dvaceti lety nemůže srovnávat s maturantem dnešním - a velmi často ani s dnešním magistrem. Kupodivu, na rozdíl od dneška, nikdo tehdy maturanty nepolitoval, nikdo si nestěžoval do médií a neštkal, že jsou chudáčci  v y s t r e s o v a n í !Následně, cca do roku 1993 povolili Pražáci (MŠMT) smršť hrůzy - založení takového množství maturitních škol, že již počínaje rokem 1995 začal tvrdý boj těchto středních škol o žáky devátých tříd, kterýžto trvá dodneška.Děťátka na ZŠ proto předem vědí, že budou na SŠ přijata a už poslední dva roky nemusejí nic dělat - a neumějí ani zlomek toho, co uměli absolventi ZŠ za Husáka - toto přesvědčivě a nekompromisně dokázala PISA 2009.No, a nemlich to samé se děje v terciárním vzdělávání - středoškoláci z období před státní maturitou nemuseli skoro nic umět, a přesto se o ně tzv. vysoké školy popraly.Tento stav již, doufejme, zásluhou mj. i Cermatu, pominul. Ten, kdo neumí učivo 9. třídy ZŠ, dnes již nezmaturuje. Ten co ho ovládá, zmaturuje. Aspoň něco.

Pěkně jste věty zde nakladl

Pěkně jste věty zde nakladl :-)U mě to byl počátek 80. let. Každý rok se našlo pár jedinců, kteří kvůli prospěchu nebyli připuštěni k maturitě. Kdo tu příležitost ale dostal, nakonec uspěl. Za ty čtyři roky pouze dva opakovali zkoušku v srpnu, a nebyla to matematika. Ale nevím, bylo to tak všude? Zkusím se poohlédnout po nějakých statistikách z té doby.V podstatě s vámi souhlasím, i když PISA nepřeceňuji a Cermat nemám rád.Hezký večer.

Máte pravdu, že to takhle nějak bylo.

Nepoměrně podstatnější otázka je co s tím současným stavem provést. Protože návrat zpátky rozhodně řešením není, po 20 letech se do stejné řeky opravdu podruhé vstoupit nedá.Jediné co bezpečně víme je, že prostým zvýšením kapacity škol za současného nezvyšování, ba posledních pár let snižování investovaného podílu HDP, ještě k tomu v kombinaci s neřízením, ne-li dokonce destruktivními zásahy,  se z reálných předpokladů žactva a studentstva maximum možného vzdělávacího efektu nevyždímá.A co si troufnu tvrdit je, že by se musilo změnit oboje. Tj. jak řízení (a začít od definování cílů, které se zanedbalo nejvíc, všechny dosavadní pokusy jdou od prostředka, tj. od metod a postupů,  nebo od konce, tj. od testování "čehosi"), tak financování (protože nejsme geniální, s 3,5 % HDP nemáme šanci, i s jinde běžnými 5-6 % HDP,  postačujícími taktak na udržení úrovně, by byl velký úspěch dosáhnout radikálního zlepšení).Princip "kde na to vzít" je jednoduchý - stačí dokonce i jen tu současnou efektivitu peněz vkládaných do školství požadovat od peněz vkládaných například do budování infrastruktury (= se zhruba 2/3 náklady stavět dálnice jen o tolik horší než třeba v Dánsku, Belgii, Irsku..., o kolik máme horší než oni výsledky PISA) .