Mám radost.
Vážení přátelé, krásný rozhovor, krásné téma, krásní lidé. Musím dopovědět něco, co o sobě Honza Brabec neřekl. Byl to - asi nejen podle mého mínění - nejvýznamnější bubeník za celou existenci Plastic People (ano, byl to on, který mě vyšoupl z bubenické stoličky u Plastic People, a právem, protože to byl nejvíce charismatický hráč na bicí široko daleko, hodně široko a hodně daleko). A taky hezky píše a tak jsme se sešli v České pozici (náhoda to nebude) a nad tímto článkem musím zase zachrochtat.Je pěkné, jak Krchovský hovoří o svém psaní, vlastně vynuceném okolnostmi. Jsem asi v tomto ohledu dobrým čtenářem poesie, protože ji nevyhledávám a čtu ji pouze v nějak nevyhnutelné situaci, téměř proti své vůli.Dnes jsem si však pošmákl. Čtyřverší jsou ideální! Díky.