JIDÁŠ

aneb

druhá úvaha velikonoční.

2018-04-03

Kdo to byl Jidáš? Zrádce a udavač, který zradil za třicet sříbrných Ježíše, a neunesl svou vinu a oběsil se. Tak praví Kniha.

Avšak,když se člověk zamyslí a vzpomene na všechny v Knize popsané události, začne pochybovat? Byl opravdu takový? Pro vyřešení problému je třeba akceptovat popsané události, jako by se skutečně staly. Je třeba uvěřit, že člověk má nesmrtelnou duši která pokračuje tam, kde fyzická existence člověka skončí. Tak tedy: Ježíš přišel, aby přesvědčil starozákonní židy, že existuje cesta k tomu, aby se člověk stal lepším. Vybral si učedníky a vyprávěl lidem i jim, jak se mají chovat jeden k druhému i k Bohu samému. Věděl, že řeči moc nepomohou, že je třeba přesvědčit osobním příkladem, ač se mu do toho moc nechtělo – komu taky? Kdyby však nezahynul smrtí na kříži a nevstal z mrtvých, ani jeho učedníci by neuvěřili, stal by se možná potulným kazatelem, který čas od času vyléčí nějakého chudáka. A takové př

. A takové příklady moc netáhnou. Lid potřebuje hrdiny.

A tady vyvstává úloha Jidáše jako zásadní a krucinální, stačilo, aby Jidáš Ježíše neudal. A celé křesťanské náboženství by vůbec nevzniklo. Konečně stejně nevzniklo v biblických zemích, ale v dalekém Římě, když si jeden z vládců uvědomil, že zásady křesťanství naopak vládu císaře podporují – co je císařovo císařovi, co je boží, Bohu.

Ale Jidáš Ježíše udat musel, tak byla stanovena jeho úloha, jeho osud a tomu se vyhnout nelze, dokonce Ježíš sám Jidáše vyzval, aby udělal, co udělat má. Teprve po zatčení Ježíše si Jidáš uvědomil čeho se dopustil a v důsledku výčitek svědomí se oběsil. Ale co se stalo s jeho duší, přišla do nebe, protože splnila božský záměr, nebo do pekla, protože Jidáš provedl tak mrzský čin? A dodnes vůbec nikdo neví, co se stalo s těmi třiceti stříbrnými.

My, co máme blízký vztah k přírodě, slavíme příchod jara, radujeme se z prvních sasanek, narcisů, česneku medvědího, fialek ....

Tak v čem je problém? Svátky jara jsou podle mně ty nejkrásnější svátky v roce. Zítra bude nádivka s mladými kopřivami.

Zkuste si někoho vyšlehat třeba v Austrálii a půjdete sedět.

Myslím, že i z židovského i křesťanského obsahu se dá srozumitelně čerpat. Židovské velikonoce - oslava svobody, konec otroctví. Křesťanské velikonoce - obětovat něco pro druhého není ztráta, ale vítězství života. Tedy důraz na dobročinnost, pomoc, něco udělat pro druhého. To snad mohou sdílet i někteří ateisté či agnostici. Z mainstreamu to nejspíš nejvíc vystihla česká televize koncertem Pomozte dětem. A to že to není komerční svátek? To je jedině dobře.

Velikonoce jsou nás především svátkem chatařů a chalupářů, kteří v tuto dobu obvykle poskytují první pomoc svým nemovitostem po náročném zimním období.