Konec politiky dvou dětí. Čína se bojí o budoucnost, rodiny dostanou povolení na třetího potomka |
Už v minulosti fungovala snaha měnit v Číně porodnost jen do určité míry. Platí to jak pro snahu zakladatele komunistické Číny Mao Ce-tunga mít silný národ s co nejvíce lidmi, tak později pro politiky nutící mít čínské páry nejprve maximálně dvě děti, pak jedno a pak opět dvě. Čínská populace za vůdce Maa nerostla tak rychle, jak by si přál, protože zlepšení zdravotní péče sice srazilo dětskou a novorozeneckou úmrtnost a zrušení dostupnosti antikoncepce zkomplikovalo mnoha lidem kontrolu početí, ale zároveň hladomor a vysoká míra násilí nebyly tou nejlepší pobídkou pro založení rodiny.
Podobně nefungovala zcela ani „politika jednoho dítěte“. I přes nucené potraty, sterilizace a další nechutné věci část lidí měla víc dětí. I proto, že děti byly při nefunkčnosti státního sociálního systému její „investicí na stáří“. Povolení mít dvě děti, zavedené před pěti lety, zase vedlo jen k dočasnému nevelkému zvýšení porodnosti. A s povolením třetího dítěte to bude stejné.
MACHÁČEK: Únik z čínské laboratoře je zase na stole |
Lidé lépe než na příkazy a zákazy reagují na ekonomické pobídky. Dokud do dětí nemusí moc investovat, protože jejich uplatnění nezávisí až tak na vzdělání, a zároveň jsou jejich jedinou podporou ve stáří, chtějí jich mít hodně. Když ale uplatnění dětí v životě závisí hodně na jejich drahém vzdělání a rodičovské péči, mají jich méně. Chtějí je zajistit, i jedno dobře vydělávající dítě se o rodiče postará lépe než hejno chudáků. Navíc děti v bohatnoucí společnosti částečně zastupuje důchodový systém. Je to tak všude na světě a Čína není výjimkou.
