Takže kdy jsem potkal knížete poprvé? To vím přesně. Devátého března 1989 se v Jihlavě konal soud s Ivanem M. Jirousem a Jiřím Tichým jako s garanty a autory petice Tak dost!. Soud se konal už od osmi ráno, vyjížděli jsme z Prahy už kolem půl šesté. Auto značky žiguli řídila kamarádka Ivana Husáková, tehdy studentka filozofické fakulty, kterou jsem k tomu přemluvil, a bylo to od ní velmi odvážné. V autě jeli ještě David Němec a Mejla Hlavsa. My jsme neměli nikdo řidičáky, s Davidem jsme dělali topiče a Mejla lepil igelitové pytlíky. Bylo sychravé ráno, inverze a břečka. Před soudní budovou estébácká perlustrace. Do soudní místnosti nás nepustili, pár desítek nás skoro celý den stálo na chodbě.
K soudu přišel také Karel Schwarzenberg jako předseda Mezinárodního helsinského fóra. Na rozdíl od nás směl jako lidskoprávní pozorovatel do soudní síně. Občas ale poklábosil i s námi na chodbě, přestože jsme ho nikdo ještě osobně neznali. Zaujalo mne, že měl na sobě jakýsi rozlehlý plášť či spíše pončo. Bylo zvenku tmavomodré a zevnitř červené, trochu v rozevlátém máchovském stylu, i když Mácha prý nosil plášť zvenku černý.
Lidé se v Praze loučí se zesnulým Schwarzenbergem. Němečtí strojvedoucí vstupují do stávky |
