Mám neodbytný pocit, že pokud budeme po dobu dvou let zapínat a vypínat model karantény, bude pro nás krize 30. let minulého století sladkou vzpomínkou na časy klidu a prosperity.

Neviděl bych to tak tragicky. Zatím je jasná jedna věc: Z viru si nic nedělat a domnívat se, že já na haldě mrtvol zrovna nebudu, nevypadá jako dobrý nápad.

Myslím, že v těch modelech je dost neznámých, které je mohou zásadně ovlivnit. Za prvé v žádné zemi (možná v výjimkou Singapuru) nikdo nezná skutečný počet infikovaných. Významná část u kterých infekce proběhla lehce není nikde podchycena. Proto se také podle mého názoru tak šíří, neboť právě tito ji nevědomky roznášejí. Za druhé není započítán vliv hygienických opatření. Kdyby se všude důsledně desinfikovalo a byly k dispozici respirátory pro všechny nakažlivost by se významně snížila.

Model blízký realitě potřebujeme třeba časem, až budou k dispozici data o průběhu infekce u nás. Zatím stejně všechny cesty (s výjimkou nedělat nic) znamenají hlavně maximální omezení kontaktů. Toto musíme realizovat hned a současně navyšovat kapacity zdravotnictví. Ti, kteří doporučení nerespektují, nám současně dobrovolně slouží jako studijní materiál jak dopadají infikovaní a jejich starší rodiče/prarodiče, můžeme se na nich učit jak nemocné léčit a současně jsou těmi prvními, kteří ukazují, jestli lze získat imunitu.

Pro případ epidemie, války a živelné katastrfy fungovala v bývalém Česakoslovensku civilní obrana. V každém městě, vkaždé obci v každé továrně, úřadu, škole měli sklady se zásobami ochranných prostředků. Dokonce stály i celé dobře vybavené nemocnice pro tyto případy. Starost o tyto prostředky měl štáb CO - civilní obrany, který zodpovídal za dostatek a obnovu ochranných prostředků pro všechny obyvatele. Stálo to hodně peněz ale to si bohaté Československo, na rozdíl od chudého Česka, mohlo dovolit. Ochrana obyvatel byla na jednom z prvních míst. Po revoluci se CO zrušila, protože to byl pozůstatek komunismu. Porevoluční vlády podřídili zdravotnictví a péči o obyvatele krátkozraké ekonomice a silně podcenili starost o civilní obyvatelstvo. A současné problémy s epidemií koronaviru jsou toho důsledek.

Co to žvaníte. Sklady CO sice byly, ale v nich bylo tak akorát pár atombordelů a plynových masek. Pak byly ještě plynové masky ve školách a k tomu se při cvičeních navlékaly na ruce a nohy igelitové pytlíky. Těch "dobře vybavených nemocnic" bylo pár a stačily by tak pro papaláše. Celá CO byla orientována na válku. Pro případ epidemie by byla platná jak mrtvému zimník. Opravdová nemocnice a ústav zaměřený na biologické nebezpečí byl vytvořen až v 90. letech v Těchoníně.

Jsem udiven hromadou rad ekonoma, oni ti ekonomové "jaksi" rádi mají modely a výpočty...a krize jsou tady znova furt....zisk tvoří ekonomové a banky vždy pro velmi úzkou skupinu bohatých a bohatších...riskantní bankovní "loterie" , ať je nazvou jak chtějí, jsou jejich nejvýnosnější "job"...nějak radši věřím vědcům, lékařům, epidemioligům, ti jsou zvyklí pomáhat všem lidem...

Předpokládám, že naši epidemiologové tohle dobře vědí taky a že podle toho se chovají, respektive radí.

Druhá věc je, že v predikování takovýchto situací je zřejmě krajně obtížné s mnoha nepředvídatelnými nebo zatím neznámými parametry: mutace viru, vliv počasí, vliv chování obyvatelstva, schopnosti a kapacity zdravotního systému a jistě další.

Z toho mi vyplývá, že si matematici můžou vyrábět jakékoliv modely, s realitou se ale asi pramálo potkají.

To je omyl, modely fungují, ale musí být správně parametry. Ale přesnost modelu klesá s časem, protože každý systém obsahuje prvky chaosu. Čím větší systém a čím kratší čas, tím přesnější bude předpověď modelu, ale tím méně užitečné informace nám dá. Tedy není problém mít model, co řekne, kolikrát víc nakažených bude na světě zítra. Ale žádný model neřekne, kolik jich bude za měsíc v Zadní Třebáni.

Co je ale na modelech často špatně, je předpoklad neměnných parametrů. Třeba u epidemiologických modelů je klíčový reprodukční poměr. Jenže to je statistická veličina, kterou lze ovlivnit. V článku zmíněné modely řeší její ovlivnění sociálním distancováním, protože při současné míře promoření populace nic jiného nepřipadá v úvahu. Nicméně pokud se podaří dostat epidemii pod kontrolu, lze se vrátit ke klasickým metodám cílené karantény. A zde parametry konstantní nejsou, protože diagnostika se bude zlepšovat (zde není zapotřebí tolik času jako u schvalování léků). A čím lepší diagnostika, tím

Vynikající článek. Bohužel, z něho mrazí. Pokud jsme alespoň trochu schopni pochopit základní modely šíření epidemií, pak je zcela pravděpodobné s uvedeným vývojem počítat. Je držme palce ať léky, nejlépe pak vakcína byly k dispozici co nejdříve.