Neděle 3. března 2024, svátek má Kamil
130 let

Lidovky.cz

Názory

MACHALICKÁ: Ani bych se nedivila, kdyby své erupce obnovily Říp nebo Milešovka

Dobrovolnická pomoc po tornádu v Moravské Nové Vsi foto:  Petr Topič, MAFRA

Praha - Jan Vodňanský a Petr Skoumal kdysi opěvovali české tajfuny, soudíce, že jsou tak hezké právě proto, že jsou české. To bylo ovšem v dobách, kdy ani tajfuny, natož tornáda v našich zemích nehrozily a jediné známé tornádo byla žena vamp Tornádo Lou z Limonádového Joea.
  8:00

Představa, že u nás tornádo mohlo totálně zpustošit několik vesnic, nám připadala až komická. Jenže časy se mění a vypadá to, že pokud jde o přírodní živly, můžeme se od minulého týdne nadít všeho.

‚Tolik střechařů jsem v životě na jednom místě neviděl.‘ Pokrývači či tesaři pomáhají po tornádu

Od povodní v letech 1997 a 2002 jsme leccos z takových radovánek zažili poprvé a nečekaně a já si vždycky vzpomenu na kolegyni Radku Kvačkovou, které ta velká voda skoro vzala rodinný mlýn a ona pak velmi přesně shrnula své pocity. Napsala: Bylo mi jasné, že ty šílené přírodní katastrofy všude jinde ve světe, které v pohodlí a bezpečí domova vídáme v televizi, se jednou prostě přelijí do mého obýváku. (Ke své zkušenosti s povodněmi se Radka Kvačková vrací i ve svém úterním Posledním slovu – pozn. red.)

Odklízení trosek po ničivém tornádu v Moravské Nové Vsi na Hodonínsku.
Odklízení trosek po tornádu v Moravské Nové Vsi

Takže tornádo dorazilo na líbeznou a poklidnou jižní Moravu a zacvičilo s ní tak, jak jsme si to dosud neuměli představit. A zdá se, že si na takové extrémy budeme muset zvykat, dáváme přírodě do těla a ona nám to vrací. Kdysi jsme se ve francouzském Auvergne bavili tím, že jsme si říkali, jaké by to asi bylo tóčo, kdyby tamější vyhaslé sopky zase začaly soptit. Teď si říkám, že bych se snad ani nedivila, kdyby své erupce obnovil Říp a Milešovka a celé České středohoří.

Zplanýrované vesnice na Moravě se prakticky neliší od následků silného zemětřesení, vzpomeňme na to poslední velké v Itálii v roce 2016 na hranicích Lazia a Umbrie, které srovnalo se zemí několik obcí; nejvíc to odneslo městečko Amatrice, ze staré zástavby zůstala stát jen věž a ještě tři roky po katastrofě stála jen tahle kampanila a kolem absolutní prázdno, teď snad už se konečně začalo s obnovou.

Lidé mezi sebou vybrali pro oběti tornáda téměř miliardu korun. Postižení pohromou dostanou 150 tisíc

Byla jsem v Umbrii rok poté a viděla postiženou krajinu, popraskané budovy, starý klášter Montalbino provizorně podepřený. Norcia, kde se narodil svatý Benedikt, dříve nádherné město s katedrálou ze 16. století, kostelem ze 14. století a mnoha dalšími památkami včetně zachovaných hradeb, byla jen souborem trosek, z kterých bolelo srdce. Ale: a to je to nejdůležitější, horečnatě se opravovalo a stavělo, polorozbořenou katedrálu zakrývalo lešení, radnici s věží taky a město prostě žilo, sice v provizoriu, ale vyzařovalo odhodlání všechny škody napravit a začít znovu – a před rokem se zvon na nocerské radniční věži znovu rozezněl.

A to je přesně to, oč tu jde, pokud nemůžeme takovým živelním pohromám zabránit, musíme se pak spojit a jejich následky překonat. Soudržnost a empatie jsou v takových situacích zásadní a my Češi a Moraváci, i když si tak rádi sypeme popel na hlavu, kolik máme špatných vlastností, umíme projevit soucit, podpořit a pomáhat finančně, hmotně i fyzickou prací, a tak věřím, že brzo i v polorozbořeném kostele v Hruškách, který je tak trochu symbolem téhle katastrofy, bude opět zvon vyzvánět.