Diskuze
MATYÁŠOVÁ: Odložená maska
Někdy se to stane. Ten obličej se v jediné chvíli promění. Tvář starého muže je najednou tváří dítěte. Samuel měl tak sebejistý projev. Začátek příběhu je jako stará odrhovačka, kterou odříkal tisíckrát. „Takže narodil jsem se v roce devatenáct set třicet pět. Bydleli jsme v Havlíčkově patnáct, v Praze. My jsme byli Židi, ale pokřtění. Na to mám doklady. Můj otec byl lékař, matka v domácnosti.“
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Děkujeme za pochopení.
AD
21. 7. 2013 16:33
No a čo?
Koľko iných detí trpelo počas vojny? Koľko ich bolo zastrelených, upálených v kostoloch či stodolách? Leningradské zomierali od hladu - ale to už nie je v móde...
0
0
možnosti
JV
22. 7. 2013 19:35
Re: No a čo?
Čo... Čo... Tak nám tu nějaký příběh řekněte, místo vaší komunistické třídní nenávisti! Nikdo vám v tom nebrání, tak nesnižuje bolest druhých jen kvůli politice!!!
0
0
možnosti
ZK
19. 7. 2013 4:39
Jak to tak čtu, mám pocit, že se autorka zviditelňuje
na úkor těch chudáků, kteří si už vytrpěli dost. Otvírá jim rány a nutí je připomínat si věci, na které se jim konečně podařilo zapomenout.
0
0
možnosti
JV
22. 7. 2013 19:32
Re: Jak to tak čtu, mám pocit, že neumíte číst
hloupý člověče, přečtěte si to bez závisti a nenávisti v srdci, snad to pochopíte.
0
0
možnosti
DN
