Středa 24. dubna 2024, svátek má Jiří
130 let

Lidovky.cz

Názory

Unijní hrozby a tiché modlitby. Členství v eurozóně má v různých obdobích rozdílné politické důsledky

Slovenský premiér Robert Fico si podává ruku s maďarským premiérem Viktorem Orbánem během společné tiskové konference v Budapešti. (16. ledna 2024) foto: Reuters

Názor
Koncem minulého týdne přinesl mocný deník Financial Times makroekonomickou bombu. Neuvolní-li Maďarsko cestu další společné pomoci EU pro Ukrajinu, bude vůči němu důsledně využito ekonomických nástrojů.
  17:15

Tento text přinesl i v našem mediálním prostoru množství komentářů věnujících se většinou tomu, že orgány EU tím páchají něco mravného, či nikoliv. Na celé situaci je ale také zajímavé to, jak samostatná měna někdy může otevírat zemi politickým tlakům.

Naopak srovnávání situace Maďarska a Slovenska paradoxně ukazuje, jak členství v eurozóně aktuálně pojímané jako „doživotní právo“ – jak nám dnes ilustruje a, obávám se, ještě bude ilustrovat Slovensko – otevírá vůdcům „orbánoficovského typu“ mnohem větší prostor. Samozřejmě ale, možnosti ekonomicky „tlačit“ závisí na konkrétní situaci země, například Česko má mnohem větší objem devizových rezerv a není zdaleka tak zadlužené, jakéhokoliv našeho budoucího vůdce by šlo podobnými nástroji ovlivnit mnohem méně.

EU pošle Ukrajině na pomoc 50 miliard eur. Orbán ustoupil ze svého veta

A k tomu se pojetí pevnosti členství v eurozóně historicky vyvíjelo a nepochybně i bude vyvíjet dál.

Válka bloku se svým členem

Maďarsko ve čtvrtek nakonec odsouhlasilo pomoc EU Ukrajině. Lze samozřejmě jen spekulovat, do jaké míry k tomu přispěl „únik“ informace o tom, že autority EU zvažují opatření, která by de facto znamenala „ekonomickou válku“ bloku se svým členem. Žádné peníze do Maďarska, žádnou podporu investicím atp., atp.

Ta hrozba byla ale pro ekonomiku, která musela využít dvouciferných úroků na podporu své měny, čímž ovšem riskuje stabilitu svých finančních institucí, docela věrohodná. Maďarsko těžko mohlo takový střet s EU ustát, s největší pravděpodobností by naplnění takového scénáře skutečně vedlo k dramatickému oslabení kursu forintu a nové vlně inflace se všemi představitelnými dopady pro popularitu Viktora Orbána a jeho vládnutí.

Něčeho takového se dnes samozřejmě nemusí obávat a neobává Robert Fico. Ačkoliv se nezdá, že by nastupující slovenská vláda hodlala sledovat rozumnější ekonomické politiky, či usilovat o naplnění vůči Ukrajině příznivějších zahraničněpolitických cílů, Slovensko je členem eurozóny, a hrozba nuceného odchodu z této oblasti na úrovni jednání v EU už mnoho let nezazněla. A i před tím byla vždy spojena s ekonomickými politikami, nikdy nebyla dána do souvislosti se zahraniční politikou.

Spor o finanční pomoc Ukrajině vrcholí. Evropská unie zvažuje postih Maďarska, pokud bude Orbán proti

Ovšem ve světle stávající české debaty o krocích směřujících ke vstupu do eurozóny je nemožné ubránit se nad touto situací údivu. Ve prospěch vstupu slýcháme mj. to, že členství v eurozóně prokáže naši „prozápadní orientaci“ a dále ji „zakotví“.

Srovnání situace Maďarska a Slovenska ale ukazuje, že nic není vzdálenější pravdě. Naopak případné členství v eurozóně dnes zjevně umožňuje různým „zemským vůdcům“ jednat s mnohem menším respektem ke konsensu většiny členů EU s jistotou, že na ně nebude možno tlačit způsobem, který byl využit při „přesvědčování“ Viktora Orbána.

Je ale třeba připomenout si, že taková situace s členstvím v klubu eurem platících zemí tu nebyla vždy. Ve skutečnosti až zhruba do poloviny minulé dekády byl nucený odchod z eurozóny například pro Řecko či Kypr ve hře. A tato hrozba v oblasti ekonomických politik skutečně fungovala. Vůdcové obou zemí byli nakonec donuceni sledovat politiky, které je dostaly do situace, kde je jejich dlouhodobé setrvání v eurozóně představitelné. A činili tak i přesto, že to navzdory signifikantní pomoci ze strany věřitelů znamenalo drastický propad životní úrovně jejich občanů.

My si u nás dnes „drbeme hlavu“ mj. s tím, že náš výstup ještě nedosáhl předcovidové úrovně, tak pro srovnání: hrubý domácí produkt na obyvatele měřený v dolarech v tržním kursu je na Kypru i v Řecku stále nižší než v roce 2008, v případě Řecka jde o šokující rozdíl, dolarová výkonnost výstupu na jednoho Řeka je vůči situaci v roce 2008 nižší o víc než třetinu!

A euro také bylo v době, kdy se hrozilo odchodem z eurozóny, i u občanů mnoha zemí samozřejmě mnohem méně populární měnou. To se v okamžiku, kdy odchodem nikdo nehrozí ani mu není hrozeno, změnilo. Což ale neznamená, že – zvláště objeví-li se v menších ekonomikách eurozóny více vůdců se sklonem k neodpovědným fiskálním politikám doprovázeným velmi nestandardními postoji v jiných oblastech politiky – nezažijeme, že se o nuceném odchodu z eurozóny znovu nezačne mluvit.

Jestli Ukrajina prohraje, vezmeme si Zakarpatsko, hlásá maďarská strana

A také to neznamená, že podobné hrozby lze využít vůči každému. Zde musím, asi k zármutku mnoha zastánců „zakotvení na Západě“, připomenout, že třeba v případě České republiky je možnost účinného využití takové hrozby vůči dnešním i budoucím politickým vůdcům Česka marginalizována existencí z hlediska rozměru naší ekonomiky jedněch z nejvyšších rezerv v cizí měně i velmi nízkou zadlužeností Česka. Tlačit na nás tím, že bez prostředků z EU dojde k oslabení kursu tak nemá smysl.

Euro na věčné časy?

I tak by nám ale srovnání možností autorit EU využívat ekonomických nástrojů jako tlaku na Maďarsko, ale už ne na Slovensko, měla připomenout, že i takové pilíře institucionální podoby evropského projektu, jako je například příslušnost ke společné měnové zóně, mají v různých obdobích mj. velmi rozdílné politické důsledky.

Současně by pak nás, kteří si určitě nepřejeme oslabení podpory Ruskem napadené Ukrajiny ze strany EU, tato věc měla vést i k tichým modlitbám za to, aby změnu v současném pojímání „věčnosti“ členství v eurozóně ze strany autorit EU nezpůsobilo právě nám v mnohém díky společné historii stále nejbližší Slovensko. Tedy aby se nedostalo do situace, kdy by se právě kvůli němu možnost, že nějaký člen eurozóny bude tlačen k odchodu, objevila znovu ve veřejném prostoru.