Proč se představě oficiálně povoleného a běžně uznávaného registrovaného partnerství někteří jedinci tak úporně brání? Homosexuálové přece tímto soukromým aktem, který má ryze praktickou povahu, nikomu neublíží ani nikoho neohrozí.
Z agresivních, ukázkově netolerantních, rádobyvtipných výroků těchto poslanců je zřejmé, že nedokážou přenést přes srdce fakt, který už je v civilizovaných zemích přijímaný běžně: že totiž homosexualita není nemoc, úchylka ani nic zavrženíhodného, ale jeden z možných plnohodnotných způsobů lidské existence.
Jako hon na čarodějnice
To mě děsí: je to úplně totéž, jako bychom třeba řekli, že všichni modroocí lidé škodí společnosti a musejí být trvale vypuzováni na její okraj a ostrakizováni. Jinými slovy jde o nejhlubší středověké tmářství srovnatelné s hony na čarodějnice.
A jde také o předsudky, které jsou v rozporu se základní lidskostí. Homosexualita totiž k člověku a lidství přirozeně patří. Nejprve se podívejme na nejbližší příbuzné člověka, šimpanze bonobo, kteří s námi mají společných celých 98 procent genomu. U těchto šimpanzů jsou homosexuální styky zcela běžné a dokonce frekventovanější než styky heterosexuální. Mají důležitou funkci, pro každého šimpanze je totiž jeho „homosexuální zdatnost“ podstatným faktorem jeho evoluční úspěšnosti: prostřednictvím homosexuálních styků se etablují hierarchické vztahy a spojenectví uvnitř tlupy.
|
"Biblický zákaz „obcování s mužem jako se ženou“ měl pouze dobový význam, šlo o to, aby se věřící co nejvíc množili a rozplemeňovali" |
Například samice, která udržuje přátelské (to znamená lesbické) koalice s mnoha dalšími samicemi, je ve výhodě - díky svému lepšímu postavení v rámci tlupy je lépe živená, žije celkově ve větší pohodě a zdárně odchová víc mláďat než samice, která není tak „lesbicky šikovná“, ostatní samice ji nemají rády, odstrkují ji a útočí na ni, a v důsledku toho odchová méně mláďat, navíc méně životaschopných. Homosexualita je tedy dokonce hybnou silou evoluce!
Zmínění šimpanzi jsou samozřejmě přísně vzato bisexuální, a nikoli homosexuální, ale to nic nemění na skutečnosti, že homosexuální styky samy o sobě jsou přirozené a z biologického hlediska dokonce prospěšné.
Dále se porozhlédněme po lidských dějinách. Kolébkou naší kultury je jak známo antické Řecko, a tam byly homosexuální styky zcela běžné, stejně jako v celé antice. Začteme-li se třeba do Apuleiova Zlatého osla, budeme se setkávat s konstatováním, že „bezvousí mladíčci“ se samozřejmě líbí starším, zralým mužům.
Patřilo to k běžnému životnímu stylu, jen dnes jsme na to pod vlivem judaisticko-křesťanské kultury, která antické tradice překryla a potlačila, pozapomněli. Biblický zákaz „obcování s mužem jako se ženou“ měl pouze dobový význam, šlo o to, aby se věřící co nejvíc množili a rozplemeňovali, a tudíž aby neplýtvali spermatem.
Čistě praktická záležitost
Důsledně vzato není ani rádobyhumorný poslanecký návrh na „mnohopartnerství“ nijak absurdní, 90 procent historických i současných světových kultur je totiž polygamních.
Naše monogamní heterosexuální manželství je ve světovém měřítku spíše menšinová záležitost, ale i přesto na tuhle posvátnou krávu těm, kdo v ni věří, nikdo nesahá: o prosazení manželství homosexuálů do zákona přece teď nejde. Kdyby bylo registrované partnerství dostupné každému, to znamená i nám heterosexuálům, bylo by pro mě osobně daleko přijatelnější než manželství, protože není zatíženo tolika svazujícími předsudky a nešťastnými konotacemi (manželka je „koule u nohy“ a podobně).
Na rozdíl od manželství jde skutečně jen o praktickou záležitost a o jakési vyjádření skutečnosti, že takový svazek je v rámci normy a zaslouží si všeobecné uznání, nikoli opovržení a odsouzení.
Konečně i kdyby směly homosexuální dvojice vychovávat děti, znamenalo by to podstatné zlepšení nynějšího stavu, kdy v Česku vyrůstá v ústavech alarmujících šedesát dětí z tisíce, zatímco v Británii je to jen jedno dítě a ve Skandinávii nula dětí! Ústavní výchova jak známo zanechává na dětech neblahé stopy, kdežto (jak ukazují všechny průzkumy prováděné v USA) výchova v homosexuální rodině nemá na dítě žádný negativní vliv.
Naopak homosexuální „tatínci“ jsou výrazně méně násilničtí než tatínci heterosexuální, a lesbické maminky a „tety“ zase vychovávají technicky nadanější dcery.
Život jde ale stejně svými cestami a mnoho homosexuálních dvojic (hlavně lesbických) dnes v Čechách děti vychovává. A nikdo si nestěžuje, že by tyto děti měly nějaký divný, pokřivený pohled na svět - prostě proto, že k tomu není důvod.
Uzákonění registrovaného partnerství - které už stejně ve většině vyspělých zemí světa v nějaké podobě existuje - by tedy po všech stránkách posunulo naši společnost k humánnějšímu, spravedlivějšímu a přirozenějšímu životnímu způsobu.
