V 18. století hýbal světem cukr. Třtina se pěstovala v Americe. Až za napoleonských válek, kdy Británie blokovala evropský kontinent, se hledala náhrada – a našla se v cukrové řepě. Tehdy rozkvetlo i české cukrovarnictví. Ale to už je passé.
V 19. století hýbala světem bavlna. Teď se raději nepřipomíná, že za občanské války v USA Británie málem uznala Konfederaci, aby uchovala obchod s bavlnou. Takovou měla moc, ale to bylo kdysi.
Ve 20. století hýbala světem ropa. Ti starší si ještě pamatují, že ropná krize vyvolala kilometrové fronty aut před benzinkami v USA. Nebo scénu z filmu Tři dny kondora, kdy Robert Redford s úžasem říká: „Tak tohle vše bylo kvůli ropě!“
Doby, kdy jednotlivé komodity takto hýbaly světem, jsou pryč. Zkuste si představit filmový thriller, kde Jiří Bartoška s úžasem říká: „Tak tohle vše bylo kvůli lithiu!“ Působilo by to věrohodně?
Dnes hýbou světem big data, jak se říká. Ale to neznamená, že nehrají roli jisté suroviny, pravidla pro zacházení s jejich ložisky, těžbu či obchodování s nimi.
Stát je chce kontrolovat z různých příčin. Před deseti lety hájil Václav Bartuška, velvyslanec pro energetickou bezpečnost, limity těžby uhlí takto: „Kdyby se prolomily, v severních Čechách vyrostou série elektráren, které budou uhlí těžit a elektřinu vyvážet do Německa. A nám tady zůstanou vytěžené severní Čechy, smrad a pár pěkných vil okolo Prahy.“
Dnes je atraktivita uhlí už za zenitem. Ale to neznamená, že neexistují jiné suroviny, jež sice nehýbou světem, ale je dobré je mít pod kontrolou. Proto stát zvyšuje ochranu ložisek zlata, uranu, lithia, rubidia a cezia.
