Před časem jsem viděl na webu fotku náhrobku z jakéhosi jihoslovanského hřbitova. Do náhrobního kamene byla sochařem zpodobněna rodina, velmi realisticky, jenom z jejího otce tam nezbylo nic.
Poslední Schwarzenbergova cesta: lidé zpívali a tleskali, navštívil kapli i paláce![]() |
Do kamenné desky byl vyřezán otvor ve tvaru siluety. Jako kdyby tam ten muž vytesán byl, ale najednou zmizel, odhmotnil se, vytěkal. Chápal jsem tu symboliku jako mimořádně silné vyjádření podstaty odchodu – i tak se smrti říká. Člověk odejde. Byl, a najednou není. Zbude po něm mezera, prostor, který vnímáme tak, že v něm cosi chybí. Po každém z nás takový prostor zůstane, nebude to ale navěky. Naopak, někdo odejde a otvor se prudce smršťuje a po krátké době nikoho nenapadne, že něco chybí.