Adresnost jakékoliv podpory sociálně slabých může zajistit pouze individuální posuzování reálného stavu, a k tomu by bylo zapotřebí nejméně 20.000 terénních sociálních pracovníků. Od stolu se nic zjistit nedá a pak přicházejí na řadu opatření, která situaci sociálně slabých jenom zhoršují.

Především se u těchto osob zvedne kriminalita.

Ono to není tak jednoduché, pane Zvěřino. Podle mne to chce zásadní sáhnutí do celkového systému. Zravý a zodpovědný člověk má jen tolik dětí, kolik jich dokáže svou prací uživit. V takovém případě netřeba dávek žádných. Má-li nemocné dítě, které vyžaduje neustálou péči či je-li sám nemocný, pomoc státu potřebuje. Školní obědy také mohou být dotovány státem podobně jako jsou dotovány obědy a konkrétně kantýna poslanců. Pokud je člověk nezodpovědný a má více dětí než dokáže prací uživit, mají mu tyto být odebrány státem a následně o ně má být rovněž státem dobře postaráno. Celková chudoba lidí se zvyšuje něčím zcela jiným. Konkrétně provozováním zbytečných ministerstev a mnoha jimi přímo řízených organizací typu CERMAT a pod. Když totiž vynakládáme peníze na zbytečné desetitisíce úředníků, nezbývá potom na potřebné. A o tom to všechno je, pane Zvěřino.

Absolutně jste ten článek nepochopil.

Jen naiva může u pana Jurečky očekávat zdravý selský rozum.

Asi to chtělo spíš odpověď v 1.pádě j.č.. Obecně by mělo platit pravidlo: méně dávek a více spoléhat na sebe...

Na druhou stranu, v dnešním předávkovaném světě nejsou škrty rozhodně na škodu a čím víc, tím líp. Už jen to, že k tomu někdo najde odvahu. Ale tím neříkám, že bych s autorem článku nějak zásadně nesouhlasil. Jde jen o to, najít tu správnou míru a zachovat proporce.