Neděle 3. července 2022, svátek má Radomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Názory

TESAŘ: Před 30 lety se začala rozpadat Jugoslávie. Příčiny válek nebyly v lidech, ale v systému

Odvolací řízení v procesu s bývalým vrchním velitelem armády bosenských Srbů Ratkem Mladičem. foto: Reuters

Názor
Skoro před třiceti lety se v sérii válek začala rozpadat Jugoslávie. Dodnes se na konferencích občas politici i odborníci plácají po ramenou, jak je skvělé, že se tyto války podařilo ukončit a stále ještě nepropukly znovu. Nedělá si z nás někdo dobrý den?
  17:36

‚Bosenský řezník‘ Mladić má doživotí za genocidu. Haagský tribunál definitivně potvrdil jeho trest

Třicet let po druhé světové válce, které v Evropě vévodila rasová a etnická nenávist v té nejhorší podobě a sekundovala jí nenávist třídní, byla půlka Evropy sjednocena volným trhem a rozjížděla se koordinace resortů vnitra. Proč tedy u bývalé Jugoslávie tolik lidí stále myslí, že dobré ploty dělají dobré sousedy? Protože stokrát omletou perspektivou je, že lidé na Balkáně jsou jiní a úspěchem je, že si nejdou po krku.

Do Vánoc mělo být hotovo

Střelba, drama, maskáče, krev. Bývalou Jugoslávii namnoze pořád vnímáme optikou dobové reportážní kamery. Pro stromy nevidíme les a automaticky přemýšlíme, kdo za rozpad a válku může. Zkusme to jinak. Jugoslávii od zbytku východního bloku odlišovaly dvě věci: větší svoboda podnikání a myšlení, ale také víra v příchod komunistické společnosti, což bylo důvodem, že se tu brala vážně leninská idea o nutnosti odumírání státu.

V Jugoslávii byly postupně odbourávány státní struktury a jejich funkce suplovala pyramidovitě uspořádaná stranická hierarchie. Jenže komunistická strana se v lednu 1990 rozpadla na republikové frakce, které měly odlišné ekonomické vize, tak jako měly i jednotlivé republiky odlišné ekonomické zájmy v závislosti na centrálním přerozdělování. Tyto frakce uspořádaly postupně pod tlakem veřejnosti republikové volby a podepřely tím vlastní státní instituce. Nedohodly se ale na uspořádání federálních voleb. Na to bylo hráčů i jejich výchozích pozic příliš mnoho – vždyť i volby v jednotlivých republikách se konaly s odstupem řady měsíců.

Republiky proto postupně uzákonily nadřazenost vlastních nad federálními zákony a koncem roku 1990 tak byla Jugoslávie už jen volnou konfederací. Neexistence federálního arbitra zase umožnila jugoslávské armádě jednat nezávisle, podle uvážení generality. Válka pak začala dílem jako nechtěné vyústění bezpečnostního dilematu (nevíš-li, na co se soused připravuje, raději předpokládej to horší) a dílem okamžitého využití situace ve chvíli, kdy bylo jasné, že vítěz může brát vše a nikdo zvenčí nezasáhne.

Krvavé čistky ale zpočátku nikdo neplánoval a konflikt měl být rychlý, v řádu dní, pak týdnů, nanejvýš měsíců – inu, ono nechvalně známé „do Vánoc“. Velkou roli sehrály náhodné faktory a jednotlivé osobnosti. Vůbec se nedá vyloučit, že při trochu jiné konstelaci těch faktorů a osobností by konflikty nebyly tak tvrdé a dlouhé, případně by nebyly vůbec a bývalá Jugoslávie by dnes byla trochu jako Česko se Slovenskem. Jen by se vytahovalo víc historických křivd, víc popotahovalo o hranice a navrch hádalo o postavení menšin. To vše hrálo v Československu zanedbatelnou roli.

Vývoj po roce 1989 měl v komunistických zemích několik vyústění. Tam, kde byly stabilní státní instituce, se změnil režim. Třeba v Česku a na Slovensku, ale už na úrovni federace, kde bylo obsazení institucí příliš závislé na komplikovaných vnitrostranických vztazích a po pádu komunismu na proměnlivých politických dohodách. Nebo vytrvala strana a s ní i vláda: na Kubě, v Číně nebo Vietnamu. Anebo padla strana a s ní se začal potápět i stát. Nejen v Jugoslávii, ale třeba i v Rusku. Koneckonců i tam došlo k válce. Tam, v Albánii nebo v Srbsku se odpovědí stala autoritativní vláda – silná ruka prezidenta místo silné ruky strany.

Tahle zkušenost vrhá světlo třeba také na vývoz demokracie, na Blízký východ i jinam. Ukazuje, že evoluce je lepší než revoluce, která strhne i to málo, co by mohlo existovat samo o sobě bez autoritářské pěsti. Volby jsou na nic, pokud ještě neexistují instituce mající nějakou autoritu. Demokracie je lepší než diktatura, ale nedá se zavést přes noc.

Hledání ochrany v houfu

Nenávist v Jugoslávii existovala, ale nepřevažovala. Hlavní byl strach. Lidé vnímali nestabilitu a obávali se o budoucnost. Hledali ochranu v houfu a nejsnáz to šlo podle národnosti. Byla to ale politická nestabilita, co houfování vyvolalo, ne naopak. Podobně i většina nenávisti vyplynula z krvavého konfliktu, ne naopak.

Ale to je jen půl poučení. Lidi se myšlenkově nehoufovali jen uvnitř Jugoslávie, ale i mimo ni. Evropská společenství nezaujala jednotný postoj, protože se na dění hledělo optikou předkomunistických spojenectví. Lidé v Jugoslávii moc nevěděli o jiných uspořádáních státu a společnosti a narychlo si hledali použitelné šablony, ta etnická se nabízela, kvůli národnostní promíšenosti vyvolávala strach, a šířila se proto agresivně. O komunistických zemích včetně Jugoslávie se na Západě moc nevědělo, proto i tam se narychlo hledaly šablony, třeba ty o balkánských válkách.

A tak se příčiny našly v lidech místo v systému. Za obdobných podmínek – malá autorita institucí, nevyvážené rozdělení a slabá kontrola moci – se přitom lidé všude na světě, i na Západě, mohou chovat podobně.

Autor je balkanista a bývalý válečný reportér z Jugoslávie.

Autor:

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...

Jet sto třicet, nebo zpomalit? Na dálnici můžete uspořit litry paliva

Premium Ceny paliv opět atakují rekordy. Také si všímáte, o kolik víc řidičů jezdí poslední měsíce „na spotřebu“? Vyzkoušeli...

Kouzelná oslava Mezinárodního dne jógy na Karlově mostě
Kouzelná oslava Mezinárodního dne jógy na Karlově mostě

Pražští jogíni se 21. června poprvé připojili k ostatním jogínům, aby s nimi oslavili Mezinárodní den jógy. Oslavy se zúčastnilo 400 jogínů a sešli...

Mohlo by vás zajímat