Ondřej Koutník: (27.5.2014 13:05) Dobrý den. Nejhorší obavou vždycky je, že získanou informaci, o které si myslíte, že je bombastická, se nepodaří ověřit. Samozřejmě takovou věc pak nemůžete napsat a musíte hledat jiný námět na článek. Nedivil bych se však, kdyby k tomu někde docházelo. V Lidových novinách ale určitě ne :) Omlouvám se, pokud jsem nestihl odpověděť na všechny dotazy. Teď už musím jít psát jednu zajímavou kauzu, o které si zítra budete moct v LN přečíst :) Děkuji za všechny otázky, mějte se dobře. Ondřej Koutník

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:58) Dobrý den. "Jak to myslíte? Nechápu otázku." :))

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:56) Dobrý den. Přiznám se, že solární kauzy znám spíše jen z novin. Moc bych Vám neporadil. Zeptal jsem se raději svého kolegy Honzy Žižky, který toto téma sleduje. Tady je jeho odpověď: "Skutečně mám pocit, že paní Vitásková některé záležitosti příliš nafukovala. Na druhé straně bych jí nevyčítal snahu řešit problémy a na konečné hodnocení jejího působení je podle mne ještě brzy. Vím, že bombastické kampaně byly především v bulvárních médiích, které ani příliš nesleduji, takže to hodnotit nedokážu."

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:50) Dobrý den. Ještě zhruba týden před státnicema v červnu 2011 jsem nevěděl, co přesně chci vlastně dělat. Novinařina byla jednou z možností. Myslel jsem si však, že nemám šanci dostat se do žádné redakce bez předchozích zkušeností. Když jsem pak naslepo posílal životopisy na různá místa, ozval se mi István Léko, šéfredaktor České pozice. István a celý tým ČP mi dal důvěru a šanci, aniž bych přitom měl nějaké profesní zkušenosti. István mi radil a dával tipy, jakým tématům se věnovat. Novinařina mě fakt baví a jsem šťastný, že dělám něco, co nevnímám jen jako práci, ale jako radost :) Pěkný den.

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:47) Dobrý den. Díky za nápad. Můžete mi, prosím, poslat email na ondrej.koutnik@lidovky.cz ? Zdravím.

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:46) Zdravím :) Jak jsem odpověděl níže v jedné z otázek. Když "má protivník" novináře za objektivního, stává se, že i po negativním článku je ochoten se s novinářem nadále bavit. Také se ale stává, že si vás vymaže z mobilu a už vám nikdy neodpoví. Někteří zase dokážou překvapit. Napsal jsem řadu článků kritických o Ivu Rittigovi, přesto mi za Křepelku pogratuloval :) Pěkný den.

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:40) Ahoj mami, díky :)

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:39) Dobrý den. 1) Přesvědčení, že pomůžete odhalit nějakou nepravost a křivdu. Zároveň má novinář radost, když může přinést nějakou pozitivní myšlenku či nápad. Proto mě baví rozhovory s duchovními. 2) Objektivitu si snažím zachovat tak, že získané informace ověřuji. Také se snažím nepodléhat v určitých případech hysterii veřejného mínění - proto si třeba myslím, že když jde o nějakou kontroverzní osobu figurující v některých kauzách, není špatné s takovým člověkem dělat rozhovor či s ním nějakým způsobem mluvit. Mohu říct, že velmi nemám rád názor "O takovém člověku / problému se nemá v novinách co psát." Podle mě se pak novinář píšící o politice stává slepým, protože nerozumí okolnostem, které se dějí v šedém politickém polosvětě. Tyto děje však velmi často rozhodují o tom, se děje navrchu - v politice. Myslím si, že takovýto přístup, kdy hovoříte s oběma stranami, novináři dává jistou objektivnost.

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:28) Ahoj. Kdybych řekl, že občas člověka takové obavy nenapadnou, lhal bych. Hlavně když jsem začínal a psal o financování Paroubkovy strany, občas jsem si říkal, že s takovými lidmi bych se nerad potkal někde v průjezdu. Tenkrát jsem si sundal i jméno ze zvonku :) Ale vážně: kdyby se člověk bál, nemohl by psát články věnující se velkým finančním skupinám, kmotrům apod. Jestli se někdy stane, že mi dá někdo přes pusu - třeba jako když Pavel Bém vyhrožuje fackou našemu šéfredaktorovi za články o Opencard - bude to aspoň dobrá vizitka, že jsem kvalitním článkem někoho naštval :)

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:23) Dobrý den, díky. Když se dostanu k zajímavým informacím a materiálům, není jediný důvod se takové kauze nevěnovat. To oplatí obecně. Mějte se dobře.

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:21) Dobrý den. Promiňte, ale máte mě špatně zařazeného. Kompilační články ani rozhovory rozhodně nedělám. Například: měl jsem několik rozhovorů se svědkem Jiřím Chytilem, ve kterých jsme třeba přinesli informaci, jak se o jeho případ zajímal Vít Bárta. Nebo jsme se důkladně zabývali v rozhovorech materiály, které naznačují, že výběrové řízení v roce 2006 na dodávku Opencard bylo ve skutečnosti vytvořené „na klíč“ pro neprůhlednou firmu Haguess. Co se týká kauzy Mostecké uhelné, nevšiml jsem si, že by se někde jinde v novinách objevil podrobný profil tajemného bankéře Kamila Braxatora, který je šedou eminencí všech transakcí kolem MUS. Několik měsíců rozplétám kauzu podnikatele Petra Macha, ve které se ztrácejí ze soudů důležité dokumenty, případ se vyšetřuje ve Švýcarsku a za nespolupráci České republice hrozí stamilionové sankce. Tolik k mým kompilacím :) S pozdravem.

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:12) Dobrý den. Není pravda, že bych řadu kauz rozplétal „za pomoci NFPK“. Psal jsem několik kauz na základě informací, které fond zveřejnil. Byl to právě protikorupční fond kolem Karla Janečka a Karla Randáka, kteří na konci roku 2011 rozstřelili kauza Iva Rittiga. Protikorupční fond se snaží odhalovat různé cinknuté kšefty, problém však vidím v jedné věci – informace musejí vždy sedět a nesmějí se přefukovat. Lehce se pak může stát, že z dobře zamýšleného boje proti korupci se stane nebezpečný hon na čarodějnice. V kauzách proti mocným a silným lidem se musí postupovat a psát opatrně, informačně přesně a především nepodléhat případné všeobecné hysterii, která může novináře v jeho uvažování zaslepit. Bohužel, řada novinářů takto postupuje. Díky za gratulaci a přeji NFPK úspěšný a férový boj se zlojedy :)

Ondřej Koutník: (27.5.2014 12:05) Dobré poledne. Máte pravdu, investigativní články nelze psát bez důvěryhodných zdrojů s přístupem k informacím. Nemohu prozradit, z jakých řad a funkcí mé zdroje pocházejí, protože by je to mohlo profesně či bezpečnostně ohrozit. Obecně lze říci, že vztah a důvěra mezi novinářem a jeho zdrojem je jedním z nejdůležitějších a zároveň nejpracnějších aspektů novinářské práce. Takové vztahy se budují klidně i léta. Máte-li důvěru v informace od „svých lidí“, snižuje se obava, že si z vás někdo dělá prodlouženou ruku pro své zájmy a cíle. Pokud novinář buduje vztah s novým zdrojem, zabere spoustu času, než si ověří, že získané informace se opírají o realitu a má význam na jejich základě psát článek. Samozřejmě se novinář může napálit. Může se stát, že váš zdroj je ve skutečnosti vaším protivníkem, kterého nemáte šanci prohlédnout. Úkolem je takovéto minely minimalizovat :) V rámci komunikace zdroj-novinář jde vždy o určitou výměnu. On vám dá informace, jemu se třeba zase uleví psychicky, že pomůže odhalit nějakou nepravost. Pěkný den přeji.