ODPOVĚĎ (28.11.2012 20:03) Dobrý večer, k botám jsem se dostala tak, že jsem si asi v patnácti začala šít boty sama pro sebe. Mám dost velké a trochu zvláštní nohy, tak jsem žádné boty nemohla sehnat. U nás doma se dost ctí ruční kumšty - mamka pracuje se sklem a jeden čas dost vyšívala, babička šila, tak jsem k ručním pracem a řemeslu neměla daleho. A pak si mě všiml profesor výtvarky na gymplu a vnukl mi nápad se botám věnovat dál a zkusit přijímačky na VŠUP do Ateliéru oděvu a obuvi. A to pak vyšlo hned napoprvé. Co se týče Vaší další otázky - s usněmi je v Čechách potíž. Možná bych ráda touto cestou taky položila otázku v plén - nevíte, kde nakupovat usně? Já se sháním, kde se dá a moc to nejde.

ODPOVĚĎ (28.11.2012 20:30) Dobrý večer, já bych moc ráda zůstala v České republice! A v Praze. Doma. Ale uvidíme. Jeden nikdy neví..

ODPOVĚĎ (28.11.2012 20:37) Ahoj Petro, k botám jsem se dostala tak, že jsem si je začala sama šít. Zásadním zvratem pak bylo studium na VŠUP v Ateliéru designu a oděvu, kde jsem teď momentálně v pátém ročníku. A zásadní hlavně proto, že mě to ponouklo k přemýšlení o tom, co dělat, proč to dělat, jak věci vnímat, jak o nich přemýšlet. Že jsem si mohla vyzkoušet dost věcí, které mi rozhodně nejdou a radši bych je dělat neměla (obávám se, že do toho prozatím zahrnu i ten oděv) a pak jsem taky narazila na pár věcí, na které mám asi nadání a které bych ráda rozvíjela. A myslím si, že jsem měla opravdu štěstí na lidi, kteří mě ve studiu vedou. Paní Rochová, Pavel Ivančic, paní Badurová a další profesoři z teoretických předmětů, v neposlední řadě moji i někteří mí spolužáci. Lidi, kterých si moc vážím nejen pro jejich profesionální stránku, ale především i tu lidskou..

ODPOVĚĎ (28.11.2012 20:57) !!!!!!! :*

ODPOVĚĎ (28.11.2012 21:11) Ahoj Michale a Kajčo, stáž v Amsterdamu ve studiu Joris Laarman Lab mi dala hodně. Možnost budovat vlastní projekt se zázemím v profesionálním týmu odborníků a skvělých designérů byla k nezaplacení. Naučila jsem se spoustu o digitálních technologiích a způsobech, jak je využít pro výrobu bot. O projektu ale ještě mluvit nemůžu, protože se na něm ještě pracuje. V prosinci by už ale mělo být hotovo! Taky jsem přišla na dost věcí o sobě a přemýšlela o tom, jak se vším dál naložit. Na jaře jsem se rozhodla naplno pracovat na Cutulum - projektu, který byl představen letos na Designbloku. Zatím z toho ještě nejsem moc moudrá a nevím, jestli má Cutulum velkou perspektivu. Momentálně mě dost podporuje zájem lidí, kteří si boty objednali a pak taky spolupráce s firmou Flexiko, kde se cutulumí boty vyrábí. Hodnější a šikovnější lidi skoro nepotkáte. A když se vrátím k tomu Amsterdamu - naučila jsem se tam docela dobře vařit (na chřestovou omáčku a bramborovou kaši nikdy nezapomenu) a taky jsem si tam uvědomila, že mám kolem sebe spoustu přátel, kteří mi pomáhají a drží pěsti a že si toho vážím a děkujuuuuu!

ODPOVĚĎ (28.11.2012 21:12) Dobrý večer, děkuji moc za otázku:) Odpověď zní ANO! A hned několik. Jeden z námětů je i v kolekci Simply for Simple, která vyhrála Národní cenu za studentský design. Pravdou totiž je, že asi moje nejlepší práce byly vymýšlené pro moje blízké nebo kamarády. Jen nejsem sto jim ty boty pak připravit. Jednou, až přijde zima, to víte, dlouhé večery, až bude čas, tak se do toho pustím.....:)

ODPOVĚĎ (28.11.2012 21:15) Dobrý večer paní Anno, děkuji za otázku a gratulace. Je pravda, že se pro mě letos událo spousta krásných událostí. Z těch "pracovních" to bylo pozvání na Workshop Son Fortesa, který pořádá firma Camper. Pak to byl pražský Designblok, kde byl můj projekt Cutulum vybrán v rámci soutěže Designblok Talent Card spolu se studiem Tobyšlo a Janjou Prokic. Pak přišla nabídka práce pro Camper, hned na to vítězství hlavní ceny v soutěži Národní cena za studentský design. Nově je to nominace na Czech Grand Design v kateroriích Módní designér roku a Objev roku. Víte, já jsem nikdy v životě ještě nic nevyhrála. Nevím, čeho si cením víc, nebo mín. Faktem je, že mě to, mám pocit, určitým způsobem zavazuje a vlastně i motivuje do další práce... Děkuji moc za gratulaci. Mějte se!

ODPOVĚĎ (28.11.2012 21:17) Dobrý večer pane Rožboud, To víte, snažím se, jak to jde. Právě vymýšlím španělskoou verzi Mafiánů. A pozor, jsou ještě vychytralejší a zrádnější, než ty z Palerma nebo Chalup! Těším se na příští létp!

ODPOVĚĎ (28.11.2012 21:18) Milý Honzo, to ted těžko říct... Na škole jsem leccos ušila, ale jsou to spíše prototypy. Ty se asi ptáš na ty boty, které jsou i k nošení. Sama jsem mohla ušít tak kolem 15 párů bot, které jsou opravdu funkční a dám za ně ruku do ohně, že vydrží. .. Další boty vznikly ve firmě Essi, některé v brněnské dílně pana Bábora a další pak ještě ve firmě Flexiko, se kterou už druhý rok spolupracuji. Jedná se o boty Cutulum, které jsem navrhla a s realizací mi pomáhají ve Flexiku. Takových bot už bude docela dost. Spočtu to a ještě napíšu!;)

ODPOVĚĎ (28.11.2012 21:26) Dobrý večer Marcelo, moc Vám děkuji za tuto otázku. Problém bude totiž v těch obchodech! Žiji v Praze a tak se rovnou přiznávám, že nevím, jaká je situace v jiných městech. Ale v Praze není téměř žádný obchod, který by nabízel tvorbu českých designérů. Když si vzpomenu na nejnovější kolekce, tak třeba věci od Pavla Ivančice, Moniky Krobové, Jindry Jansové (a spousty dalších!) - jejich práce je výborná a samozřejmě nemůže být vystavená vedle věcí, které vznikají doma na koleni. Nechci to rozhodně shazovat. Sama doma na koleni vyrábím a v hoummejd obchůdkách občas něco nakoupím. Mezi těmi pracemi je ale velký rozdíl. Nejde jen o zpracování, ale vůbec hodnotu oděvu (obuvi), který může mít nějaký názor, koncept, nemluvě o estetické hodnotě a podobně. Možná tu ale není dost lidí, kteří by něco takového vyhledávali a ocenili. Těžko říct...

ODPOVĚĎ (28.11.2012 21:30) Dobrý večer všem, děkuji moc za otázky, které jste poslali. Doufám, že to všecko stihnu zodpovědět, než mě odpojí:) Milá Marcelo, je to právě jeden měsíc, co v Camper pracuju a konkrétně jsem na Malorce v Design centru. Pracuju na plný úvazek jako designer junior - česky stážista:) Na základě mé jediné zkušenosti s dětskými botami mě přiřadily do týmu, kde se připravuje dětská kolekce, za což jsem teď vlastně moc ráda. Práce tady má spoustu možností, které u bot pro dospělé možné nejsou. Když se ohlédnu zpět na ten uplynulý měsíc, mám z toho tady radost. Navrhuji, zkouším, zkoumám, objevuju, pomáhám, fotím, ouřaduju, rovnám, zaškrtávám, cpu se čerstvejma mandarinkama. Nevím, jestli bych to nazvala splněným snem, upřímně se mi o takové práci asi ani nesnilo. Všecko to přišlo najednou. Poslala jsem jim porfolio své práce a oni se mi po měsíci ozvali nazpět. Letos v létě mě pozvali mě na Workshop, který každý rok pořádají a kam vybírají 10 mladých designérů, většinou studentů designu. A tam mi nabídli práci a bylo! Děkuji za gratulaci a přání. Mějte se hezky!

ODPOVĚĎ (28.11.2012 21:30) Dobrý večer paní Sedláčková, momentálně se živím jen navrhováním bot. Pracuji ve Španělsku pro značku Camper. Co se týče mé vlastní obuvi, je to popravdě docela bída. Sama si boty pro sebe nedělám a nakupování mě nebaví. Na kvalitní boty do přírody si ale potrpím. Až se vrátím ze Španělska, ráda bych se vrhla na nový projekt - budou to lezečky, které bych ráda připravila ve spolupráci s předními českými horolezci, kterými jsou manželé Straussovi. Děkuji za otázku. Mějte se krásně!

ODPOVĚĎ (28.11.2012 21:33) Milá Julie, nevím, jestli jsem ta pravá na odpovězení této otázky. Sama ještě studuji a mám za sebou zatím jedinou zkušenost, kdy jsem své boty představila a nabídla na prodej. Bylo to letos v říjnu na Designbloku, kde jsem vystavovala svůj projekt Cutulum. Šlo navíc o boty, které vznikly ve spolupráci s firmou, řekněme tedy o maloseriovou výrobu. S opravdovým ševcovským řemeslem jako takovým osobní zkušenost nemám, ale odpovím Vám takto: je to samozřejmě jen můj názor, ale myslím si, že každý, kdo něco nabízí a vyrábí, by měl vzít v potaz, co ho práce stojí a jaký zákazník je ochotný za takovou práci zaplatit. Pak bych se zapřemýšlela nad tím, co by si takový člověk rád koupil a jak by tedy ten výrobek měl vypadat, jak ho nabízet atd. Myslím si, že problém bude možná v tom, že ručně vyráběné boty mají často takový řekněme středověký nebo romantický nádech a že lidem, kteří tento styl mají rádi, nebude vyhovovat cena. Ale možná se mýlím. Faktem je, že vím jenom o pár lidech, kteří se ševcovským řemeslem v Čechách opravu živí a umí ho na výborné úrovni. Třeba Radek Zachariáš nebo Martin Lawart. Nu a na české spotřebitele se těším. Doufám, že jim jednou budu mít, co nabídnout. Uvidíme:)