Cena duševního vlastnictví (know-how)

Poradenství  je ve své podstatě obchod s duševním vlastnictvím (know-how). Cenu duševního vlastnictví nelze dosti dobře podřídit nějakým regulativům. Cena poradenství jako obchodu s duševním vlastnictvím se logicky odvíjí od velikosti možného zisku nebo naopak velikosti ztráty a dále podle nabídky na trhu. Ačkoli státní instituce zaměstnávají třeba právníky, nelze čekat, že na  posicích s platem 30.000 Kč budou osoby, které navrhnou nejkvalitnější možné řešení. A bohužel skutečných odborníků, kteří rozumí své věci, je značně pomálu. A od toho  se samozřejmě bude odvíjet cena jejich poradenství. Aby se toto slespoň částečně změnilo, musí vstoupit zákon o státní službě, který potřebným odborníkům zajistí definitivu  a skutečně přiměřený  plat. Ale i to není konečné řešení, protože skutečně špičkové odborníky státní správa nevytíží a nezaplatí. Takže i nadále bude třeba kupovat pro řadu případů  externí poradenství na volném trhu. Samozřejmě, že to nebude levné. Jenže toto naši čecháčci, vychovaní  "reálným socializmem", v němž duševní vlastnictví nemělo žádnou hodnotu, nikdy nepochopí. 

Pak ovšem není nic snažšího,

Pak ovšem není nic snažšího, než se spolehnout výhradně na služby externích profesionálů a vyrazit všechny ty neschopné parazity s platem 30000,- měsíčně, kteří na svou práci evidentně nestačí. Možná na ní i stačí, nicméně právě zmíněným kupováním specialistů obtížně ohodnotitelných dle nějakých standardních parametrů se otevírá velmi efektivní cesta k "řádnému namaštění si kapes pro všechny zúčastněné". Způsob, jakým se to děje, je notoricky znám. Česká praxe je v tomto směru dosti profláklá. Vychcanost, snaha přijít levně k velkým penězům, to je to pravé čecháčkovství.