Žili až na samém konci Severní Ameriky. Lovili ryby, tuleně, vydry i velryby mezi Aljaškou a dnešním Vancouverem, domovem jim byli předně Ostrovy královny Charlotty (dnes Haida Gwaii). Koncem 18. století tam zabrousil James Cook a pak roku 1787 George Dixon, jenž jim dal ono královské jméno – podle názvu svojí lodi. Příchozí byli v šoku; třeštili oči na obrovské sloupy, které měly výrazné tváře medvědů, bobrů, krkavců a dalších tvorů.
Kreativní oblast Ameriky
Dixon udiveně líčil figury jako „ryby a jiná zvířata, lidské tváře a další podivuhodné vzory propletené tak, že vytvářejí celý zjev, ač nejsou jemné ani dokonalé“. Další zápis bělocha, Josepha Ingrahama, který zavítal z Pacifiku až do domoviny indiánů Haida, pochází z roku 1791. „Šel jsem se podívat na dva sloupy, které stály na okraji (jejich) vesnice. Byly asi čtyřicet stop vysoké a vyřezávané skutečně velmi zvláštním způsobem, který zobrazoval lidi, žáby a celky; myslím, že se v tom projevoval přirozený génius těchto lidí...“
Fetiše, totemy a podivné vyřezávané sošky. Za „primitivní“ díla dnes dávají lidé miliony korun |
Prakticky každý další návštěvník se nemohl nedivit umu, s jakým Haidové zdobili nejen cedrové sloupy, ale též vstupy do svých dřevěných domů („vcházelo se dovnitř tlamou mezi zuby“), veliké kanoe, truhly na ošacení, obřadní masky anebo i běžné náčiní jako lžíce z kozího rohu.
