Čtyři králové, 31 prezidentů, šest princů, 22 premiérů a 47 ministrů zahraničních věcí z obou stran železné opony. Ti všichni se sešli na pohřbu jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita (1892–1980). Podle počtu zúčastněných politiků byl tento pohřeb ve své době označován za doposud největší v historii (později ho v tomto směru překonal například Nelson Mandela). Ovšem stát, v jehož čele Tito stál, svého prezidenta o mnoho let nepřežil.
I to dokazuje, o jak významnou i rozporuplnou historickou postavu se jednalo. Proto je dobře, že nakladatelství Academia vydalo obsáhlou životopisnou knihu Tito a jeho soudruzi. Slovinsko-italský historik Jože Pirjevec v ní podrobně líčí život Tita, jeho nejbližších komunistických spolupracovníků i manželek. Autorův přístup je v dobrém slova smyslu vyvážený, nezastírá klady ani zápory působení svého hrdiny. Tito byl symbolem antifašistického boje a vítězství v něm, ale nesl také zodpovědnost za poválečné „vražedné běsnění“, koncentrační tábory a 45 let komunistické diktatury a represe.
