LN Jakého Hrabala jste chtěl natočit tentokrát?
Chtěl jsem, aby byl trošku jiný, nechtěl jsem se opakovat, a kromě toho tahle látka je trošku jiná, než třeba byly Postřižiny. Takže i film je formálně jiný, měl by odpovídat knížce v její rozmanitosti. Taky jsem chtěl napravit to, co mi pořád vyčítají, že totiž z Hrabala beru jen jeho laskavou stránku. Ale při vší dobré vůli nemůžu být jiný, než jsem. Nejsem schopen reprodukovat jeho syrovost, jeho dryáčnictví. To mi prostě nejde a nemá smysl, abych se tvářil, že to umím. Asi by bylo dobré, kdyby se Hrabala zmocnil zase jiný režisér - který by ho měl rád tak jako já, ale uměl by zdůraznit i jinou strunu.
LN Málokdo asi zná Bohumila Hrabala tak dobře jako vy. Překvapil vás ještě něčím?
V téhle knížce je erotičtější, než obvykle bývá, a je v ní víc než v jiných cítit jeho nikde naplno nevyřčený křehký vztah, který on vnímal mezi Čechy a Němci. A to byla také jedna z linií, se kterými jsme se pokoušeli vyrovnat.
LN Na ohlas diváků zatím čekáte. Jaký je to pocit?
Dělat film je vždycky velká otázka. Člověk nemůže předvídat, jak dopadne. V tom je to napětí a dráždivost. Samozřejmě cítím odpovědnost nejen vůči panu Hrabalovi, ale i vůči producentům, kteří vložili ty strašné peníze. Vím, že to umělci nedělají, ale já se pyšním tím, že jsem rozpočet nepřekročil. A kdyby nic jiného, poznal jsem, že radost z práce se mnou sdíleli všichni kolem. I ve chvílích, kdy jsem měl velké pochybnosti, podrželi mě od kameramana až po osvětlovače, všichni.
LN Komu děkujete nejvíc?
Hrabalovi, že to napsal, společnosti AQS, že měla odvahu fosilnímu režisérovi svěřit tak závažnou látku, Honzovi Hřebejkovi, že se za mě u nich přimluvil, a všem, kteří se mnou na tom dělali. A nejvíc každému divákovi, který nelituje peněz a přijde se podívat.
