Režisér Jiří Menzel obsadil osmadvacetiletou Berlíňanku do hlavní ženské role filmu Obsluhoval jsem anglického krále.
LN Už jste dočetla Obsluhoval jsem anglického krále?
Ano.
LN Jak se vám líbil?
Velmi a dala jsem ho jako dárek mnoha svým přátelům.
LN Stihla jste během natáčení přečíst od Bohumila Hrabala i něco jiného?
Ne, ale četla jsem hodně o jeho životě, což bylo zajímavé, ale na druhou stranu trochu smutné. Jeho psaní v sobě mělo to, co vidím v mnoha filmech třeba právě Jiřího Menzela. Jemný humor, nonšalanci a lehkost. To se mi velmi líbí. A když jsem četla jeho životopis, tak jsem měla dojem, že podobný byl i jeho život. A když pak onemocněl a zemřela mu žena, tak se strašně změnil, což mě přimělo přemýšlet o tom, jak dlouho si člověk může udržet tenhle zvláštní lehký životní pocit.
LN Zašla jste třeba i na jeho oblíbená místa?
Ano, kdykoliv jsem měla večer čas, tak jsem zašla do hospody U Tygra.
LN Jako součást přípravy na roli Lízy?
To ne. Jen se odreagovat.
LN Překvapilo mě, že to bylo vaše první setkání s Hrabalem. Nebrali jste ho třeba na střední škole?
To se liší místo od místa. Nemůžu mluvit za celé Německo. Já jsem ho neměla, ale někteří mí přátelé ano. Když jsem se zmínila, že budu dělat film v Česku a že to bude Obsluhoval jsem anglického krále, tak hned věděli, o co jde.
LN Zmínila jste se, že scénář k filmu byl naprosto odlišný od čehokoliv, s čím jste kdy pracovala. Minimum dialogů, hodně pozorování. Jak dlouho vám trvalo, než jste mu přišla na chuť?
Velmi rychle se mi zalíbil, i proto jsem tu roli vzala. Mám ráda, když lidé mají prostor jen tak pozorovat a není potřeba všechno utopit v dialozích. A navíc pár vět tam také mám.
LN Ty věty jsou v češtině. Jak jste je zvládla?
No právě, kvůli tomu jsem teď na pár dní v Česku. Namlouváme postsynchrony. Není jich tolik, ale je pro mě velmi obtížné mluvit česky, nejen kvůli všem možným hláskám, které v němčině nemáme, ale i kvůli jinému slovosledu. Všechno se musím učit nazpaměť, protože tomu nerozumím. Ale snažím se to udělat co nejlépe a jsem ráda, že Jiří Menzel chtěl, abych postsynchrony udělala já a nenajal nějakou českou herečku. Je od něj velmi hezké, že se snaží udržet můj hlas.
LN Jak probíhal casting? Jak vás Jiří Menzel pro tu roli objevil?
Jiří chtěl německou herečku, protože moje postava pochází ze Sudet. Producent filmu Rudolf Biermann se zná s někým z distribuce filmu Občanská výchova (Die Fetten Jahre sind Vorbei) a ten člověk mě doporučil. Přijela jsem do Prahy, setkala jsem se s Jiřím a mluvili jsme o filmu a o knize a po večeři mi řekl, že ví, že mě chce do filmu. Padli jsme si do oka.
LN Váš otec je soudce, maminka je také spojená s právem. Co říkali na vaše rozhodnutí stát se herečkou?
Mají rádi umění. Když jsem jim řekla, že chci zkusit herectví, tak samozřejmě jejich reakce byla klasická: proč nechci dělat něco jiného, třeba doktora nebo právníka. Že všude je tolik herců a jsou nezaměstnaní a je to pro ně těžké. Tak jsem jim řekla, že je to těžké pro každého. Když pak viděli, jak jsem se připravovala a chodila na zkoušky a konkurzy, tak si řekli, že mě to asi velmi baví a nechali mě, ať to zkusím. Od začátku jsem nevěděla, jestli chci dělat herectví, ale měla jsem pocit, že to musím zkusit, abych to objevila.
LN Chodila jste na prestižní berlínskou Hochschule für Schauspielkunst Ernst Busch. Co jste si připravila na přijímačky?
Monolog Julie, což už určitě slyšeli tisíckrát, ale řekla jsem si, že to mohu udělat osobitě. Pak kousek z Ioneska, báseň, ale to ani nechtěli slyšet. Pak jsem musela zazpívat, což vůbec neumím.
LN Po škole jste získala angažmá v mnichovském divadle Kammerspiel. Je to stále vaše domovská scéna?
Do tohoto léta jsem tam byla členem, ale od září jsem už jen jako host. Jsem na volné noze.
LN Chcete mít víc času na filmy?
Ještě nevím. Chtěla jsem mít více volnosti, abych mohla dělat více filmů, ale pak se plány změnily, filmy se posunuly na příští rok. Takže teď se uvidí, co budu dělat. Chci zjistit, jak se budu v téhle pozici cítit. Budu muset dělat víc rozhodnutí sama za sebe, ale stále pracuji s Kammerspielem.
LN Od úspěchu filmu Sophie Schollová jste velká hvězda, novináři vás pasovali na největší talent německého filmu. Je to stresující?
To se tak snadno řekne, že je někdo hvězda, ale co to vůbec znamená? Teď je hvězda tenhle, zítra zase někdo jiný. Člověk tomu nesmí moc věřit, poddávat se. Nejpodstatnější je dostávat zajímavé nabídky. To je vlastně nejlepší na „slávě“, protože kdyby nebylo Občanské výchovy, tak nenatáčím Obsluhoval jsem anglického krále.
LN Občanská výchova je film o radikálním přístupu ke stavu společnosti. Mladá trojice vyznává anarchii, vloupává se do bytů bohatých lidí, přestaví nábytek... Jste vy politicky aktivní člověk?
Vůbec.
LN Takže byste se nikdy tajně nevloupala do bytu a nepřestavěla tam nábytek jako provokaci?
Zřejmě ne, ale pár lidí v Hamburku se tím nechalo inspirovat a dělali své vlastní provokace. Ten film alespoň přiměl lidi přemýšlet.
LN Vaše filmy Sophie Schollová a Pád Třetí říše pojednávají o druhé světové válce. Je to téma pro vaši generaci ještě zajímavé?
Rozhodně, musíme se s tím vyrovnávat každý den. V televizi běží tolik dokumentů, vedeme politické diskuse s ostatními zeměmi. Příznivci nacistické ideologie nejsou jen v Německu. Je to samozřejmě jiné než za války, ale je to stále problém, se kterým je potřeba něco dělat. V Německu jsou stále strany, které jsou ovlivněné nacistickou ideologií, takže o tom musíme mluvit, aby mladí lidé nebyli ovlivněni nesprávnými lidmi. Pokud se o tom bude mluvit, tak je možné tomu zabránit. Film Sophie Schollová šel v tomhle dál. Zabýval se odvahou, tím, co je lidské a co lidské není.
LN Napadlo mě, jestli třeba není pro Německo větší téma znovusjednocení než druhá světová válka?
Možná. Je to jiné téma, stejně důležité.
LN Co říkáte fenoménu tzv. ostalgie, tedy nostalgie po všem z bývalého NDR, jejímž jedním vrcholem je třeba veleúspěšný film Good bye, Lenin?
Je to na jedné straně dobré, kreativní. Na straně druhé je to pro spoustu lidí velmi živé a tvrdé téma. Pro lidi z bývalého východního Německa musí být často velmi tvrdé existovat v naprosto nové realitě. Jak najít rovnováhu mezi světy, které byly tak rozdílné? Nemyslím ale, že by západní Němci byli nespokojení s tím, že se Německa spojila. Nemůžete chtít jedno a s tím nepřijmout i to méně populární.
LN Scénář k filmu o národní hrdince vznikl na základě nově objevených 90 stránek nacistických dokumentů. Na roli jste se připravovala důkladně, potkala jste se i se sestrou Sophie. Jaké to bylo setkání?
Původně jsem s ní chtěla mluvit před natáčením, ale nepodařilo se to zorganizovat. Nakonec jsem ale byla ráda, protože bych možná byla svázaná tím, co bych slyšela, nebo jenom tím setkáním, cítila bych se asi nějak zavázaná. Později jsem ale viděla dokument, v němž o své sestře mluvila. Bylo to nesmírně zajímavé a pro moji roli prospěšné. Mluvila velmi dlouho a otevřeně, o své sestře, bratrovi, co k nim cítila, že by k něčemu takovému neměla odvahu.
