Úterý 23. dubna 2024, svátek má Vojtěch
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Berlinale vyhlíží novou éru. Slavná filmová přehlídka začíná, letos naposledy pod taktovkou současného vedení

Červený koberec před Berlinale Palast už je rozvinut foto: Reuters

Dnes večer začne na Marlene Dietrich Platz 74. Berlinale. Zahájí ho soutěžní irsko-belgický snímek Small Things Like These (Takové maličkosti) podle stejnojmenného románu Claire Keeganové, který vyšel i česky. Letošní ročník se naposled odehrává pod taktovkou ředitelského dua Carla Chatriana a Mariette Rissenbeekové.
  7:00

Odchod kultivovaného Chatriana, který úspěšně a dlouho řídil festival v Locarnu, je překvapivý a patrně jen zčásti dobrovolný. Sám vydal před časem prohlášení, že se jeho postoje neslučují s výzvami, které před festivalem stojí.

Neměl to lehké, polovinu ze svého funkčního období řídil festival v covidové uzávěře. Ale o jakých postojích mluví? Chatrian je možná poslední vizionář v čele tak velkého festivalu.

Berlinale má rozpočet 33 milionů eur. Přivítá každoročně čtvrt milionu diváků a závisí i na přízni sponzorů. Hlavním cílem Carla Chatriana bylo přivést do povědomí nové umělecké postupy a talenty a kultivovat artovou scénu.

Ale jeho projekt Encounters, tj. samostatné soutěže novátorských filmů, se částečně kryje s kurátorským výběrem sekce Forum a Chatrian nenašel dost příznivců v řadách profesionálů ani podporu samotného Berlinale.

Silná jména v porotě

Chatriana od příštího roku nahradí Tricia Tuttleová, jež nyní řídí Londýnský filmový festival. Berlinale chce větší orientaci na současné populární audiovizuální formy včetně seriálů a Tricii Tuttleové se právě tohle v Londýně dařilo.

Příslib změn je patrný už na letošním ročníku. Třebaže hlavní soutěž je převážně výrazně artově orientovaná, už její porota vypadá hvězdněji a také zajímavěji než minulá léta – otázkou je, jak se tak rozdílné osobnosti na cenách shodnou.

Předsedkyní je původem Keňanka Lupita Nyong’o, producentka a herečka známá ze série Star Wars anebo z filmu Dvanáct let v řetězech. V porotě také zasedne v současnosti nejrespektovanější německý režisér Christian Petzold a vynikající hongkongská režisérka Ann Hui, která nedávno otvírala pražský festival Filmasia. A také ukrajinská básnířka Oksana Zabužko.

Loni v hlavní soutěži výrazně zvítězil politický aktivismus nad filmovou kvalitou a například hlavní hereckou cenu si odneslo osmileté dítě za queer roli v průměrném španělském snímku.

Společenské změny nelze ignorovat a Berlinale bylo od svého založení místem politických proklamací, ale doufejme, že se letos porota vrátí k posuzování samotných filmů.

V hlavní roli úvodního festivalového snímku Takové maličkosti se objeví Cillian Murphy známý z Oppenheimera, Ciarán Hinds a Emily Watsonová. Film produkoval Ben Affleck společně s Mattem Damonem. Očekává se spíš tíživá podívaná, film se vrací k tématu týrání neprovdaných matek církevními institucemi v Irsku 80. let.

Mezi režiséry letos mnoho proslulých jmen nenajdeme. Mezi ty známější patří Bruno Dumont s novým filmem l’Empire (Impérium), tentokrát zřejmě zvolil variaci na žánr sci-fi. Nebo původem ruský režisér Viktor Kossakovsky s dokumentem Architecton. Kossakovsky si získal velkou popularitu roku 2019 citlivým snímkem Gunda, kde prostě a působivě zaznamenal život na statku z pohledu slepic a vepřů.

Nový film natočil Olivier Assayas (Hors du temps – Mimo čas). Zaznamenává v něm svůj venkovský pobyt za covidu. Očekávání vzbuzuje korejský film režiséra Honga Sang-soo Travellers Needs (Cestovatelské potřeby), v němž hraje Isabelle Huppertová. Za vidění by měl stát dánský film Vogter (Synové). Jeho autorem je Gustav Möller, který natočil vynikající Tísňové volání.

Iránští tvůrci nesmějí přijet

Německo zastupuje nový film Andrease Dresena, režiséra pronikavých civilních filmů, z nichž u nás nejznámější je Sedmé nebe. Nyní Dresen natočil snímek In Liebe, Eure Hilde (S láskou vaše Hilde). Jde o příběh berlínské komunistické odbojářky Hilde Coppiové.

Ona i její manžel byli členové pověstné sovětské špionážní sítě Rudá kapela. Po její likvidaci roku 1943 byli Coppiovi spolu s mnohými popraveni a zůstal po nich syn, kterého Hilda porodila ve vězení.

Do soutěže je také zařazen íránský snímek My Favourite Cake. Jeho režisérské duo Marjam Moghaddamová a Behtáš Sanaíha ho ale uvést nepřijede. Íránský režim jim odebral pasy a zakázal jim vycestovat.

O Chatrianově objevitelském projektu Encounters se nedá předem mnoho říci, neboť obsahuje jen neznámá jména. To vůbec neznamená, že jde o špatné filmy, naopak. V minulosti tu excelovali třeba Ostrochovského Služebníci anebo nejznámější jména rumunské nové vlny.

Problém Chatriana a dnešní filmové artové scény je ale složitá a drahá cesta k divákovi. Berlinale se ji nepodařilo prolomit ani ve spolupráci s platformou Mubi, která se jako snad jediná důsledně zabývá filmovým uměním. Zdá se, že si nastupující filmařská generace zvyká, že budoucnost bude spíše na platformách a v seriálové tvorbě.

Seriálům se chce Berlinale nadále věnovat důsledněji. Zdánlivým paradoxem je zrušení populární sekce Berlinale Series. Festival ji nahradil uváděním ochutnávek v nejprestižnějších programových blocích, aby je zviditelnil i divákům, které jinak seriály nezajímají.

Například sekce Berlinale Special uvede italskou sérii Dostojevskij od Damiana a Fabia D’Innocenzových. To ovšem není životopis ruského spisovatele, ale hektické pátrání po sériovém vrahovi, který si tak říká.

Ozvěny slávy

Po letech se do Berlína vrací proslulý kanadský postmodernista Atom Egoyan, a to s filmem Seven Veils (Sedm závojů), anebo Kafkou inspirovaný tchajwanský režisér Tsai Ming-liang. Dlouhou pauzu si na Berlinale dal i významný izraelský tvůrce Amos Gitai, ten přijede se snímkem Shikun.

Proč jsou klasici devadesátých let mimo hlavní soutěž? Obvykle to v Berlíně bohužel znamená filmaře za zenitem, na nichž je přitažlivé pouze jméno, ale třeba přijde překvapení.

V sekci Panorama uvidíme mimo jiné dlouho očekávaný snímek od Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být. Jde o filmové uchopení díla fotografky Libuše Jarcovjákové, která sama dlouho v Západním Berlíně pobývala a pracovala.

A další českou stopou je snímek v tuzemské koprodukci Redakce ukrajinského režiséra Romana Bondarčuka, který natáčel redakční provoz v okupovaném Chersonu.

Berlinale také vzdá v rámci populárního Berlinale Classic poctu dvěma veteránům. Tím prvním je pozapomenutý německý režisér Edgar Reitz, známý v Německu kultovním seriálem Heimat (Domov).

A konečně – pro stříbrného medvěda za celoživotní dílo si letos přijede Martin Scorsese. Jako film slavnostního večera si vybral své drama Skrytá identita z roku 2006.

Autor: