Úterý 21. května 2024, svátek má Monika
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Film na víkend: Snímek Já, Tonya líčí až neuvěřitelné spolčení buranů kolem Hardingové při útoku na její rivalku

Tonya Hardingová (Margot Robbieová) okouzluje. Snímek Já, Tonya (2018). Režie: Craig Gillespie. foto: BONTONLAND

Recenze
Tonya Hardingová byla svého času fenomén. Na přelomu 80. a 90. let platila za jednu z nejlepších krasobruslařek na světě, nakonec jako druhá žena v historii a jediná Američanka dokázala skočit velmi obtížného trojitého axela. Na obou olympiádách, jichž se účastnila, patřila k favoritkám, medaili si přesto neodvezla. Nicméně nejvíc se „proslavila“ v souvislosti s nevybíravým útokem na zdraví své hlavní konkurentky. Stála za tím ale opravdu ona sama?
  13:00

Film Já, Tonya (2017) se soustředí na několik událostí v životě Tonyi Hardingové (Margot Robbie) mezi lety 1986 a 1994. Především se zajímá o její původ a prostředí, ze kterého vyšla – buranský venkov, chudoba, opovrhování –, a také o vztah s tyranskou matkou (Allison Janneyová).

Ta Tonyu jako první přivedla na ledovou plochu, dlouhou dobu každý dolar, který vydělala jako servírka, utratila za dceřinu sportovní kariéru. Ovšem také pro ránu nešla daleko, a tak byla malá Tonya od dětství bita jak žito. Ani v dospělosti se to nezměnilo. Vzala si totiž Jeffa Gilloolyho (Sebastian Stan), prvního vidláka, na kterého narazila, a ten v mlácení pokračoval. Někdy ani make-up před závody na zakrytí monoklu nestačil.

Poslední ránu přímo do kolene ale dostala Tonyina největší soupeřka. Parta pitomců kolem Tonyi začne vymýšlet, jak jí dopomoci k účasti na olympijských hrách v Lillehammeru a nejlépe až k medaili. A cestou se zdá být fyzický útok na Tonyinu kamarádku, miláčka davů Nancy Kerriganovou.

Větrný horor ze Slovenska by se obešel i bez Karikovy předlohy. Nový film Smršť zachraňují Geislerová s Maštalírem

Velmi zajímavě je pojatý formát filmu. Pohybuje se totiž na hraně pseudodokumentu s hranými sekvencemi. V jednu chvíli zestárlé postavy s odstupem času na kameru vzpomínají, vzápětí se před divákem odehrává samotný děj. I během něj se ale čas od času postavy podívají do kamery a celou situaci ironicky zhodnotí. Jenže brzy je zřejmé, že každá ze zpovídaných postav si na kameru vymýšlí, nikomu se nedá věřit a všichni jsou zoufale neschopní...

V tomto směru je velmi zábavné srovnávat skutečné rozhovory s reálnými předobrazy všech postav, které tvůrci zařadili do titulkové sekvence, s herci. Že realita je někdy mnohem neuvěřitelnější než film, dokazuje třeba to, že skutečná LaVona Goldenová, Tonyina matka, i v reálu poskytovala interview s papouškem na rameni.

Jestli je film Já, Tonya v něčem opravdu silný, tak to jsou výkony hlavních představitelek. Je úplně jedno, že navzdory tvrdému tréninku Margot Robbie samozřejmě neskočila trojitého axela sama a jejím výkonům pomáhaly počítačové triky. Margot Robbie je totiž skvělá.

Stála za celým projektem jako producentka, moc chtěla Tonyu Hardingovou hrát, dokonce se s ní osobně setkala. Za svou kreaci se dočkala oscarové nominace, a byť v první části filmu možná nevypadá tak mladě jako patnáctiletá dívka, vzhledem ke skvělým maskám a dobovým kostýmům opravdu vypadá jako osmdesátková holka. Do Tonyi dává všechno a její závěrečný emocionální moment v Lillehammeru před zrcadlem bere dech.

Já, Tonia

Uvádí: Filmbox, sobota 6. 4. ve 20.00
Žánr: životopisný, komedie, drama
Režie: Craig Gillespie
Scénář: Steven Rogers
Hudba: Peter Nashel
Hrají: Margot Robbie, Sebastian Stan, Allison Janneyová, Julianne Nicholsonová, Paul Walter Hauser, Bobby Cannavale, Mckenna Grace, Caitlin Carverová, Jason Davis ad.

A není sama. Allison Janneyová v roli Tonyiny matky LaVony je fascinující snad ještě víc. Chladná a vypočítavá mrcha, která se usměje jen dvakrát během filmu, přičemž pokaždé následuje sarkastická poznámka, krade veškerou pozornost pro sebe.

Janneyová – představitelka spíš vedlejších rolí a mimo jiné skvělá divadelní herečka – za LaVonu sesbírala snad všechny ceny, které existují (jen namátkou: Critics Choice Awards, Independent Spirit Awards, AACTA, nejvyšší britskou filmovou cenu BAFTA, Zlatý glóbus a samozřejmě i cenu nejdůležitější, tedy Oscara).

Právě kvůli koncertu těchto dvou žen stojí za to film sledovat. Ostatní v ansámblu se také snaží, ale jejich mistrovství nemohou konkurovat. Sebastian Stan, známý z marvelovek, i ti ostatní jsou přesvědčiví, o tom žádná, ale v úlohách vidláckých tupounů na ně zbývají až druhé housle.

A tupounů je tu dost, dokonce až neuvěřitelně mnoho. Pro film je jen dobře, když divák dopředu ví, že se jedná o snímek podle skutečné události. Jinak by scenáristovi prostě nikdo nemohl věřit. Opravdu by se všechny postavy, hlavní i vedlejší, mohly chovat tak moc hloupě?

Autor: