Není to úplně ideální čas na lázeňský pobyt – blíží se zima a mnoho hostů areál naopak opouští. Manželé středního věku Martin (Tomáš Maštalír) a Pawla (Anna Geislerová) přesto do slovenského horského zařízení přijíždějí, aby využili blahodárný vliv procedur a mezi nimi si našli čas pro sebe.
I když to zpočátku vypadá na druhé líbánky, brzy se ukáže, že manželé ve skutečnosti řeší hlubokou krizi, jejíž hloubka a příčiny se teprve postupně rozkryjí. A vyjasní se také to, že pobyt v lázních souvisí s Pawlinou rehabilitací po vážné nemoci.
Chmurně pitoreskní prostředí upadajícího areálu osídleného hosty, mezi nimiž si Martin s Pawlou mohou připadat jako junioři, standardizovaná podivnost procedur i svéráz personálu vytvářejí příhodnou náladu pro rozehrání nějakého strašidelného příběhu.
Smršť nabízí tento: Martin je povoláním forenzní psycholog a během dovolené na dálku (a před manželkou na zapřenou) řeší obzvlášť tajemný případ. Zřídí si k tomu účelu pracovnu v hotelovém skladišti a v ní zkoumá materiály ke kauze zběsilého vraha, po jehož „jízdě smrti“ zůstali čtyři mrtví. Pachatel své činy vysvětluje působením tajemné síly, jíž nelze vzdorovat, a Martin se kvůli tomu noří do problematiky „halného“ větru a pověstí o mysteriózní větrné ženě, o níž se vypráví zejména na polské straně hranic.
Zároveň se ukazuje, že mezi příběhem obviněného a Martinovým životem existují jisté spojnice, koneckonců Pawla (ač mluví česky...) je polského původu a pověst ve zpívané formě dobře zná. Atmosféra houstne, vítr se zvedá a je zřejmé, že střetu s tajemným fenoménem Martin neujde. A možná se také všechno vysvětlí.
V průsečíku vzpomínek. Filmová úvaha odkrývá historii neblaze proslulé uherskohradišťské věznice |
Šlo by to i bez větru
Bez okolků budiž řečeno, že samotné strašení větrnou čarodějnicí nijak ohromně nefunguje, a kdyby zůstalo pouze u něj, byla by Smršť spíš podprůměrnou pouťovou atrakcí. Provázanost s příběhem troskotajícího vztahu však přece jen dodává celku jistý hlubší, autenticky temnější a věrohodnější podtón, podtržený také závěrečným rozuzlením. To sice není natolik originální, aby si je snad mohli tvůrci nechat patentovat, ale aplikováno je docela účinně.
Na relativně soudržném výsledku mají zásluhu herecké výkony obou hlavních představitelů. Zejména Anna Geislerová dokázala přesvědčivě vystihnout jednotlivé polohy nevyzpytatelné Pawly, ale i Tomáš Maštalír dobře sehrál zdánlivě sebevědomého experta, který postupně ztrácí půdu pod nohama.
SmršťSlovensko, ČR 2024 Režie: Peter Bebjak Scénář: Peter Balko Premiéra 4. 4. |
Tou nejpůsobivější složkou Smršti je ovšem prostředí lázeňského zařízení, jehož základ nalezli tvůrci ve středoslovenských Lázních Sliač. Funkcionalistická budova dotvořená v ateliérech a doplněná mj. znepokojivými obrazy současného slovenského umělce Andreje Dúbravského poskytuje sice zřetelně odvozenou, ale pořád funkční variaci na kubrickovsky přízračný hotel, schopný dovést své obyvatele na hranici šílenství, případně i za ni.
Jak již bylo řečeno, psychologická linka manželů sdílejících temné trauma Bebjakovu filmu bezesporu pomáhá (a lze si ji představit ještě lépe propracovanou), paradoxně ale zároveň zvyšuje rozpaky z větrného hororu, jemuž je najednou věnováno až moc prostoru, a vlastně by se možná nikdo (ovšemže až na autora předlohy a jeho fanoušky) příliš nezlobil, kdyby z filmu úplně zmizel a nahradil by ho nějaký jiný nápad, bytostněji korespondující s tím, co se děje Martinovi a Pawle. Pak už by to ale samozřejmě nebyla Smršť.
