Dali se dohromady před dvanácti lety, a to dost neotřelým způsobem. Andrej coby student bratislavské Vysoké školy výtvarných umění hrál ve videopozvánce ke dni otevřených dveří, kterou nahrál na YouTube. Dělal v ní – svlečený do půl těla – kliky v lese a Petera natolik uchvátil, že ho pozval na premiéru svého prvního celovečerního filmu. A koupil od něj obraz.
Potkali se na začátku svých kariér. Tvorba ani jednoho z nich by možná nebyla taková, jaká je, kdyby se po celá léta umělecky neovlivňovali. Ještě když byl Andrej ve škole, koupila od něj obrazy Slovenská národní galerie a jeho hvězda rychle zazářila.
Vystavuje po Evropě i v USA, má ateliér v New Yorku, ale na léto se vrací do svého domu ve slovenské vesnici Rastislavice. Divoká zahrada, kterou si tam vytvořil, pro něj byla v posledních letech hlavní inspirací.
Dva roky maloval jen kohouty, rok se věnoval housenkám, žábám nebo beruškám, z čehož byli nejdřív trochu v šoku galeristé, zvyklí na jeho obrazy s mladými chlapci se zaječími oušky a jemným sexuálním podtextem.
Po několika Andrejových výstavách se ale uklidnili: i o práce s rurálními motivy je velký zájem. Peter Bebjak je dnes režisérskou celebritou se třemi Českými lvy – proslul nejen kriminálními a dramatickými seriály (Případy 1. oddělení, Herec nebo Matematika zločinu), ale i celovečerními filmy, například dramaty Stínohra či Čára nebo pohádkou Krakonošovo tajemství.
Pro umělce je duben důležitý: Andrej má v Olomouci výstavu a Peter posílá do kin mysteriózní thriller Smršť. Film je volnou adaptací knihy spisovatele Jozefa Kariky. S jeho předlohou Peter Bebjak nepracuje poprvé. Na motivy Karikovy Trhliny natočil stejnojmenný snímek před pěti lety.
Ve slovenských kinech se tehdy Trhlina postarala o rekordy v návštěvnosti. „Je třeba ho vidět, nic podobného na Slovensku ještě nevzniklo. Pokud Trhlinu označovali jako slovenský Blair Witch, tak Smršť bude slovenský Shining,“ vyjádřil se sám spisovatel.
Před dvanácti lety jste natočili horor Zlo. Pro vás, Petře, to byl druhý celovečerní film, Andrej v něm hrál a spolu jste napsali scénář. Jste velcí fanoušci tohoto žánru?
Peter Bebjak: Čistý klasický horor už mě teď tolik nebaví, ale tehdy ano. Když jsme zjistili, že máme oba rádi horory, řekli jsme si, že si jeden natočíme. To jsme spolu byli krátce...
Andrej Dúbravský: (skočí mu do řeči) Ano, to jsme byli ještě zamilovaní.
PB: (směje se) Natočili jsme to za jedenáct dní a Andrej tam hrál, myslím, velmi dobře.
AD: Hrál jsem sebe. Ten náš projekt z lásky byl hodně spontánní. Večer jsme vymýšleli, co se bude další den točit. Bylo hodně prostoru na improvizaci, to bylo fajn.
PB: Tehdy jsme taky ještě hodně chodili do kina. Teď už málokdy. ad: Rád si do něj zajdu tak dvakrát do roka, těžko se mi udržuje pozornost.
Na co jdete, když už do kina vyrazíte?
AD: Chodím na Bebovy filmy – a jdu na ně rád. Ale naposledy jsme byli na japonském filmu Godzilla minus jedna, u toho jsem se i rozplakal. Když jdu do kina, chci, aby to mělo smysl, takže si vyberu něco, kde jsou monstra a výbuchy, prostě akce. Jinak se na filmy nedívám, ani doma.
Čím vás Godzilla tak dojala?