Je čas na sex ze zoufalství

Newyorský rodák Ken Kalfus (1954), který se živil rovněž jako taxikář a novinář, debutoval teprve před devíti lety povídkovou knihou Žízeň, následovala další sbírka kratších próz PU-239 a jiné ruské výmysly (1999), vztahující se k autorovu dlouhodobému pobytu v Moskvě. Ruské téma autor neopustil ani v prvním románu Ministerstvo osvěty (2003), který se vrací do počátku 20. století.

Malé překvapení na úvod
V zatím posledním díle A Disorder Peculiar to the Country, které v českém překladu dostalo název Americký problém, se autor tedy vrátil do své země. V románu rozehrává téma zkázy Světového obchodního centra jako součásti příběhu jednoho rozpadajícího se manželství. Joyce a Marshall mají dvě malé děti a složitě se rozvádějí. A především se vášnivě nenávidí, tedy alespoň autor to tvrdí.

A jak s tím souvisí 11. září? Marshall totiž v době nárazu letadla měl být již v kanceláři, ve Světovém obchodním centru. A Joyce zase měla být v letadle, které spadlo v Pensylvánii.

Jenže ani jeden z nich není tam, kde měl být – k lítosti toho druhého. Prostě na úvod malé překvapení. Snad i jako důsledek toho, že ozbrojené konflikty na území Spojených států nejsou z hlediska příběhu atraktivní, natož pak univerzální. 

Kalfusova románová konstrukce by ještě sama o sobě nevadila. Autor je navíc docela zručný stylista a fabulátor. Přesto se ale brzy román začíná hroutit jako domeček z karet a člověk si klade otázku, proč se má namáhat s četbou, když obdobu románu může vidět minimálně každou sobotu v televizi.

Prozaik se totiž o napětí a vyvolání nejistoty snaží těmi nejstupidnějšími prostředky: „Z vyšších pater, možná dokonce přímo z kanceláří Marshallovy firmy, stále padala těla jeho kolegů, známých.“ Tedy ne, že by padala těla jeho kolegů. Ani to, že by padala přímo z kanceláří Marshallovy firmy, ale „možná“ přímo z kanceláří Marshallovy firmy. Čtenářovo napětí, jak to nakonec „možná dokonce“ bude, je v tu chvíli téměř hmatatelné...

Jejich život se změnil
A ještě jeden příklad autorovy patetické infuze: „Z nebe pořád padaly menší předměty; jeden udeřil Marshalla do ramene. Ať už se dnes stalo cokoliv, je to strašlivé a vejde to do dějin. Marshall upíral zrak na protější okraj náměstí a přemýšlel, co je dneska za datum.“ K tomu rovněž nutno připočíst křečovitý závěr, kdy se rodina schází při oslavách dopadení Usámy bin Ládina.

Tu a tam se objeví i o něco zdařilejší pasáž, třeba ta o beznaději – po tom, co se stalo, pochopitelně. Její příznaky pozoruje Joyce u svých kolegyň. Rozmáhají se totiž vztahy na jednu noc: „Říkalo se tomu sex ze zoufalství. Všichni potřebovali nějaký nový zážitek, uvolnění, odplatu nebo jen potvrzení toho, že se jejich život změnil.“

Tady se autorovi alespoň povedlo dát „velké historii“ lidský rozměr, navíc popsaný prostě, ale nikoliv banálně... Jen málokdy ale Kalfusův román, který americkou sebestřednost balí do srdceryvného příběhu, vyvolá skutečnou účast s oběťmi útoku.
Největší ránu Americkému problému tak nakonec zasazuje fakt, že představuje autora, který ovládá minimálně elementární spisovatelské řemeslo. Kalfusův román totiž není naprostý blábol, ale tím se právě stává ještě obtížnějším. Grafomanský výplod by se dal razantně odrazit, avšak Americký problém je z toho rodu textů, jejichž rozteklá průměrnost na čtenáři nepříjemně ulpívá – ani neurazí, jen otráví.