Lidovky.cz: Váš předchozí film Malý Joe vyprávěl o tom, jak rodič ztrácí kontrolu nad svým dítětem, v novince z výběrové střední školy Club Zero kladete důraz na děti. Proč jste se k tématu vrátila z druhé strany?
Z tohoto úhlu jsem se na to ještě nedívala, ale máte pravdu. Oba filmy se zabývají ztrátou kontroly rodiče nad dítětem, která vyvolává velmi existenciální strach. V Clubu Zero už jde o teenagery, jejich rebelie je tak úplně jiná než v Malém Joeovi. Jedná se o generaci, která chce být nezávislá a mít své vlastní životní cíle.
Lidovky.cz: Jak jste portrét této generace vytvářela, aby působil autenticky, a ne jako představa dospělého o dnešní mládeži?
Pohled filmaře bude vždy subjektivní, takže nějakému zkreslení se nevyhnete. Nejspíš ani neexistuje způsob, jak zobrazit celou generaci, na to se skládá z příliš mnoha jedinečných lidí. Já ovšem své filmy vyprávím s určitým odstupem a to mi snad i umožňuje někoho ukázat, ať už mladé nebo generaci rodičů. Každý je v mém filmu vidět z trochu distancované perspektivy, která ponechává velký prostor pro interpretaci. Ten je podle mě nutný, protože všechno je spekulace.
Zkoušeli jste hladovět? Filmový Club Zero ukazuje temnou stránku dospívání |
Do jisté míry dokážeme pochopit, co si druzí myslí nebo cítí, ale nikdy ostatním nebudeme rozumět doopravdy. To bychom si měli přiznat. V Clubu Zero začne několik mladých lidí věřit velmi absurdní a radikální myšlence. Okolí se snaží pochopit, co se děje, ale nejde to. Nikdy nemáme všechny odpovědi.
