Prát, luxovat, natáčet
Vysvětlení je celkem prosté - Kate Bush (nar. 30. 7. 1958) žije v rodinném domě s nahrávacím studiem a spolu s kytaristou Danem McIntoshem vychovává šestiletého syna Bertieho. "Když jsem dokončila druhé album, došlo mi, že žiju přesně opačně, než bych chtěla - pořád jsem dělala rozhovory do televize nebo do novin, ale mojí prvotní touhou bylo točit desky, sláva mě nezajímala," vysvětlovala nedávno na rozhlasové stanici BBC 4 svou odměřenost vůči veřejnému vystupování. "Takže jsem to celé otočila, abych měla většinu času na hudbu a jen trochu věnovala propagaci desky poté, co ji dokončím. Člověk se při tvorbě přece musí soustředit, potřebuje spoustu času, proto se držím stranou. Lidi to považují za něco divného, ale pro mě je to jediný způsob, který dává smysl."
|
Aerial je deníkem neobyčejné ženy s těmi nejobyčejnějšími povinnostmi, kterým se ve zralém věku a s radostí oddala. Šestnáct skladeb vychází na dvou kompaktních discích, pojmenovaných A Sea of Honey (Moře medu) a A Sky of Honey (Obloha medu). |
I v letech odmlky žil kult, který kolem zpěvačky vybudovali nejvěrnější posluchači, pro které se stala téměř mýtem. Kate Bush přitom nepatří k ezoterickým bytostem, které nahrazují tajemností nedostatek osobního kouzla.
Ani Davidu Gilmourovi, kytaristovi Pink Floyd, který Kate Bush "objevil", prý zpočátku nedocházelo, jak široký okruh posluchačů si její hudba může získat. "Myslel jsem si, že bude někým jako je Joni Mitchell - talentovaná žena s vyhraněným, zasvěceným publikem. Jenomže ona měla jiné představy."
Písničky na jejích prvních albech nebyly nutně autobiografické, rozhodně však velice osobní. "Jsou to moje teorie o věcech," řekla v roce 1978, kdy kromě nečekaně úspěšného debutu vyšla i druhá deska s názvem Lionheart. "Nanejvýš jedna nebo dvě písničky vycházejí z mých zážitků, snažila jsem se ale vlastní zkušeností pochopit myšlení jiných."
K hudbě ji prý přivedla touha psát příběhy. Jako devatenáctiletá se sice proslavila téměř přes noc, ovšem některé z písniček na debutu vznikly ještě o pár let dřív. "Kate Bush pro mě vždy bude představovat věk objevování vlastní sexuality, když se dívky mění v ženu," říká o Kate Bush její kolegyně Islanďanka Björk. "Její hudba je nadčasová." Nejspíš proto, že představa porcelánové panenky u bílého koncertního křídla, kterou její křehký hlas vzbuzuje, kontrastuje se smyslovostí a tématy písní, jakým byla například menstruace v písni Strange Phenomena na debutové desce či otevřeně erotický náboj výtečného alba Hounds of Love (1985).
Na nové desce zpívá o praní prádla i domácím úklidu, jenomže tyto zdánlivě obyčejné, všednodenní věci interpretuje způsobem, z něhož se příznivcům Kate Bush-čarodějky slastí nejspíš zatočí hlava. Kdo dokáže složit a fantasticky zazpívat obrazivou písničku o praní prádla, jako se to povedlo Kate Bush v písničce Mrs. Bartolozzi?
"Jsem si jistá, že kdybych tak často neprala, nenapsala bych ji," prohlásila nedávno. "Ta žena je sama doma a dívá se, jak prádlo v pračce zaplavuje voda, která se stává mořem... Taky mi přijde něco zajímavého na šatech, tedy lidech, kteří v nich chodí, jestli mi rozumíte. Prádlo nese naši vůni, něco z nás," vysvětlovala Kate Bush skladbu, ve které si pohrává ve vysokých tónech se slabikami slova pračka a ihned nato se zvukomalebným "plesk, plesk", jež se z pracího stroje ozývá.
Nejde o "poetiku všedního dne", spíš o přístup, z něhož by měli radost všichni praktičtí filozofové: svět ani její role matky se pro ni nestaly zvykem.
Práce mohla čekat, syn ne
Své soukromí si chrání, ačkoliv zároveň prohlašuje, že jím není nijak posedlá. "Spíš jde o to, že jsem se rozhodla žít, co nejnormálněji to půjde," vysvětluje.
Během dvanácti let na čas s hudbou skutečně přestala, poprvé od svých devatenácti. "První písničkou po pauze byla King Of The Mountain, natočená před deseti lety," vysvětluje vznik úvodní skladby nové desky.
|
Materiál vznikal v průběhu deseti let - také proto zní např. beaty v některých skladbách časově nezařaditelně. Jako skladatelka, klavíristka i zpěvačka ovšem Kate Bush působí jako zázrak - že takové ještě existují, dává současnosti daleko větší význam. Očima Kate Bush je svět "obyčejných" věcí velkým dobrodružstvím. |
Kate Bush v ní "elvisovským" frázováním osvědčuje stejný smysl pro humor jako třeba ve skladbě Aerial Tal na druhém disku, kde ji slyšíme v dialogu s trylkujícím kosem. "Je to vážně o Elvisovi Presleym," ujišťuje Kate Bush. "Ptám se sama sebe, jestli jsou lidi stavění na to, aby vydrželi takovou slávu, s jakou musel žít on. Neumím si ten osamělý život ve světle reflektorů ani představit."
Kdysi zas prohlásila, že si neumí představit, jak by při své hudební kariéře pečovala o dítě. Když se jí krátce po čtyřicítce narodilo, rozhodla se, že se jí do výchovy syna nebude nic míchat.
"Chtěla jsem mu dát tolik času, kolik to jde. Ten kluk už dlouho malý nebude. Moje práce mohla čekat, on ne," vysvětlovala dlouhou odmlku. Deska, kterou "matka na plný úvazek" ve volných chvílích natočila, po právu vzbuzuje nadšení kritiků i posluchačů. Že by v tom skutečně byla nějaká kouzla?
