Režisér Ondřej Havelka v rozhovorech poukazoval na to, že libreto Elišky Krásnohorské pokulhává za mistrovstvím Smetanovy hudby. Podle něj se Krásnohorská nezmohla na víc než „obrozenecké veršotepectví s přihlouplou zápletkou a vyvanulým humorem“.
Z tohoto výkladu udělal režijní klíč. Libreto, podle jeho názoru naivní, se snažil trumfnout „naivním divadlem, manýristickou veteší“. Za tu považuje inscenační praxi doby Smetanovy s plochými realisticky malovanými kulisami, pateticky ilustrativními gesty a klišé statického herectví.
Přidal k tomu princip divadla na divadle, kdy někteří tu a tam jakoby vypadávají z role, zapojil sedm trpaslíků (škoda, že bez Sněhurky) a během přestavby mezi 2. a 3. dějstvím doplnil předscénu zpěváka Skřivánka. Ten v neděli do svého extempore vtipně včlenil i aktuální informaci o stavu hokejového finále, tou dobou ještě 0:0.
