První divadelní zkušenosti zažil na střední škole, v dramatickém kroužku na jedenáctiletce v rodném městě. Byl také nadšený sportovec, hrál stolní tenis, věnoval se veslování. Nejprve se pokoušel o přijetí na pražskou DAMU, ale neuspěl. Miloval divadlo, a tak se nezalekl a odešel jako elév na dvě sezony do Severomoravského divadla v Šumperku. Poté se znovu pokoušel o studium herectví na brněnské JAMU a uspěl.
Zemřel herec Viktor Vrabec, představitel menších rolí ve filmech a seriálech. Známý byl také z dabingu |
Jako mladý absolvent si v roce 1967 také zahostoval v Divadle na Vinohradech, hrál Kornela v Čapkově Matce, kterou ztvárnila Olga Scheinpflugová, inscenaci režíroval Luboš Pistorius. Jeho první angažmá pak bylo v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde působil v letech 1967–79. Od počátku zde hrál velké role klasického repertoáru, často v inscenacích Otty Ševčíka – v jeho režii ztvárnil například Hamleta, Pelopse v Námluvách Pelopových, Cassia v Othellovi, Coriolana, Fausta v Dürrenmattově Urfaustovi. Spolupracoval také s režisérem Svatoslavem Papežem (například Porotce č. 4 ve Dvanácti rozhněvaných mužích). Od konce sedmdesátých let byl v angažmá v Praze, v tehdejším Divadle S. K. Neumanna v Libni. Zde postupně vytvořil řadu rolí světového i domácího dramatu, hrál charakterově rozdílné a psychologicky složité postavy v inscenacích Otty Ševčíka, taková byla například titulní role v Kleistově Princi Bedřichu Homburském. V osmdesátých letech dostal zajímavé příležitosti i v inscenacích Jana Grossmana, to byl především jeho Galejník Bosola ve Vévodkyni z Amalfi Johna Webstera. Dále pak role Jiřího v Albeeho dramatu Kdopak by se vlka bál a také Angelo v Shakespearově hře Oko za oko. Po roce 1990 hrál například Krále v Hamletovi v režii Petra Kracika.
Z libeňského divadla odešel v roce 1996 a v roce 1998 se vrátil do plzeňského divadla, kde setrval až do roku 2016. V posledním dvacetiletí se také věnoval dabingu a rozhlasu. Ve své druhé plzeňské éře ztvárnil důležité role, hlavně v inscenacích Jana Buriana, hrál třeba Willy Lomana ve Smrti obchodního cestujícího, Alfieriho v Pohledu z mostu, Osvalda v Havlově Odcházení, Duncana v Macbethovi. Poslední Vrabcovou rolí v Plzni před odchodem do důchodu byl Hahnekamm v inscenaci hry Tomáše Vojtka Škoda! o Emilu Škodovi, kterou režíroval Thomas Zielinski.
Viktor Vrabec od poloviny 60. let se pravidelně točil v televizi, roku 1978 ztvárnil hlavní roli ředitele podniku vyrábějícího litinové radiátory v seriálu Evžena Sokolovského Zákony pohybu. Objevil se také v několika dílech seriálů Dobrodružství kriminalistiky, Rozpaky kuchaře Svatopluka nebo Chlapci a chlapi. Ve filmu si poprvé zahrál v roce 1964 v hraném dokumentu režiséra Jozefa Zachara Psychodráma, ale jeho filmografie příliš oslnivá není, širší publikum si ho jistě pamatuje i z druhého dílu komedie Byl jednou jeden polda. V roce 2016 vytvořil roli otce titulní postavy ve filmu Já, Olga Hepnarová.
