Sobota 25. května 2024, svátek má Viola
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Jablkoň Vykolejenou potvrzuje, že umí vážnost i vtip zároveň

Kultura

  8:59
Nové album skupiny Jablkoň s názvem Vykolejená je další syntézou jejího letitého balancování mezi alternativou a písničkářstvím. V tomto duchu kromě novinek přináší i revize starších písní.

Jablkoň foto: Ota Nepilý

Když Jablkoň v 70. letech minulého století vznikla, zamilovali se do ní především alternativci. Skupina přinesla do českého hudebního prostředí skutečně něco úplně nového: svérázný, na nikoli ostentativním hráčském mistrovství postavený vlastní styl, v němž převládaly instrumentálky nebo písně, ve kterých byl text pouze doplňkem. Když v roce 1997 vydala Jablkoň album Písničky, ukázala, že svůj dar originality umí vtělit i do de facto folkrockového výrazu, a ještě navíc napsat (za pomoci spolupracovníků) krásné texty.

Jablkoň ovšem do svých písniček vždycky dokázala dostat něco v dobrém slova smyslu „divného“, co ji odlišovalo od kohokoli jiného. Samozřejmě v tomto ohledu měla vždy velké plus, že jejím leaderem je Michal Němec, který svou vizáží a hlasem obra v opozici ke své křehké duši a textům prostě „funguje“. A jestliže má v posledních letech po boku ještě éterickou zpěvačku Marii Puttnerovou, je vrchol kontrastu dokonán.

Spojení neobvyklého

Bylo řečeno, že Jablkoň na Vykolejené „reviduje“ starší písničky. Cestující v noci chytila za dobrý konec, skvělým nápadem bylo přizvání trombonisty Jana Jiruchy, který dodal nejen sametově melodické vyhrávky, ale i divoké sólo.

Naopak nová verze Když v noci sněží ze jmenovaného „písničkového debutu“ z roku 1997, jednoho z nejkrásnějších songů, co kdy Jablkoň vytvořila, je jedinou slabinou alba. Aranžmá pro automatického bubeníka a podivně zkreslené hammondky sice možná odpovídá alternativní podstatě kapely, možná má za úkol i trošku shodit „vrozenou“ vážnost písně, ale ve skutečnosti její atmosféře úplně zbytečně takříkajíc dává na zadek.

Jinak je ale album plné zdařilých, vysloveně jablkoňských písní, z nichž každá je jiná než ty ostatní, ale poetiku mají samozřejmě velmi podobnou. Za jeden z jejích nejtypičtějších výrazů můžeme označit třeba Rouno kamenné, ve kterém zní rytmus bicích jakoby sestavených z předmětů nakoupených v železářství (nebo z desek Toma Waitse...), Němcův pěvecký part „zvířete“ a v kontrapunktu s ním svěží výraz „krásky“ Marie Puttnerové, jejíž zpěv ještě podporuje melodie jak z kávičkového swingového popu z filmů pro pamětníky. Zkrátka spojení ne snad úplně nespojitelného, ale rozhodně ne obvyklého.

Skok na špek

A to platí prakticky pro celé album, nějakou neoposlouchanou libůstku si najdeme všude. Ale písničky z Vykolejené není třeba rozebírat na součástky, silně působí samozřejmě i jako celek. Kupodivu nejvíc ty, ve kterých je Jablkoň víc vážná než hravá.

Puttnerové křehká, intimní a smutná studie samoty v Muži na kraji noci. Nebo totéž v Němcově podání v písni Obědvám s tebou, která použitím harmonia, na které hraje bubeník kapely Petr Chlouba, dostává atmosféru venkovského kostelíka (chtělo by se ovšem dodat – při pohřbu).

Anebo Večerní, jejíž podmanivá nálada, podporovaná i pražskými reáliemi, dosahuje účinku spletí v podstatě minimalistických kytarových obratů, čímž si celá píseň může podat ruku se společnou tvorbou Vladimíra Václavka a Ivy Bittové.

Ale samozřejmě že Jablkoň ani na téhle desce neztratila typický smysl pro humor. Ten se tu nejpatrněji projevuje v jeho „hře na bigbít“ v písničce Staroměstské náměstí. V podstatě parodické ladění podporuje brutálně zkreslený zvuk elektrické kytary (a její legrační sólo), aranžmá akustické kytary i recitativ na konci.

To je na Jablkoni možná to nejzásadnější a nejzábavnější: posluchač vlastně dostává jak fór, tak naprostou serióznost, někdy i smutek, a to celé „v jednom“. Není to přitom nikdy trapné ani nucené. Ano, Jablkoni je někdy snadné třeba i skočit na špek. Ale s tím se tak nějak počítá.

Autor:

Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění
Pracující důchodce skončil po nehodě bez příjmů. Účty poplatil díky životnímu pojištění

Spousta důchodců si dnes přivydělává, aby zvládli zaplatit stále rostoucí výdaje a nemuseli se spoléhat na pomoc svých blízkých. Podobně tomu bylo...