Pátek 21. června 2024, svátek má Alois
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Zpráva pro jistou akademii. Zuzana Stivínová předvádí opičí sólo

Kultura

  14:00
PRAHA - Studio Hrdinů uvedlo divadelní adaptaci Kafkovy povídky Zpráva pro jistou akademii. Režisérka Katharina Schmittová opět prokázala, že má cit pro prostor a umí vymodelovat čistý tvar. Potíž ovšem je v tom, že inscenace se občas překlápí do kultivovaného cvičení stylu.

Zuzana Stivínová a Ivan Lupták. Inscenace Zpráva pro jistou akademii, autorem předlohy je Franz Kafka. foto: Studio Hrdinů

Hrdinou devítistránkové Kafkovy povídky, kterou divadlo uvádí pod titulem Zpráva pro Akademii, je opice, jejíž proslov dokládá, jak je lidství vyprázdněné, agresivní, vždy se ženoucí za svým prospěchem a ochotné se přizpůsobit. Katharina Schmittová si ovšem z Kafky vybrala zejména téma ztráty a hledání identity i schopnosti přežít ve společnosti nepřátelských či aspoň jiných jedinců. Zda splynout, nebo si udržet to své.

Jsou to samozřejmě otázky v dnešní politické situaci velmi aktuální, ale mají i nadčasový rozměr, dotýkají se běžných situací, do nichž člověk vstupuje. Kafkova povídka nemá děj, pouze v ní opice líčí, jak se stala člověkem, jaké k tomu měla předpoklady a jak se jí dařilo překonávat jednotlivé překážky. (Mimochodem, Katharina Schmittová není první, kdo Kafkovu povídku použil v divadle, v roce 2002 ji uvedlo Národní divadlo coby komorní operu Jana Klusáka).

Lekce holení a artikulace

Režisérka v každém případě dokázala z nedějového a místy značně depresivního textu obdivuhodně vytvořit sevřený dramatický tvar. Opici přidala nahrávače, postavu učitele, možná pomocníka, případně krotitele, který jí pomáhá a cvičí s ní různé dovednosti. Inscenace se mnohem víc než slovem vyjadřuje pohybem, gesty a dalšími vizuální prostředky. Má také záměrně zpomalený rytmus, daný určitou repetitivností, a ten také místy způsobuje určité zmrtvění, kdy situace působí jako cvičení stylu. Je to však také one woman show Zuzany Stivínové, která hraje opici – především ona vnáší do dění jemný humor i sarkasmus. Ovšem Ivan Lupták je dobrým nahrávačem, který nenápadně umí podtrhnout absurditu situací.

RECENZE: Pusťte Donnu k maturitě! Tak nám v Discolandu zabili Karla Gotta

V případě Stivínové jde vlastně o propracované pohybové a mimické výstupy, které mají ovšem zřetelný vnitřní význam. Hned v úvodu opice se svým asistentem předvádí dokonalý výjev s holením imaginární srsti, následuje cvičení gest a pohybů i pokusy o artikulaci. Když opice přestává rozumět a je nejistá, propadá se opět ke svým zvířecím zvykům, což docela dobře funguje i jako metafora. Opice se uchyluje do „svého koutku“ čili zavěšuje se na tyč a leze po ní, což Stivínová zvládá jako rozená akrobatka.

V sále a v předsálí

Katharina Schmittová umí výtečně pracovat s prostorem, předvedla to například ve své poslední režii pro Studio Hrdinů, divadelní adaptaci filmu O slavnosti a hostech. I nyní vytvořila více dějišť, úvod se odehrává v „předsálí“ s velkou klecí, kam je pozvána dívka z publika. Posléze jsou diváci odesláni do hlavního sálu, přičemž hlediště i jeviště jsou spojené v jeden prostor dlouhými svítícími tyčemi, které je obkružují. Vzniká tak dojem nenápadně uzavřeného místa, stejně jako zvláštní rozlehlosti. A režisérka umí scénu z předsálí vtipně dotáhnout do konce: po skončení představení mohou diváci při odchodu v kleci zaregistrovat zabydlenou dívku, spokojeně pojídající banán...

Franz Kafka:
Zpráva pro Akademii

Překlad: Vladimír Kafka

Adaptace: Katharina Schmittová, Jakub Režný

Režie: Katharina Schmittová

Scéna: Pavel Svoboda

Studio Hrdinů
premiéra 22. 2.