Lidovky.cz: Příběh Kemptona Buntona je tak dobrý, že si člověk klade otázku: jak to, že se ho nikdo nechopil dřív?
Roger Michell: Nikdo v Anglii si na tu krádež nepamatoval. Na začátku 60. let byla dost v kurzu, odkazovala na ni dokonce jedna z bondovek. Pro film ji ale objevila až Nicky.
Nicky Benthamová: Náhodou jsem totiž dostala email od Christophera Buntona, Kemptonova vnuka. Psal mi, že se dozvěděl o tomhle příběhu a jestli by mě zajímal. Hned mě to zaujalo. Akorát jsem nevěřila, že to je pravda, celá ta historie zněla dost neuvěřitelně. Udělala jsem si proto nějaké rešerše a zjistila, že všechno sedí. I mě šokovalo, že o Kemptonovi ještě nikdo nevyprávěl. Jenže pro policii, vládu i Národní galerii ten případ znamenal takovou ostudu, že ho radši zametli pod koberec. I Kemptonova rodina všechno brala jako skvrnu na své pověsti a radši o tom nemluvila, ani mezi sebou. Proto trvalo tak dlouho, než ten příběh vyšel na povrch. Přitom po této krádeži se musel změnit zákon a Národní galerie předělala svá bezpečnostní opatření. Od té doby tam nikdo nic neukradl.
