Nepohodlný vznikl podle románu bývalého agenta britské tajné služby a spisovatele špionážních bestsellerů Johna le Carré. Svět vysoké politiky zkažené miliardovým byznysem však představuje jen jednu z jeho vrstev. Jiná spočívá v příběhu muže, který svou manželku doopravdy pozná až po její smrti.
Justin Quayle je druhořadý britský diplomat v Keni a člověk veskrze průměrný. Snaží se dělat dobře svou práci a nevyčnívat z řady. Proto způsobí jisté překvapení, když se ožení se svým naprostým protikladem: energickou aktivistkou Tessou, která se netají odporem ke konvencím a spojuje v sobě idealistické nadšení s utilitárním jednáním.
Příkladem druhého je i její sňatek: Tessa neskrývá, že si „podržtašku“ Justina vzala i proto, aby mohla zlepšovat svět přímo tam, kde to potřebuje nejvíc. Vyšší kruhy však její přítomnost v keňských slumech a nemocnicích rozhodně nevítají - a jednoho dne je Tessa nalezena zavražděná. Justin nechce věřit teorii, podle níž zabíjel žárlivý milenec, a začne pátrat na vlastní pěst. Tessiny stopy ho dovedou až k nitkám mezi umírajícími domorodci, nadnárodními farmaceutickými korporacemi a vládními špičkami.
Romantická a sociálně-politická rovina Nepohodlného k sobě zdánlivě jdou jako oheň a voda, ale nakonec vytvoří perfektní celek stejně jako ústřední pár. Portrét nepravděpodobné lásky působí tím silněji, že je vyprávěný člověkem, který si až ex post uvědomuje, o koho a o co vlastně přišel. Skrze ztrátu v sobě nachází sílu rozlišovat mezi dobrem a zlem. Příběh o pokrytectví a bezohlednosti, s níž „bílý muž“ i v 21. století zachází s Afrikou a s jejími obyvateli v koloniálně povýšeném duchu, funguje i bez plamenných obžalob. Obě linie splývají v pocitu osobního i „světového“ zármutku a vrcholí neokázalou katarzí.
Cenu by si zasloužil i Ralph Fiennes
Pod Nepohodlným jsou podepsáni režisér Fernando Meirelles a kameraman César Charlone, kteří získali věhlas syrovým dramatem Město bohů. Oba filmy spojuje zejména roztěkaný, dokumentaristický způsob snímání, jenž výsledek nabíjí energií. Charlone si navíc účelně pohrává s barevnými filtry: scény z Keni vykresluje v teplých spektrech, zatímco sekvence z Londýna rozpíjí v modrošedé.
Krásy africké přírody zachycuje se stejnou samozřejmostí jako bídu chudinských čtvrtí, což jen přispívá k deziluzivnímu vyznění filmu.
Z oscarových nominací za střih, hudbu, scénář a ženský herecký výkon Nepohodlný proměnil jen tu poslední. Je pravda, že Rachel Weiszová Tessu zahrála jako plastickou postavu, v níž se mateřská něha mísí s maskulinní přímočarostí, ale ocenění by zrovna tak zasloužil Ralph Fiennes za roli Justina.
Jeho přerod z šedivé konformní myši v člověka, který se nebojí být kvůli správné věci i „nepohodlný“, je tím působivější, že si jej na obecné rovině může vzít k srdci každý divák. Samozřejmě jen když chce; Nepohodlný se agitování vyhýbá a moudře se omezuje na popis stavu věcí, jakkoliv ne bez hořkosti. „Zahradnickými“ metaforami mluví jak o nutnosti vytrhat plevel, tak i o alibismu, s nímž se lze věnovat jen vlastnímu záhonku.
Opírá se o ideály humanismu, ale na humanitární pomoc Západu pohlíží s jistou skepsí. Relativizuje. Jedno však říká jasně: jestliže se má něco změnit k lepšímu, člověk musí začít sám u sebe. Tvůrci Nepohodlného založili organizaci, která ve slumech, kde se natáčelo, staví mosty, školy a sociální zařízení.
HODNOCENÍ LN
4 hvězdičky z 5
Nepohodlný
(The Constant Gardener)
VB/Německo 2005
Scénář: Jeffrey Caine, Bráulio Mantovani
Režie: Fernando Meirelles
Kamera: César Charlone
Hudba: Alberto Iglesias
Hrají: Ralph Fiennes, Rachel Weisz, Hubert Koundé, Danny Huston, Pete Postlethwaite, Bill Nighy a další Distribuce v ČR: Bioscop
Premiéra: 27. 4. 2006
Justin Quayle je druhořadý britský diplomat v Keni a člověk veskrze průměrný. Snaží se dělat dobře svou práci a nevyčnívat z řady. Proto způsobí jisté překvapení, když se ožení se svým naprostým protikladem: energickou aktivistkou Tessou, která se netají odporem ke konvencím a spojuje v sobě idealistické nadšení s utilitárním jednáním.
Příkladem druhého je i její sňatek: Tessa neskrývá, že si „podržtašku“ Justina vzala i proto, aby mohla zlepšovat svět přímo tam, kde to potřebuje nejvíc. Vyšší kruhy však její přítomnost v keňských slumech a nemocnicích rozhodně nevítají - a jednoho dne je Tessa nalezena zavražděná. Justin nechce věřit teorii, podle níž zabíjel žárlivý milenec, a začne pátrat na vlastní pěst. Tessiny stopy ho dovedou až k nitkám mezi umírajícími domorodci, nadnárodními farmaceutickými korporacemi a vládními špičkami.
Romantická a sociálně-politická rovina Nepohodlného k sobě zdánlivě jdou jako oheň a voda, ale nakonec vytvoří perfektní celek stejně jako ústřední pár. Portrét nepravděpodobné lásky působí tím silněji, že je vyprávěný člověkem, který si až ex post uvědomuje, o koho a o co vlastně přišel. Skrze ztrátu v sobě nachází sílu rozlišovat mezi dobrem a zlem. Příběh o pokrytectví a bezohlednosti, s níž „bílý muž“ i v 21. století zachází s Afrikou a s jejími obyvateli v koloniálně povýšeném duchu, funguje i bez plamenných obžalob. Obě linie splývají v pocitu osobního i „světového“ zármutku a vrcholí neokázalou katarzí.
Cenu by si zasloužil i Ralph Fiennes
Pod Nepohodlným jsou podepsáni režisér Fernando Meirelles a kameraman César Charlone, kteří získali věhlas syrovým dramatem Město bohů. Oba filmy spojuje zejména roztěkaný, dokumentaristický způsob snímání, jenž výsledek nabíjí energií. Charlone si navíc účelně pohrává s barevnými filtry: scény z Keni vykresluje v teplých spektrech, zatímco sekvence z Londýna rozpíjí v modrošedé.
Krásy africké přírody zachycuje se stejnou samozřejmostí jako bídu chudinských čtvrtí, což jen přispívá k deziluzivnímu vyznění filmu.
Z oscarových nominací za střih, hudbu, scénář a ženský herecký výkon Nepohodlný proměnil jen tu poslední. Je pravda, že Rachel Weiszová Tessu zahrála jako plastickou postavu, v níž se mateřská něha mísí s maskulinní přímočarostí, ale ocenění by zrovna tak zasloužil Ralph Fiennes za roli Justina.
Jeho přerod z šedivé konformní myši v člověka, který se nebojí být kvůli správné věci i „nepohodlný“, je tím působivější, že si jej na obecné rovině může vzít k srdci každý divák. Samozřejmě jen když chce; Nepohodlný se agitování vyhýbá a moudře se omezuje na popis stavu věcí, jakkoliv ne bez hořkosti. „Zahradnickými“ metaforami mluví jak o nutnosti vytrhat plevel, tak i o alibismu, s nímž se lze věnovat jen vlastnímu záhonku.
Opírá se o ideály humanismu, ale na humanitární pomoc Západu pohlíží s jistou skepsí. Relativizuje. Jedno však říká jasně: jestliže se má něco změnit k lepšímu, člověk musí začít sám u sebe. Tvůrci Nepohodlného založili organizaci, která ve slumech, kde se natáčelo, staví mosty, školy a sociální zařízení.
HODNOCENÍ LN
4 hvězdičky z 5
Nepohodlný
(The Constant Gardener)
VB/Německo 2005
Scénář: Jeffrey Caine, Bráulio Mantovani
Režie: Fernando Meirelles
Kamera: César Charlone
Hudba: Alberto Iglesias
Hrají: Ralph Fiennes, Rachel Weisz, Hubert Koundé, Danny Huston, Pete Postlethwaite, Bill Nighy a další Distribuce v ČR: Bioscop
Premiéra: 27. 4. 2006
