Stárnoucí chlap jako múza

Film se svou lehkostí a předstíranou nenáročností liší od čehokoliv jiného, co Jarmush doposud natočil. Přesto je v podstatě další variací na cestu mužského hrdiny, kterou dvaapadesátiletý režisér mollověosudově komponoval ve filmu Ghost dog - Cesta samuraje nebo v Mrtvém muži. Jen se tentokrát obešel bez významy nasyceného obrazu, bez fatální tíže i bez černobílé vizuální krásy. Chce být prázdný a utlumený tak, jak utlumený je život jeho hlavní postavy.

Don Jonston je téměř mrtvý muž. Zbohatl na obchodu s počítači a teď už jen posedává/polehává na nóbl pohovce v luxusním domě oblečený do značkové teplákovky. Právě ho opouští další z mnoha přítelkyň a Don, kterému k jeho nepříliš velké radosti všichni přezdívají Don Juan, je sám, bez energie, bez touhy něco zažít

Nebýt jeho agilního etiopského souseda Winstona, nepohnul by s ním ani anonymní dopis, v němž mu (možná) jedna z jeho bývalých přítelkyň sděluje, že má devatenáctiletého syna, a ten se ho vydal hledat. Winston apatického Dona vyšle na cestu po jeho minulosti, po čtyřech městech, kde se musí setkat s bývalými přítelkyněmi, u nichž existuje možnost, že jsou matkami jeho syna.

Komedie, tragédie, drama i mystérium Zlomené květiny jsou filmem poskládaným z mnoha modelů, ze vzorových osudů, které se mají pospojovat do univerzálního životního pocitu osamění a nejistoty. Laura (Sharon Stoneová) je atraktivní vdova po automobilovém závodníkovi, která sama vychovává dceru Lolitu. Carmen (Jessica Langeová) žije se ženou a vlastní poradnu pro zvířata. Dora (Frances Conroyová) vyměnila svou hippie minulost za vyžehlený život v ukázkovém domě. Penny (Tilda Swintonová) i po letech Dona nenávidí.

Carmen i Lolita
Murray putuje se svým kamenným výrazem od jedné k druhé a film se podle osudů každé z nich mění v komedii, tragédii, melodrama, mystérium... Jarmush si pečlivě hlídá anonymitu měst i postav. Vybírá si záměrně místa, která by mohla být kdekoliv. Nevíme žádné podrobnosti ze životů postav a ani se je během setkání s jeho bývalými láskami nedozvídáme o Donovi. Na konci své cesty je stejnou hádankou, jakou byl na začátku.

Carmen, Lolita i Don Juan jsou výmluvné abstraktní archetypy. Ten poslední je navíc ironický, protože Don je víc než milostnému přeborníkovi podobný postavě, kterou hrál Murray ve Ztraceno v překladu. Unavený, zajištěný, stárnoucí muž, který ztratil z radaru smysl svého života.

Zlomené květiny by se daly označit za třetí film z Murrayho trilogie osamění. Prvním je Ztraceno v překladu Sofie Coppolové a druhým Život pod vodou Wese Andersona. Bývalý "krotitel duchů" prožívá v posledních letech nevídaný comeback a stvořil nový typ hrdiny: muže s nehybným výrazem, který přijímá rezignovaně i humorně smutek života. Právě Murrayho neproniknutelná tvář vytváří kontrastní pozadí pro výkony jeho partnerek.

Dokáže zahrát zvednutím obočí komplexní pocity, svůj minimalistický herecký styl tu dotáhl až na hranici narkolepsie. Murray ideálně naplňuje Jarmushovu představu o totálním ztlumení, jeho úspornost ale může být zároveň překážkou pro divákův vstup do filmu.

Snímek poskládaný z dlouhých, nehybných a precizně komponovaných záběrů pohání kupředu hudba etiopského jazzového muzikanta Mulatka Astatkeho. Je překvapivé, že i film bez dramatičtější zápletky, bez protivníka, bez akce i bez hlubší psychologie postav může mít energii. Co na tom, že je malátná jako vůně uvadajících růží a nemusí vonět každému. Jarmush si jednoduše zamiloval Murrayho herectví, a tak mu věnoval celý mnohoznačný film.