syn

Není ten Dočekal taky syn nějakýho "zasloužilýho umělce" - tithle ti synové a dcery "národních a zasložilých umělců" to pohroma českého umění.

1) DOČEKALOVY NÁZORY POKLÁDÁM ZA OK, 2) MINISTR ŠTĚPÁNEK V ABSŤÁKU DOSTAL ROLI MINISTRA A TU HRAJE/TRAPNĚ/ - TO SEDÍ, 3) LANĎÁKOVA KONFLIKTNÍ OSOBNOST JE PATRNĚ JIŽ .........

......... VÝRAZNĚJI DEGRADOVÁNA CHLASTEM A SPOLUPRÁCE S NÍM JE OBTÍŽNÁ, NE -LI NEMOŽNÁ ...........

PS ........ MOŽNÁ BY TO  V TOM DIVADLE, KDE UŽ JEDNOU HOŘELO, CHTĚLO DALŠÍ POŽÁR!!!!!!!!  

Re: 1) DOČEKALOVY NÁZORY POKLÁDÁM ZA OK, 2) MINISTR ŠTĚPÁNEK V ABSŤÁKU DOSTAL ROLI MINISTRA A TU HRAJE/TRAPNĚ/ - TO SEDÍ, 3) LANĎÁKOVA KONFLIKTNÍ OSOBNOST JE PATRNĚ JIŽ .........

Nezasekl se ti CAPSLOCK?

Nemocní někdy páchnou

„Ministr nám odpověděl, že má své důvody, ale nemůže je sdělit a že mu máme věřit.“ „Řekli, co si myslíme, on se naštval, že mu nevěříme… “ „Jsem jeho zaměstnanec, může mě vyhodit, ale mám právo vědět, proč. Tyto spory se nemají odehrávat ve vyhroceně osobní rovině.“ „Na místě pana Š. bych byl opatrný v podřizování personalistiky vlastním představám o divadle“ „V posledních letech se politická reprezentace chová, jako by jí kulturní statky, patřily. Z uvedených citátů pro mne jasně vyplývá (ale nejen z nich, nýbrž i z příkladu chování/jednání Š. ministra kultury při jednom z jeho nedávných pobytů v zahraničí) jedno: Š. je dalším neurotikem v řadě českých neurotiků politiků. Just like that. Je nepředstavitelné, že by se někde (kromě v Kazachstánu či ČR) někdo (jako Š.) ve funkci mohl chovat tak, jak se Š. chová, déle, než… řeknu tak asi: týden! Pak by takového zahraničního (mimo Kazachstánu a ČR) Š. zahraniční média (mimo Kazachstánu a ČR) roztrhala na kouštíčky a nakrmila by s nimi domácí mravence a myši. Jak se Š. chová a co dělá, ovšem nepadá jako šutráky na hlavu jen jeho vlastní, ale především na vesnickou obec českou kulturní, jež sebe očividně vnímá přes brejličky nějakých století minulých. O tomto faktu, podloženém dalšími příklady (není čas a místo), svědčí chovaní i jiných, celé řady dalších českých kulturních (a politických) neurotiků. V případě Štěpánka je průser ten, že Š. především svou funkci ministra kultury HRAJE. Plete si tedy prkna s realitou. Ovšem pakliže tak činí jako politik český, jsou Š. konání, jednání, činění a chování (tudíž recepce a percepce Š.) naprostou většinou české veřejnosti vnímána jako zcela normální. Při mírném nakousnutí takovýchto poměrů českých, formou popisu, podložených konkrétními příklady jarem 1990 počínaje, se ovšem zahraniční diskutant (mimo Kazachstánu a ČR) po chvíli odvrací s úsměvem, který vyloudí maminkám jejich malé děti, když se tyto prostě chovají v dětském pokojíčku jako blbečci.