LN Dopis, v němž formulujete znepokojení nad odvoláním Nekvasila, se vzhledem k tomu, co v ND děje, zdá málo konkrétní.
Co k tomu dodat, napsali jsme to tak, jak jsme to cítili.
Jak hodnotíte situaci?
Zdá se, že bude vypsáno výběrové řízení na ředitele. Jiná věc je, že by nový ředitel měl být znám do patnáctého ledna, což je opravdu krátká doba na to, aby někdo zodpovědně připravil koncepci takové instituce, jako Národní divadlo.
Co se tedy bude podle vás dít?
Buď bude platit to, co platí teď, že ředitel jmenuje šéfy. Jiná varianta, která existovala už předtím, předpokládá, že je bude kontrasignovat ministr. V každém případě se dají očekávat masivní změny.
Cítíte se ohrožený, máte signály, že by vás mohlo potkat to, co Jiřího Nekvasila?
Necítím se tak. Do funkce šéfa jsem byl jmenován - člověk na takovém místě musí počítat s tím, že může být také odvolán. Není možné tady počítat s nějakou definitivou, ani si ji nějak zvlášť přát. Je to ale něco jiného než před rokem, tehdy jsem mohl být také odvolán, ale byla by to tenkrát trochu divoká spekulace. Nyní to může nastat během několika týdnů, které nás dělí od jmenování nového ředitele.
Tuto sezonu by ale mělo skončit pětileté období, pro něž jste formulovali umělecký program. I s ním pak odvolaný ředitel Dvořák vyhrál výběrové řízení.
Nerad bych ovšem, aby to vypadalo, že jsme stejně měli končit, tak oč jde - skončíme o něco dřív. Ten problém tak nelze vykládat, nejde o konkrétní osobu Daniela Dvořáka a teď Jiřího Nekvasila, ale o to, že ministr s problematickým mandátem udělá náhlé a přitom dost razantní rozhodnutí. Pověří řízením člověka, který má divadlo spravovat, než bude řádně zvolen nový ředitel. Z jejich vyjádření jsme jasně vyrozuměli, že nebudou zasahovat do uměleckých věcí. Odvolání šéfa opery tak bylo zcela nečekané. A já tomu kroku opravdu nerozumím, zejména proto, že nový ředitel bude instalován za měsíc. Náhlost Nekvasilova (i Dvořákova) odvolání sugeruje, že se děly šílené nepravosti, ale nikdo nedoloží jaké. Argument, že se pověřený ředitel opírá o názory odborné veřejnosti, neobstojí. Negativní kritiky lze najít vždy a často i na dnes legendární inscenace, ale určitě se kvůli nim neodvolával šéf.
Jak komunikujete s panem Mrzenou?
Korektně. S Danielem Dvořákem jsme se hádali před celým vedením divadla, soukromě a někdy i dost divoce, ale to k divadlu patří a stálo to za to. On je osobnost, se vším, co k tomu patří, a když jsem ho přesvědčil, tak mě pak podržel. Je to člověk energie a chuti dělat divadlo. Bez něj by řada věcí prostě nebyla, třeba Bouda nebo velkoryse vypravené knihy. Je jednoduché ho nesnášet. Řeči o jeho machinacích jsou velice nekonkrétní, to už se dostávám na půdu pomluv, a tím se já odmítám zabývat. Panu Mrzenovi jsem výhrady k jeho kroku vůči Jiřímu Nekvasilovi sdělil, zrovna tak jsme ministrovi s Petrem Zuskou řekli, co si myslíme o Dvořákově odvolání a žádali ho o vysvětlení. On nám odpověděl, že má své důvody, ale nemůže je sdělit a že mu máme věřit. Na to jsme samozřejmě opáčili, že nás to neuspokojuje.
Ministr vám pohrozil a vzkázal, že jste si zavřeli dveře. Myslíte, že své výhružky začíná plnit?
Možná, ale nebuďme zase tak vyhroceně osobní a ješitní. Řekli jsme mu, co si myslíme, a on se naštval, že mu nevěříme a opakoval - kluci, nebojte se, vás se to netýká, vy svou práci děláte dobře a vyřiďte to i panu Nekvasilovi, ten byl totiž tehdy v cizině. On to vnímal tak, že s námi mluví kamarádsky a my mu neoplácíme stejnou mincí. Každý veřejný činitel a politik zejména si musí zvyknout, že své kroky musí zdůvodnit. Jsem sice jeho zaměstnanec, může mě vyhodit, ale mám právo vědět, proč to dělá. Tyto spory se nemají odehrávat ve vyhroceně osobní rovině.
To se ale přece stává skoro pokaždé.
Chlapi jsou přece hrozně ješitní a vnímají to jako útok na svou integritu a kvalitu osobnosti. Snažil jsem se nedopouštět se žádných invektiv ani osobně neútočit. Nesouhlasím, což je normální a správné.
Pan ministr dal najevo, jaké představy má o uměleckém směřování ND. Co si o tom myslíte?
Jemu taky vadilo, že v dramaturgickém plánu opery figuruje duo Nekvasil-Dvořák, tak to mi opravdu přijde podivné, jako kdyby tihle dva snad měli zakázanou Prahu, protože tu napáchali děsné lumpárny, nebo co. Teď jsem se musel zabývat polámaným Sašou Rašilovem a nešťastnou kauzou s Pavlem Landovským, takže všechno tak úplně nesleduju. Na místě pana Štěpánka bych byl opatrný v podřizování personalistiky vlastním představám o divadle.
Co říkáte jeho výroku o ideální situaci - z představení Lucerny jdou spokojení prarodiče s vnoučaty a děti říkají, že by chtěly k divadlu?
To mě nadchlo, ale ještě víc mě pobavilo, že by to mělo uspokojit i Dürrenmatta, to už je hodně těžká disciplina. Divadlo, které oslovuje vrcholné intelektuály i běžné publikum, bychom měli rádi. ND má ale příliš velkou kapacitu na to, abychom se mohli uzavírat a hrát jen pro úzkou skupinu diváků. Jestli to ale někdo formuluje takto patafyzicky, tak před tím smekám. To je naprosto čistý humor bez vtipu.
Přes dílčí výhrady by v činohře měl zůstat nastoupený kurs. Nemělo by dojít k návratu k programu, v němž figurovaly nehratelné texty a problematické dramatizace. Jak to vidíte vy?
Představa, že ND není místo pro experimenty, což je myslím také jeden z ministrových názorů, je mylná. Jestliže to někdo staví takto zjednodušeně - jako protiklad tradice a experimentu, tak já rázně říkám, že tradicí Národního je právě experiment. Ta tendence, aby se ND dostalo do podoby oživlé školní četby, nemá žádnou oporu v jeho historii. Vždyť tady lidé dostávali vždycky jen facky - Smetana prý opisoval Wagnera a podobné výhrady byly ke Kvapilovi, Hilarovi, Frejkovi, Krejčovi, Radokovi, Macháčkovi. Ti všichni ale dělali inscenace, které přesahovaly. To je ta tradice, ne žádný skansen. Je těžké ji naplnit, ale ne proto, že děláme vylomeniny, ale proto že nejsme tak velcí umělci a nemáme takovou odvahu. Četl jsem teď v recenzi na Šrámkovy Zvony, že se v ND hraje jak před 80 lety, ale to tu hrál třeba Eduard Kohout a režíroval Hilar, nebo čapkovské premiéry a jiné v té době - to byly události, a ne vyžehlené a poskládané dečky, jak u babičky v kredenci.
Je ale těžké, aby ministr, který je divadelník, neměl názor.
Mně ale vadí, jaký způsob jednání se v resortu nastolil. Vždyť nepřípustné už bylo to, co dělal pan Jandák, na to se pozapomnělo. Teď to má jen jinou embaláž, ale v posledních letech se politická reprezentace chová, jako by jí kulturní statky, které spravuje, patřily - výrazně se to projevilo na záležitosti s Divadlem Rokoko, bez ohledu na problematičnost tamějších inscenací. Ti kluci měli názor a program a letěli za pochybných okolností.
Dvojí odvolání určitě znamená větší vibrace v celém divadle. Nepodepisuje se tento stav provizória na práci souborů ND?
Řekl bych že ne, nebo to možná zevnitř nedokážu odhadnout. Hlavní věc je večerní představení a tento každodenní rytmus je rozčeřován premiérami. Teď jsem jednu měl, bylo to sice napínavé, ale pracujeme normálně. Dostali jsme pár cen, jeli jsme na festival na Slovensko, hodně si cením benefice Vlasty Chramostové, podařila se a těší mě to. Nejsem ale ve vatičce, to v Národním divadle ani nejde.
Poslední záležitostí, kterou ND upoutalo zájem, je zastavení inscenace hry Pavla Landovského. Co k tomu řeknete?
Inscenaci jsem po dlouhotrvající agonii musel zastavit. Zní to strašně, tím spíš, že snaha jí nastudovat byla motivovaná víc citově než u jiných textů. Moc jsem o to stál, je to hra dosud neuvedená a Pavel Landovský si to zaslouží, má letos kulaté narozeniny. Vyzval jsem ho, aby svou hru i režíroval. Abychom ji mohli uvést v Kolowratu, musela se udělat inscenační úprava. Pan Landovský souhlasil, ale od té chvíle už žádná domluva neplatila. Žádnou úpravu neudělal, musela ji udělat Iva Klestilová a on si ji ani nepřečetl a vracel se ke svému textu. Vysvětloval jsem mu, že to nejde, protože i tak je dvanáct herců v Kolovratu absolutní výstřednost. Točili jsme se v kruhu. Otvíral odsouhlasené škrty, zkoušky byly zmatené a z jeho strany konfliktní, a tak jsem v dobré víře požádal o režijní spolupráci Jana Kačera. Skončilo to konfliktem všech. Už v té chvíli šlo o resuscitaci nemožného. Rozhodl jsem se vší odpovědností a bylo to pro mě smutné. Vždycky je takový konflikt složený z podílů obou stran, ale tady musím konstatovat, že na straně ND vina neleží.
Nebylo by vhodnější Landovského hru uvést v režii domácího nebo hostujícího režiséra?
Kdybych pověřil režií někoho jiného než Pavla Landovského, problémy by nenastaly, domnívám se. Režijní přípravu a následnou realizaci pan Landovský naprosto nezvládl. Neodhadl jsem to.
Pavel Landovský ale uvedl, že o zrušení mu nikdo neřekl.
Říct po třech měsících, že neví, kam to směřovalo, je zvláštní. Moje chyba je, že zpráva měla na zveřejnění počkat do pondělí. Nicméně pan Landovský ve středu odcházel ze zkoušky a práce byla v troskách. Nešlo dál pokračovat.
