Záměny vydařeného kvarteta. Inscenace Perplex je příjemně provokativní

Režisérka Natálie Deáková s dramaturgyní Marií Špalovou připravily pro čtyři protagonisty výživný koktejl plný vděčných divadelních situací. Postavy na jevišti nesou křestní jména svých představitelů. V úvodu se do ztemnělého bytu vracejí z dovolené manželé Tomáš (Kobr) a Dana (Verzichová), elektřina je zjevně vypnuta, v příšeří totiž partnerka v právě otevřené listovní zásilce nalezne urgenci, že poplatky za proud nebyly uhrazeny.

Na scénu přichází další pár, Jakub (Koudela) s Danielou (Šiškovou), kteří se měli o byt starat – včetně zalévání květin. Na pohněvanou reakci svých přátel reagují tak, že jim se bez problémů podaří v bytě rozsvítit, chovají se jako doma, Jakub se běží osprchovat, aby vzápětí přišel na jeviště zcela nahý a vyvedl tím z míry zbylé tři aktéry (i publikum). Jsou ze situace perplex, jako ostatně z mnoha následujících. Kolotoč bláznivých výjevů se totiž začíná dynamicky roztáčet. Tomáš se promění v dětského fracka, který přijel s rodiči do hor a hodlá si jít přes jejich odpor zalyžovat ještě večer. Když mu to není dovoleno, vrací se za chvíli ze svého pokoje v esesáckém stejnokroji.

Role se však začínají stále zběsileji míchat, po nalezení dýky se svastikou přichází na přetřes její symbolika nacistická i hinduistická. Kvarteto vzápětí uspořádá večírek v severském stylu v kostýmech a maskách, Daniela nasadí outfit připomínající nejznámější kreaci z protrumpovského útoku na washingtonský Kapitol, Jakub „jde za losa“ a Dana s rudými staniolovými třásněmi na hlavě se prohlásí za sopku (při námitce, že jde přece o severský mejdan, upřesňuje, že ztvárňuje vulkán islandský). 

Dochází k očekávatelnému promíchání partnerských vztahů (ve čtyřech to vždy tak musí dopadnout, shodují se jednající postavy) včetně dost razantní epizody homosexuální (živočišně přitažlivý los). Dění na jevišti je prošpikováno vděčnými gagy včetně neprůchodnosti dveří s lyžemi, dvěma kufry současně či obřím losím parožím, tyto komediální ingredience však zachovávají míru.

Všechny šťavnatě traktované bizarnosti nabízejí ovšem hlubší reflexi, inscenace nenásilnou formou klade otázky, jak je to s naší identitou, co je hra a co je sen, také nabídne zpytování podstaty divadelního herectví. Text koketuje s existencí tzv. čtvrté stěny a ve finále technici rozebírají scénu, přičemž popudí Danu, která si ještě chtěla „vystřihnout“ jeden výstup a domáhá se dohledu – v té době ovšem nepřítomného – režiséra. Text také připomíná Platonovo filozofické podobenství o jeskyni: díky omezenosti našeho poznávacího aparátu jsme schopni vnímat jen stíny bytí, promítané na stěně, zatímco to skutečné se odehrává „za našimi zády“.

V temporytmicky gradující podívané se v dobrém světle představují všichni čtyři protagonisté. Dana Verzichová je přesvědčivá v poloze stále překvapované paničky, Daniela Šišková reprezentuje mladší, trochu otrlejší dámský přístup. Jakub Koudela přinášel do celého balábile jakousi suverénní věcnost (včetně přirozeně zvládnuté prezentace jevištní nahoty) a Tomáš Kobr nejdůrazněji rozehrává proměnlivé typy, které mu scénář nabízí, subtilní mluvní projev je ozdobou jeho bezchybně zvládnutých intonačních eskapád.

Českobudějovická činohra představila podívanou příjemně provokativní a při jemném připomenutí nesnadných existenciálních témat také velmi zábavnou.