Lidovky.cz: Baví vás kritizovat současnou politiku v protestsonzích?
Nejde jenom o politiku. Protestsongy mě baví psát na jakákoli témata. Zjistil jsem, že mi jde líp do věcí rýpat, než je opěvovat. Když už v písních něco vysloveně nekritizuji, snažím se to alespoň nějak sarkasticky shodit. Na poslední desce Čecháček Made kritizuji současnou společnost, která by se chtěla vrátit do dob totality, na předchozím albu Láska jsem se zase šťoural ve vztazích a v tom, jak jsou vztahy ovlivněny penězi.
Lidovky.cz: Vychází tematika písniček z vašeho momentálního rozpoložení?
Písničky píšu na základě toho, co se děje - ať už mně osobně, nebo v celé společnosti. Ne vždycky se ale dají vztáhnout k současnosti, protože na desce většinou vyjdou se zpožděním. To je i případ desky Čecháček Made, například text písničky Barbína byl starý šest let. Věci, které vydáváme, nemůžou být jenom aktuální bolístky, musí v nich být nadčasovost. Odlišné je to u písniček, které momentálně píšu pro svůj hudební pořad Xindloviny a které aktuální opravdu jsou. Zároveň ale taky vznikají pod časovým tlakem a člověk při nich úplně nehledí na to, že jsou trochu neučesané. Témata si vybírám vždycky z událostí týden až čtrnáct dní starých. Píšu o tom, co mě v danou chvíli napadne, co v danou chvíli řeším. Nedávno jsem byl nemocný, takže jsem napsal „aktuální“ písničku o chlapské rýmičce.
XINDL XVlastním jménem Ondřej Ládek, narodil se 16. 8. 1979 v Praze Vystudoval scenáristiku na FAMU, poté pracoval v reklamní agentuře Podílel se na scénáři seriálu TV Nova Comeback Hudebně na sebe upozornil v roce 2007, kdy zvítězil v soutěži Česko hledá písničku V roce 2008 následně získal autorskou Portu 2008 V roce 2008 vydal debutové album Návod ke čtení manuálu, druhou desku Praxe relativity natočil v roce 2010, kdy získal ocenění skokan roku v anketě Český slavík V roce 2011 vydal album Xpívánky – akustické verze písní z prvních dvou desek V roce 2012 vydal desku Láska, zatím poslední deska Čecháček Made vyšla letos v dubnu Na podzim absolvoval turné po Praze, Brně a Bratislavě,další část turné proběhne v zimě na Slovensku Aktuálně vychází jeho koncertní album a DVD nazvané G2 Acoustic Stage Je ženatý, má dvě děti – dvouletou dceru a ročního syna |
Lidovky.cz: Kdo přišel s nápadem rozhlasového projektu, ve kterém týden co týden písňovou formou komentujete aktuální dění?
V rádiu mě požádali, jestli bych mohl v éteru nějakým způsobem reagovat na současnou politickou a společenskou situaci. Původně byla v plánu talk-show, na což jsem si ale nepřišel dostatečně kompetentní. Pak jsme projekt směřovali k fejetonovému pořadu, a když jsem jeden takový fejeton jsem zkusil v éteru zanotovat, nakonec nám to přišlo jako forma ze všeho nejvhodnější. Fakt je, že jde o skvělý nápad, akorát jsem si tím na sebe docela upletl bič. Složit týden co týden novou píseň je týden od týdne těžší.
Lidovky.cz: Zhudebněných komentářů jste nahrál už přes třicet. Chystáte se je někdy vydat?
Je možné, že se z těchto „aktualitek“ vyzdvihne nějaká, která se později objeví na desce. Pokud posluchače chytne, nebráním se tomu. Prvotní záměr to ale není.
Lidovky.cz: Třeba i skladbu připomínající vystoupení prezidenta Miloše Zemana v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán (Zdravíme vás pane prasidente), která má velkou sledovanost na YouTube?
Zrovna u té jsem si říkal, že bude populární tak týden. Na internetu ale zatím jede pořád velmi slušně, takže nevím nevím. Možná ji budeme muset začít hrát i na koncertech.
Lidovky.cz: Už nyní na nich hrajete písničku Čecháček a totáček, ve které kritizujete nostalgii, kterou v některých lidech vyvolávají vzpomínky na předlistopadový režim. Čekal jste, jak ohnivou diskusi na internetu skladba vyvolá?
Byl jsem s tím smířený, i když moc nerozumím tomu, proč lidi věci, které se jim nelíbí, vůbec sledují a mají ještě potřebu vyjadřovat se k nim. Dost lidí se mě ptalo, proč řeším a kritizuji komunisty. Čecháček a totáček ale není kritika komunistů, nýbrž lidí, kteří za totality žili a teď nejsou schopni docenit, že máme demokracii. Mnozí by chtěli vrátit sociální jistoty za cenu nesvobody a bezpráví. Vyměnit levnější jídlo za to, že by za vyslovení vlastního názoru mohli jít do vězení. Tomu nerozumím.
Lidovky.cz: Zaznamenala jsem i narážky, že nemáte co kritizovat, když vám v roce 1989 bylo teprve deset let a sám jste komunistické represe na vlastní kůži nezažil...
Jasně, že jako děti jsme takové věci neřešily. Leda bychom pocházeli z rodiny disidentů nebo emigrantů, což můj případ není. Vzpomínat můžu maximálně na úsměvné historky, jako že jsme měli obrovský zážitek z toho, když jsme jeli na dovolenou do Východního Německa, když přivezli mandarinky a banány nebo když jsme v zahraničí viděli v obchodě barevný jogurt a nevěděli, co to je. Z vyprávění rodičů ale vím, co to byla nesvoboda a nechci, aby v takovém období moje děti jednou žily. Vyčítáno mi je někdy i to, že jsme videoklip k Čecháčkovi udělali jako pro blbý a že v něm omíláme notoricky známé věci. Jenomže pro dnešní děti už tak notoricky známé nejsou, někteří z nich ani nevědí, co se událo 17. listopadu. Je důležité jim to neustále připomínat.
Lidovky.cz: Pamatujete si, jak jste jako desetileté dítě prožíval listopadové události před 25 lety?
Bydleli jsme blízko Václaváku, při demonstracích jsme byli doma docela vyděšeni, co se děje. Pamatuji si, že nám jednou vletěla do okna i dýmovnice. Děti tu změnu samozřejmě vnímají pokřiveně, někteří spolužáci třeba strkali za stěrače aut cedulky se sloganem „Chceme novou KSČ“. Nevěděli, co to znamená, ale říkali to jejich rodiče. Že se děje něco důležitého jsme ale chápali, mluvilo se o tom doma i ve škole. Velkou část přechodu na nový režim jsem strávil v nemocnici, protože jsem v roce 1990 jen zázrakem přežil ošklivou bouračku a několik týdnů nato jsem musel ležet v posteli. Vybavuji si, jak jsem byl s dalšími dětmi na pokoji a v televizi běžely podivné předvolební spoty před prvními svobodnými volbami. Tehdy tady nikdo nic podobného neznal.
Lidovky.cz: Dá se srovnat psaní písňových textů s tvorbou scénářů?
Na scénářích mě vždycky zajímal především děj. Až když jsem začal studovat FAMU a setkal jsem se s Petrem Jarchovským, který nás učil v prvním ročníku, zjistil jsem, že tím stěžejním, co dělá příběh zajímavý, jsou především postavy a jejich charaktery. Toto „poučení“ jsem vzápětí uplatnil hlavně při psaní písniček – texty se vždycky snažím vytvářet od charakteru. Představím si postavu, která ji zpívá, a z jejího postu se skladbu pokouším psát. Takhle jsem postupoval i při písničce Dysgrafik, Anděl, Štědrý večer nebo i Chlast je nejlepší kuchař. Úplně bych ale nesrovnával, co je snazší a co je složitější. Rozsahově se dá s jedním scénářem srovnat jedna celá deska, spíš než jako jeden ucelený film ji ale vnímám jako povídkovou knížku. Na druhou stranu si uvědomuju, že jedna písnička může oslovit stejné množství lidí jako jeden film.
Lidovky.cz: Jak pokračují vaše přípravy filmové hudby pro nový film Raportér?
Finišujeme s nimi, nahrávat budeme zřejmě v lednu. Prvotní námět jsme vymýšleli už před sedmi lety, kluci mezitím pracovali na různých verzích scénáře a nyní to vypadá tak, že by se v březnu mělo začít točit. Vzhledem k tomu, že půjde o muzikál, písničky by měly být hotovy předem. Zajímavé je, že s tím, jak se mění scénář filmu, se mění i téma písniček. Původně to měl být sarkastický film, nyní to vypadá spíš na romantickou komedii s lehkým sakrastickým podtónem. Takže najednou píšu milostné písničky, což není úplně moje obvyklá parketa.
Lidovky.cz: Nedávno jste zakončil koncertní turné po českých městech, v lednu budete pokračovat na Slovensku. Máte i slovenské fanoušky?
Mám, i když je to asi desetina fanoušků, které mám v Čechách. Na Slovensku koncertuji rád, myslím, že člověk by měl využít každé příležitosti vystupovat v zahraničí, a přitom vědět, že vám lidi rozumí. Písničky, které zpívám, jsou většinou postavené právě na textech. I když... některé by třeba fungovaly i bez toho. Nedávno mi například napsal jeden fanoušek z Mexika, že neví, o čem moje písničky jsou, ale že se mu líbí.
Lidovky.cz: Liší se nějak čeští a slovenští fanoušci?
Obecně bych řekl, že čím více na východ, tím je publikum spontánnější a extrovertnější. Více reagují, jak v tom špatném, tak v dobrém. Dosud nejlepší publikum bylo na koncertě v Prešově.