Neděle 23. června 2024, svátek má Zdeňka
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Zploštělý Fellini v Brně

Kultura

  13:34
BRNO - Městské divadlo Brno sáhlo po slavné předloze: vůbec poprvé převedlo na jeviště Felliniho film Ginger a Fred. I přes pozoruhodné prvenství není brněnská inscenace převratnou událostí.

Výkon Zdeny Herfortové v roli bývalé tanečnice Ginger patiří ke kladům inscenace. foto: MDBReprofoto

Obludný svět zbanalizované reality určené ke snadnému konzumování, představovaný u Felliniho jednou televizní estrádou, na brněnské scéně zkrotl a přestal děsit. Představení má být poctou dvěma hercům Městského divadla, jubilující Zdeně Herfortové a Karlu Janskému.

Oba v inscenaci podávají slušný výkon. To ale nic nemění na skutečnosti, že uctít také Felliniho a najít odpovídající divadelní jazyk pro jeho nejen zábavný, ale i tíživý televizní sen se nepodařilo. Ginger a Fred jsou u Felliniho dva zestárlí varietní tanečníci, kteří kdysi úspěšně napodobovali Freda Astaira a Ginger Rogersovou. Po řadě let se sejdou jako hosté televizního pořadu “Mezi vámi - pro vás”, příšerné televizní show, která přemele na křiklavou zábavu stejně úspěšně osud starého hrdinného admirála jako krávu s osmnácti struky.

Tanečníci zůstali osamoceni Fellini vypráví nejen příběh nenaplněného vztahu mezi stárnoucími stepaři, mluví nejen o přicházejícím stáří, ale také staví proti sobě jemný svět skutečných lidských životů a mašinérie zábavy a konzumu. Ta není představována jen televizí, ale i světem reklamy.

Ne nadarmo je v úvodních sekvencích filmu postaven proti barevným billboardům šedý a špinavý, neidylický obraz předměstí. Povrchní pestrost, kterou chtěl Fellini ironizovat, má v jeho filmu protiklady: bídu, špínu a lidskost. Musí je mít, aby byla vidět. V brněnské verzi jsou jedinými představiteli “lidského světa” Ginger a Fred. A to ještě ne vždy stejně intenzivně.

Zábava vítězí
Výkony Zdeny Herfortové a Karla Janského jsou příjemně civilní a poměrně zdařilé. Kdo se ale podívá na Felliniho předlohu, zjistí, že kamsi odplynulo Fredovo chvění, které před výstupem neumí zastavit a už ani skrýt. Jistě, divadlo má jiné prostředky než detailní záběr, oběma postavám (více ale Fredovi) ještě trochu chybí křehkost, které v předloze vystupuje zpod ironie a sebeironie tak silně, až divák trne, kdy stepaři nevystačí s odstupem, ironií a sebeironií, zakopnou o cosi z minulosti a nevstanou víc.

Možná i proto, že jako “zástupci reálného života” zůstali oba tanečníci v inscenaci osamoceni. Brněnská adaptace zplošťuje, to je její první prohřešek. Příkladem může být postava Admirála, kmeta doprovázeného ošetřovatelkou, který na hrudi přiváží do zábavného pořadu vyznamenání za zachráněné životy a nejspíš nemůže chápat, jakým divákům je jede ukázat. U Felliniho je to důstojný, vysoký stařec, snad trochu k smíchu svými vrtochy, přesto stále s aristokratickou duší hrdiny.

HODNOCENÍ LN ***

Federico Fellini, Tonino Guerra, Tullio Pinelli: Ginger a Fred

Režie: Roman Meluzín
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Ivana Brádková
Hudební spolupráce a nastudování: Igor Rusinko
Dramaturgie: Jiří Záviš
Městské divadlo Brno
Premiéry 22. a 23. října 2005

V Brně směšný stařík na vozíku, peskovaný ošetřovatelkou. Uslintané, posmívané stáří jako komický typ, podtržené takřka násilnickou zdravotní sestrou... Problém divadelní adaptace je v tom, že estrádě se napůl chce vysmívat, z poloviny chce, aby skutečně bavila. A výsledkem je kýč s obrovskými vložkami s křidélky a kdoví čím. Ne že by Fellini taky nebavil. Mrazení se ale v Brně nedostavuje. Druhým nedostatkem inscenace je nelogičnost divadelního uchopení místa děje.

Vše je shrnuto do studia, kam přichází s kufříkem Ginger a zmateně se snaží zorientovat za zády moderátorky už promlouvající k divákům, do studia, ve kterém se Fred nepochopitelně probudí jako bezdomovec v rohu místnosti. Něco lze vysvětlit přenosem z příprav vysílání, něco skrytými kamerami, ne ale vše. Zkrátka, pokud se kdo chce potěšit výkonem hlavních protagonistů, nebo lehce dojemným příběhem, měl by pozapomenout na předlohu. Zábava, i když vysmívaná, v Brně přece jen spíš vítězí.

Autor: