Úterý 23. dubna 2024, svátek má Vojtěch
130 let

Lidovky.cz

Trému jsem poznal až teď

Kultura

  21:25
Bez ohledu na únavu po čtyřech premiérách, z nichž tři se odehrály mimo Prahu, a nehledě na starosti s finančním zajištěním příští sezony svého Divadla Bez zábradlí, prohlašuje Karel Heřmánek bez váhání, že být divadelním podnikatelem ho vyloženě baví a že pobyt na jevišti prožívá i po letech stejně intenzivně jako zamlada. Navíc prý s Jiřím Bartoškou zjistili, že role Jakuba a jeho Pána v Kunderově „poctě Denisi Diderotovi“ je pro ně jako dělaná i po třiceti letech.

Karel Heřmánek. foto: Alžběta Jungrová, Lidové noviny

LN Obsazení titulních rolí a režisér Ivan Rajmont jsou totožné od premiéry v roce 1975 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, přes inscenaci z roku 1993 v Gongu a teď čerstvě v Divadle Bez zábradlí. Je to v síle textu, že jste se k Jakubovi a jeho pánovi mohli takhle ve stejné sestavě vrátit?
Tehdy se sešlo víc věcí, kvalitní látka, režie, scénografie. Ale hlavně skvělý text, takových her je opravdu málo. Když jsem se s ní poprvé setkal, byla to láska na první pohled. A vůbec jsme nevěděli, kdo by měl kterou z těch postav hrát, protože obě jsou úžasné. Tak jsme si to četli, role střídali, zkoušeli na přeskáčku. Až Ivan Rajmont řekl, že Bartoška by měl dělat Jakuba a já Pána.

LN S Jiřím Bartoškou jste se sešli po letech na jevišti. Ale bývali jste dlouho kolegové. Podle toho, s jakou energií oba hrajete, to vypadá, se vám spolu dělá dobře. Museli jste se znovu sehrávat? Jste už přece jen každý “svým pánem” - on na festivalu, vy v divadle...
S Jirkou Bartoškou se známe od dob našich studií na JAMU, následovala naše společná angažmá v brněnském Divadle na provázku, v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, v Městských divadlech pražských, v Divadle Na zábradlí a nakonec v Divadle Bez zábradlí. Na jevišti jsme se setkávali velmi často a vždycky se nám spolu hrálo velmi dobře. Přesto si myslím, že Jakub a jeho Pán jsou role, ve kterých je nám nejlépe. Zkoušky na obnovenou premiéru probíhaly v naprosté pohodě, oba tu hru milujeme a na jejím znovuuvedení jsme pracovali velmi zodpovědně.

LN Tehdy vaše inscenace velmi rezonovala s dobou. Byla psána podle Diderotova Jakuba fatalisty v sedmdesátých letech, tedy po sovětské okupaci, a kromě chytrého humoru měla pro diváka i leckteré skryté další významy, sám autor ji označuje za mystifikaci na druhou...
Čekal jsem, k jakému asi dojde posunu, jestli se publikum bude dnes smát ve stejných místech jako v roce pětasedmdesátém. A myslel jsem si, že v jiné době a jiných podmínkách budou diváci reagovat asi jinak - ale není to pravda. Reakce jsou naprosto stejné. Takže se prokázala trvalá kvalita té hry. Výhoda je, že postavy nejsou věkově ohraničené, takže je s Jirkou Bartoškou můžeme hrát i v našem věku.

LN Jste zralejší nejen o léta, ale i o zkušenosti...
Ale nemáme pocit, že bychom to museli dělat nějak jinak než před lety. Pochopitelně, že k nějakému přerodu nutně došlo a my se za třicet let změnili, aniž bychom si to třeba sami nějak připouštěli.

LN Dlouho se mělo za to, že autorem hry Jakub a jeho pán je režisér Evald Schorm. Tušili jste, že svým jménem kryl Milana Kunderu?
Nevěděli jsme to dlouhá léta, a i když jsme se s Evaldem stýkali velmi zblízka, on to nikdy neprozradil. Sice asi leccos naznačoval, já to ale tehdy nepochopil. On samozřejmě v té době velice riskoval. Sám měl dost škraloupů, a že to tenkrát vzal na sebe, to byl statečný čin.

LN Jakub a jeho pán není první inscenace, kterou jste se ve vašem divadle vrátili ke kusu, který už dříve měl úspěch. Z nostalgie, nebo proto, že dobrých dramatických textů není mnoho?
Po odchodu z Divadla Na zábradlí jsme odkoupili práva na dekorace a práva na uvádění her v režii Evalda Schorma, které tenkrát divadlo stáhlo ze svého repertoáru. Tato představení se stala v počátcích základem naší dramaturgie. K Jakubovi a pánovi jsem se chtěl původně vrátit ve zcela novém nastudování. Naše role měli hrát mladší kolegové a režie se měl ujmout jiný režisér. Ovšem když jsem si tu hru znovu přečetl, přišlo mi najednou líto, že už si Pána nikdy nezahraju. Volal jsem Jirkovi, který nadšeně souhlasil. Jsem rád, že to tak dopadlo. Jakuba a jeho pána hrajeme se stejnou chutí jako před lety.

Karel Heřmánek a Jiří Bartoška ve hře Jakub a jeho pán.LN Milan Kundera vám napsal vřelé dopisy. Nepřijede se podívat a nenapíše pro vás něco nového, když se mu vaše inscenace, jak je viděl na videonahrávkách, tak líbily?
Pokud přijede, určitě u toho nebudou novináři, to on nemá, jak víte, rád. Telefonovali jsme si ale před premiérou a já mu říkal, že by bylo hezké, kdyby napsal nějakou novou dramatizaci. Netvářil se, že by byl proti. Třeba nám něco napíše.

LN Pustil jste se v minulé sezoně do provozování další scény -v Karlových Varech. Můžete provoz obou divadel propojit?
To tedy ne. To by se jim asi ve Varech nelíbilo, kdyby dotovali pražské divadlo. Podobně jako musím tady v Praze přesně vykazovat účetnictví, totéž musím dělat v Karlových Varech. Ale podmínky jsou tam příznivé.

LN Jaký je zájem publika?
Minulá sezona byla zkušební, v ní jsme se leccos dozvěděli. Především to, že nejpočetnější skupinou obecenstva jsou zahraniční turisté a lázeňští hosté, takže jsme jim připravili adekvátní repertoár. Ohromě se tam chytil například náš muzikál Cikáni jdou do nebe, my sami ale do Karlových Varů jezdíme jen přiměřeně, abychom se neokoukali, je to malé město, kam se musí vozit pořád něco nového. Například balet Národního divadla, operu, úspěch měla Radka Fišarová s Edith Piaf, Bolek Polívka, festival slovenského divadla tam také zabrousí. Kupodivu se nechytilo černé divadlo ani folklor - dramaturgii ještě vylaďujeme, ale jde to slušně. Karlovaráci můžou vidět výběr z toho nejlepšího, co v republice je, protože jim to přivezeme.

LN Takže se s vámi už smířili?
Chodí do divadla a jsou spokojeni, z čehož mám radost už proto, že náš nástup tam byl dramatický a já to chápu, že ti, kdo měli osobní vztah k tomu divadlu, byli v něm zaměstnaní, zažili zklamaní, když byl soubor rozpuštěn. My na tom ale nenesli vinu. Náš podíl v tom byl jen ten, že jsme se zúčastnili výběrového řízení.

LN Říkal jste, že Cikáni mají ohlas i na karlovarské scéně. Mezi vašimi spíše komorními inscenacemi je to svým pojetím skoro výjimka. Chystáte podobný projekt - tedy výpravnější inscenaci, možná muzikál?
Muzikál Cikáni jdou do nebe je opravdu naším nejnáročnějším projektem hlavně po finanční stránce. Rádi bychom se k tomuto žánru -ovšem po svém - vrátili. Vše závisí bohužel právě na těch financích.

LN Jste při všech těch technickoorganizačních starostech schopen ještě si užívat fakt, že jste herec?
No to určitě, po všech stránkách. Pořád jsem herec, samozřejmě. Podnikatel jsem, ale ne zavřený v kanceláři mezi papíry a počítačem. Mám asi dvanáct představení do měsíce. Nehraju ve všem, snažíme se, abychom měli komedie obsazené proti sobě tak, aby jedna parta hrála “doma” a druhá mohla vyjet na zájezd.

LN Ale doby, kdy jste dostal roli, kterou někdo pro vás vybral, režisér vás k něčemu vedl, ty jsou ty tam...
Je to pravda, teď s sebou pořád nosím nějaké hry a čtu je, přemýšlím o režisérech a hercích, o tom, jestli si můžeme dovolit nový muzikál. Ale přesto, nebo právě proto trpím teď daleko větší trémou. Já dřív vůbec nebyl trémista. Teď ale trnu ne jenom za sebe, ale i o osud celé té inscenace, v níž třeba taky hraju, a o soud divadla. To je pocit, který jsem dřív neznal.

LN Spousta lidí vzpomíná na vaše filmové role. Nezapomínáte na sebe jako na filmového herce, našel byste si při spravování divadla čas i na natáčení, kdyby se objevila nabídka?
Práce v divadle je mnoho, ale pokud bych dostal nabídku, která by mě skutečně oslovila, určitě bych ji neodmítl.

LN Co podle vás dnes chybí v české tvorbě - divadelní, filmové?
To, co vždycky: dostatek kvalitních her, režisérů, herců, zájem diváků a finance. My v současné době máme všechno, kromě těch financí. A to rozhodně není málo.

LN A kdybyste dnes mohl z té rozjeté káry vystoupit a mohl si dělat, kam by vás srdce táhlo, co byste si zvolil?
Dál dělat principála, to mě vyloženě baví.

Autor:

Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?

Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...