LN Hrál jste už ve filmech Post Coitum nebo Krysař, ale Pepík Mareš je vlastně vaše první opravdová role, je to tak?
To ano, většinou jsem hrál nějaké rockery a muzikanty. Vždycky jsem byl obsazovaný jako herec, který je hlavně zpěvákem od Kryštofa. Pepík je moje první, řekl bych divadelní role ve filmu. Chtěl jsem ten stereotyp zbořit a připadá mi, že jestli to nevyjde teď, tak už snad nemám jinou možnost... Ostatně zanedlouho budu točit televizní film, kde budu zase hrát muzikanta, tentokrát zkrachovalého. Ale to je těžké, kdybych takové role nehrál, asi bych nehrál nic. Režiséři mě mají v takové škatulce. S Morávkem je to jinak, přeci jen mě viděl už jako Hamleta v Ostravě, pražské představení Hamlet Machine, hrál jsem Merkucia v jeho Romeovi a Julii v Národním, takže mě jako herce měl možnost víc poznat.
LN Kvůli roli jste musel ztloustnout, váš Pepík měl ještě navíc předkus...
Tak to bylo ve scénáři, že Pepík je takový malý tuleň. Ale nenutili mě přibrat, nakonec na tom Budař ani Morávek netrvali, ale já jsem chtěl. Když už, tak ať to trochu vypadá. Ale dostal jsem se do stádia, kdy mi z toho bylo až špatně. Moje žena vařila, pekla a smažila, rychle jsem přibral deset, jedenáct kilo. Ale najednou, ať jsem snědl cokoliv, bylo mi zle. Byl jsem unavený, neměl jsem chuť na jídlo ani na sex. Chtěl jsem ta kila zas všechna shodit, ale úplně se mi to asi nepovede. To bych musel chodit do posilovny, dělat sklapovačky...
LN Byl vám Pepík při vší své neohrabanosti něčím blízký?
Mám pocit, že mám štěstí na role životních outsiderů. Pepík je jeden z nich, jen vypadá jinak než ti ostatní. Mám k takovým lidem blízko, baví mě, protože tam je o čem hrát. Vždyť Kryštof byl taky kapelou outsiderů - vnímáte ji jinak teprve od chvíle, kdy v rádiu začali hrát písničku Lolita. Jenomže trvalo sedm let, než si nás někdo všiml. Kapela se během toho dvakrát rozpadla a zase sešla. Úspěch už nikdo z nás nečekal.
LN Zpátky k filmovým outsiderům Marešovi a Hrubešovi: Film odkazuje na mystifikační projekt Český sen, který lákal nakupující na výrazné slevy. Nepřipadalo vám to vůči nim nefér?
Český sen jsem velmi vítal, podle mě dobře ukázal, jak jsme se všichni zbláznili. Jezdíme do hypermarketů na výlety s dětmi...
LN Lidi rádi nakupují, co je na tom špatného?
Já taky rád nakupuju, ale mám někam běžet, protože je tam šunka za deset korun? A kolik kilo si jí můžu koupit a dát do mrazáku, dvacet? A přitom to nebyli jenom ti, kdo mají hluboko do kapsy, třeba důchodci - ale i třináctileté děti. Je tím postižená celá společnost. Otevřete poštovní schránku a vypadne na vás pětadvacet letáků... Lidi nechodí nakupovat podle potřeby, ale podle slevy.
LN Nekomerčnost se, zvlášť u hudebníků, dnes celkem dobře prodává...
Jenomže Kryštof není nekomerční, mně jde spíš o pravdivost. Přeci nepůjdu do reklamy na hubnoucí prostředek, pokud budu vědět, že ty prášky prostě nefungují. Halina Pawlowská dělá neustále reklamu na hubnutí a za tu dobu by už musela být jak nitka. Zdá se mi jako klamání, že to tak není, a přijde mi nefér, že ani ona si to nepřipustí. Kdyby zhubla a byla štíhlá jako moje máma, tak proti té reklamě nic nemám. Mně nevadí, že je Halina při těle - je sympatická a vtipná, ale zřejmě dělá reklamu na něco, co nefunguje.
LN Ve filmu o Marešovi a Hrubešovi je podvodníkem slovenský režisér, který k Marešovi pošle tibetské lámy, aby mu oznámili, že je "vyvolený". Je to narážka na stejnojmenný televizní pořad?
Může se zdát, že jde o záměr, jenomže je to náhoda. Scénář byl napsaný před dvěma lety. Tehdy o nějakých VyVolených nebo Big Brotherovi ještě nikdo z nás vůbec nevěděl.
LN Jak slovu "vyvolený" rozumíte vy? Chtěl byste takovým být?
Každý člověk, který za něčím jde, si myslí, že je k něčemu určený. Vy si myslíte, že jste vyvolený k tomu, abyste psal, jinak byste to přece nedělal. To slovo tedy mluví o víře v sebe sama. Každý se snaží být vyvolený ve smyslu svého povolání nebo údělu.
LN Popmusic je taky hra na vyvolené, i když tam musíte alespoň něco umět, nebo ne?
Je to taky jepičí svět, ale musíte si pozornost udržet a záleží na vás a na týmu kolem, jestli vás udrží na vrcholu. Když teď nenapíšu dobré písničky, za dva roky si na mě nikdo nevzpomene. Možná, že už v životě žádný hit ani nesložím, i to se může stát. Teď jsem ve stádiu, že nevím, o čem psát. Jsem relativně šťastný - mám psát o snídani v trávě nebo jaké to je, když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap?
LN Nebojíte se, že vám už psaní nepůjde?
Samozřejmě že se bojím. Kdybych se nebál, tak bych na to kašlal a tolik to neřešil. Bojím se moc, že tomu tempu nebudu stačit.
LN Jste čerstvě ženatý a už vám neleží v žaludku Leoš Mareš...
...přesně tak, na spoustu věcí se koukám jinak. Dnes jsem v jiném rozpoložení, takže další deska bude jiná, veselejší. Tématem budou vztahy a manželství se na ní hodně odrazí.
LN Vždycky jste tvrdil, jak jsou pro vás texty důležité ...
... ale taky jsou můj největší problém. Je to všechno složité, se spoustou metafor, ale zjistil jsem, že jinak psát neumím. Řekl jsem si: Kašlu na to, napíšu hitovku s veselým textem. Ale neumím to. Jsou věci, které v rozhovoru řeknete holou větou, ale já bych někdy chtěl mluvit jako Shakespeare, někomu vynadat nebo vyznat lásku ve verších na celou stránku. Moje žena se diví: Jak můžeš dát do písničky obrat "slzy krasobruslařek?" Ale mě takový jazyk přitahuje.
LN Zanedlouho vydáváte koncertní album z turné k desce Mikrokosmos. Říkáte, že pro vás byla přelomová. Čím?
Byla to pro mě terapie, kdybych ji nenatočil, asi bych se zbláznil. Sice jsme tou deskou odpadli od "masovky" a rádia, zvlášť v Praze, ji nechtěla moc hrát, ale já jsem ji potřeboval natočit.
LN Ve filmu jste velkým fanouškem Hany Zagorové, která se tam dokonce objeví. Jak se vám spolupracovalo?
Zjistil jsem, že její písničky znám z dětství nazpaměť. Na place jsem si je všechny prozpěvoval jako blázen. K Heleně (Vondráčkové, pozn. red.) jsem jako malý nikdy blízko neměl a moje máma Hanku Zagorovou milovala. Navíc je v tom něco osudového - stejně jako já je Zagorová vystudovaná herečka a živí semuzikou. Setkal jsem se s ní na jednom večírku k filmu v Brně. Zpívala tři písničky. Divadlo plné "cool" lidí v černém nebo s dredy a všichni se mohli zbláznit.
LN Ale vy jste už od doby, kdy jste si s Kryštofem ve vysílání Novy přelepili pusu lepenkou, považovaný za kritika starých pořádků v české popmusic...
To se ovšem netýká interpretů, spíš posluchačů. Nechápal jsem nikdy, že si nehledají nové idoly. Ovšem například Hanina písnička Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné je skvělá - kdyby ji natočila třeba kapela Lucie, tak je z ní megahit. Na Haně se mi taky líbí, že si spoustu textů napsala sama, to je mi sympatické. Na večírku k filmu jsem se setkal s člověkem, který jezdí na všechna její vystoupení a je do ní úplně zamilovaný.
LN Byl trochu při těle a měl předkus?
Ne ne, štíhlý, mezi třicítkou a čtyřicítkou, neřekl bych to do něj. Překvapilo mě to, ale zároveň okouzlilo. Přinesl Haně na pódium kytku. Říkala, že už takhle za ní jezdí deset nebo patnáct let.
LN Neděsí vás to?
Ne, to je krásné, nevím, jestli Kryštof bude někdy mít takového fanouška nebo fanynku.
LN Vy byste stál o to poznat člověka, který má doma váš plakát, volný čas tráví posloucháním Kryštofa a ježděním na vaše koncerty?
Mám dvě telefonické fanynky a myslím si o nich, že nedělají nic jiného, než že mi píší. Dokonce si myslí, že všechno, co udělám, je mířené na ně. Že vysílám v brněnském rádiu, protože chci jednu z nich oslovit, to je už na pokraji šílenství. Vím, že takoví lidé existují, ale ty jsem nemyslel. Vždyť já jsem byl velký fanoušek Oceánu, Depeche Mode a Cure, cítil jsem, co chtějí říct, a strašně mi to pomáhalo. Taky jsem si myslel, že zpívají pro mě.
LN Máte vlastně dvojí povolání. Nelákalo by vás vstávat v poledne, jak to dělají vaši, byť méně slavní, kolegové - muzikanti?
Herec a zpěvák Richard Krajčo (28) hraje v českém popu roli romantika a idealisty.
Přinejmenším od doby, kdy se na vyhlašování Českého slavíka objevili členové kapely Kryštof s přelepenými ústy na protest proti hraní na playback v přímém přenosu, vede Krajčo proti blýskávému světu české popmusic svoji malou zákopovou válku.
Samozřejmě, že si svou popularitu dovede užít, zdá se však, že je mu cynismus a jednoduchý pragmatismus českého šoubyznisu prozatím cizí. Nedávno se oženil se zpěvačkou a modelkou Ivou Frühlingovou.
Tak to bych rád, ale herectví je mi milejší. Hudba mě živí a divadlo mám hlavně pro radost. Když už jsme mluvili o strachu - bojím se, co bych jednou dělal, kdyby Kryštof skončil. Když jste denně na jevišti, uchováváte si herecký dril. A třeba vám jednou nabídnou zas nějaký film. Nebo alespoň seriál.
LN To je pravda. A v seriálech se teď objevují herci, které by tam člověk nečekal.
Ale co je na tom špatného, hrát v seriálu? Sleduju, kam seriály směřují. Mám pocit, že od stupidních počátků Rodinných pout míří stále výš. Když dá časopis Cinema jednomu z nich 80 % a píše, že jsou v něm dobře vykreslené postavy a situace, budou třeba jednou zas tak dobré jako Nemocnice na kraji města.
LN Není kouzlem seriálu pro herce spíš slušný a pravidelný výdělek?
Co mají dělat ti, kteří se živí jen divadlem? Kamarád, který má tři děti, mi vyprávěl, jak přišel do banky zažádat o úvěr. Řekl jim: Já jsem člen činohry Národního divadla. Vážně? Tak na shledanou, povídají oni. Je třicet dní do měsíce v divadle, hraje velké role na první scéně, ale v bance to nic neplatí.
