Úterý 28. května 2024, svátek má Vilém
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Vědecká lekce

Když se ženy rozhodnou, že už se nechtějí zahazovat s lúzry, je zle. Vzpomeňme si, kam vedlo dělnické hnutí

Ilustrační foto foto: Profimedia.cz

Názor
Co je to femicida? Ano, jistě: strukturální problém patriarchální společnosti, kvůli němuž jsou ženy vražděny proto, že jsou ženy. Existuje to ale opravdu? Nebo to právě začíná existovat?
  5:00

Dne 11. listopadu 2023 si Giulia Cecchettinová vyšla se svým exmilencem Filippem Turettou na procházku do nákupního centra; od té doby ji nikdo neviděl, dokud ji nenašli ubodanou.

Následovaly mocné protesty proti „femicidě“, čímž je míněn strukturální problém patriarchální společnosti, takže ženy jsou vražděny „proto, že jsou ženy“.

Celé je to divné: pan Turetta jistě potkal v obchoďáku desítky žen, které mohl zavraždit, ale ani ho to nenapadlo a věnoval se té jedné jediné, která mu dala kopačky. Žádná strukturální femicida, ale stará známá uxoricida – vražda (ex)partnerky, a to z důvodů velmi osobních.

Potřebujeme rovnost žen. Přetrvávající epidemie genderově podmíněného násilí je ostudou lidstva

Zdálo by se, že ženy jsou vražděny více než muži, ale vraždění je celosvětově (OSN 2019) skoro čistě mužská záležitost, ať už jde o vrahy (90 % mužů), nebo oběti (80 % mužů). Mezi zavražděnými jsou ženy extrémně podreprezentované, zhruba jako v Poslanecké sněmovně (20–25 %).

Vysvětlení je prosté: podíváme-li se jen na vraždy mezi partnery, příbuznými a známými, ženy představují skoro dvě třetiny obětí, a omezíme-li se na vraždění čistě partnerské, jsou ženy obětí z 82 %.

Muži jsou zkrátka mnohem častěji vražděni úplně cizími lidmi, protože se mnohem častěji vydávají do riskantních akcí mimo domov; když se střetnou dva drogové gangy, samopalnic je mezi nimi pomálu.

Femicida nikdy neexistovala; s hlubokými společenskými změnami nicméně okovy tradiční společnosti začínají pukat. Svět je plný hnusných a neschopných chlapů, kteří po právu zůstali na ocet; až dosud nenáviděli své reálné konkurenty, tedy jiné muže.

S rozvojem sociálních sítí ovšem dokázali vytvořit rozsáhlou svéráznou subkulturu „incelů“ („involuntary celibate“, tedy nedobrovolný celibát), založenou na nenávisti k ženám, které si je nevybraly. Nedávno vyšla analýza milionů tweetů, v nichž byly hledány specificky incelské výrazy.

Geolokace pak ukázala, kde v USA jsou hnízda jejich vysoké populační hustoty: incelové se hromadí tam, kde je příliš mnoho mužů na jednu svobodnou ženu, kde je nerovnost v příjmech mužů (takže si ženy mají podle čeho vybrat optimálního partnera) a kde je malý rozdíl mezi příjmy mužů a žen (takže ženy nejsou nuceny skončit u partnera suboptimálního).

Babizny, fúrie i zachránkyně. Co skutečně znamená slovo feminismus?

Poslední parametr je hoden pozoru: právě o to pokrokové ženy usilují. Incelové tedy mají vlastně pravdu; a když si ze svého lúzrovství udělali politický názor, může být zle (vzpomeňme, kam vedlo dělnické hnutí).

Bohaté státy kdysi zavedly nucenou monogamii, aby eliminovaly existenci incelů, kteří by mohli dělat bugr. To ovšem nepočítaly s osvobozením žen, které radši samy zůstanou na ocet, než aby se zahazovaly s lúzry, co jsou k dispozici.

Kde je emancipace žen úspěšná, tam začíná teď, před našima očima, riziko femicidy vznikat. Dosud mohla žena očekávat, že svého vraha bude znát a že začasté to bude dokonce ten, koho si sama vyvolila, i když ne přímo za vraha.

Možná se ale blíží čas, kdy ženu občas někdo zabije opravdu proto, že je žena.

Autor: