Středa 1. února 2023, svátek má Hynek
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Věda

Třicet čtyři milionů let. Vědkyně získaly z pravěké rostliny v jantaru uvězněný pyl

Pravěká rostlina dostala jméno Stewartia kowalewskii. foto: YouTube

Zhruba tak starý je největší květ, který se kdy dochoval v jantaru. Má v průměru 2,8 centimetru. Fosilii našli pruští přírodovědci už v roce 1872. Pravěká rostlina dostala jméno Stewartia kowalewskii. Po 150 letech ji znovu prozkoumaly dvě botaničky: Eva-Maria Sadowská z Berlínského přírodovědného muzea a Christa-Charlotte Hofmannová z Vídeňské univerzity. Opatrně rýply do jantaru skalpelem. Získaly z něj tak vzorek pylu.
  15:00

Jeho průzkumem vyšlo najevo, že fosilie nepatří do rodu Stewartia, nýbrž Symplocos. Oba rody dosud na Zemi žijí. Mají i česká jména. Stewartia je stevarcie. Symplocos je samoduť.

Jantarové fosilie nejsou velká vzácnost. Většinu jich však tvoří členovci. Rostlinných pozůstatků je v jantaru jen něco mezi jedním a třemi procenty. Bývají navíc malé. Fosilie květů mívají od několika milimetrů do 1,5 centimetru.

Víc než pětatřicet metrů. Dosud neznámý ichtyosaurus překonal velikostí plejtváka

Stewartia kowalewskii, dnes už přejmenovaná na Symplocos kowalewskii, je výjimka. Místo jejího nálezu se nedochovalo. Nejspíš to ale bylo v oblasti dnešní ruské exklávy Kaliningradu. Odtud totiž pochází zhruba devadesát procent jantaru.

Průhledný naoranžovělý minerál vznikal ztuhnutím stromové pryskyřice. Jantarové fosilie ze všeho nejvíc proslavil americký spisovatel Michael Crichton. V románu Jurský park z roku 1993 udělal z jantaru prostředek ke vzkříšení vyhynulých dinosaurů. Biotechnologické firmě se v knize podaří získat vzorek pravěké DNA ze střeva komára, který bodl dinosaura a stal se jantarovou fosilií.

Komáři se v jantaru opravdu dají občas najít. Krev jejich obětí se ale v jejich střevech nedochovává. Samotný jantar by snad mohl sloužit jako dobré médium k uchování DNA. Podle jedné studie v něm teoreticky vydrží až 100 milionů let. V praxi se to zatím nepodařilo prokázat. V roce 2013 se genetici pokusili najít stopy DNA dvou včel uvázlých v pryskyřici před necelými 11 tisíci lety. Dědičný materiál však nepřežil ani tuto krátkou dobu.

Autor: