Za původce tzv. tunguské události bylo již označeno ledascos - od mimozemských těles typu asteroidu či komety po antihmotu či dokonce malou černou díru. Ať už byl však původce výbuchu a následné tlakové vlny jakýkoliv, několik faktů o ní můžeme tvrdit prakticky s jistotou.
K explozi došlo pravděpodobně ve výšce asi 6 km nad zemí a tlaková vlna, která ji následovala, pak pokácela stromy v oblasti o průměru asi 50 kilometrů. Ty, které stály kolmo pod epicentrem, zůstaly stát - jejich větve však byly oholené tak, že připomínaly stojící sirky. Nebyly to však jediné stojící stromy - i v širším okolí několik výjimečně odolných jedinců, většinou modřínů, stát zůstalo. A právě o tyto stromy, které byly identifikovány pomocí fotografií pořízených po výbuchu, se zajímal vědecký tým, jehož členem byl i doc. Günter Kletetschka.
Když stromy hovoří
„Výprava, jíž jsem byl členem, se do oblasti vypravili při stoletém výročí exploze, tedy v roce 2008. Podařilo se nám odebrat vzorky dřeva stromů - nejprve jen vrty a díky spolupráci s italskými kolegy, kteří v oblasti v té době také pracovali i celé disky průřezů stromů,“ vzpomíná Kletetschka. A proč si vlastně vědci povolali na pomoc dřevo stromů?
Letokruhy vznikají tak, že na jaře roste dřevo rychleji (tzv. „jarní dřevo“) - dělivé pletivo stromu (kambium) má na jaře relativně velké buňky. V druhé polovině roku přibývá dřevo pomaleji (tzv. „letní dřevo“), buňky jsou menší a vytvářejí na průřezu charakteristický pruh. „K tunguské události došlo na přelomu června a července. To způsobilo, že se v tomto roce v některých přežívajících stromech pozdní dřevo vůbec nevyvinulo,“ vysvětluje Kletetschka.
Ke zkoumání dřeva využil tým metodu rentgenové fluorescence, s jejíž pomocí lze poměrně snadno a především neinvazivně identifikovat atomy různých prvků ve vzorku. Tato metoda ukázala, že v kůře stromů rostoucích v této oblasti, se vyskytují anomálie v zastoupení vápníku a stroncia. Zkoumaná vrstva letokruhů však vykázala velmi podobné vlastnosti - tedy jako kdyby se vlastnosti kůry v době exploze „otiskly“ do vlastností dřeva. Toto je zásadní objev - ani podrobné rešerše v dostupné literatuře nenaznačily, že by již byl známý nějaký mechanismus, jímž by se chemická informace z kůry otiskly do dřeva. „Zajímavé však bylo, že tyto anomálie jsme pozorovali hlavně v letech, které události předcházely - 1904, 1905 a další,“ doplňuje Kletetschka.
Tento jev volá po vysvětlení. Vědci přišli v článku se dvěma hypotézami, obě souvisí s tlakovou vlnou. Podle první představy se ohnutím obnažily a porušily kořeny a strom přišel o možnost využívat pro svou výživu látky z vnějšího prostředí. Rostoucí pletivo (floem) se proto obrátil ke získávání vápníku a stroncia z kořenového systému, čímž byly přírůstky dřeva z těsně předcházející doby (xylem) o tyto látky obohaceny. Podle druhé hypotézy tlaková vlna způsobila, že se materiál z kůry „vstříknul“ do předcházejících letokruhů skrze vodorovné kanálky v jeho struktuře.
Původ exploze je tedy stále zahalen tajemstvím - naše zjištění říká v první řadě to, že k události opravdu došlo a že dokázala dřevo stromu proměnit zcela jedinečným a rozpoznatelným způsobem. Tento objev umožňuje všem dalším badatelům najít dřevo, které prodělalo nějakou podobnou zkušenost.