I proto funguje mozek teenagerů svérázným způsobem a mládež provádí nejrůznější vylomeniny. Chodí za školu, experimentuje s drogami, riskuje zdraví a život při nejrůznějších adrenalinových radovánkách. Dobře míněné rady starších nejsou teenagerům moc platné. Jejich mozek přijímá cizí náhled na dění jen s obtížemi. Prokázaly to experimenty britských neurologů vedených Iroise Dumontheilovou z londýnské University College.
Vědci nechali hrát dobrovolníky ve věku od sedmi do 27 let jednoduchou počítačovou hru. Na monitoru se ukázala police s šestnácti přihrádkami. V každé ležel předmět. Obsah některých přihrádek byl vidět z obou stran police. Některé ale viděl jen dobrovolník u monitoru.
Dobrovolník plnil úkoly, které mu zadávala osoba stojící za policí. Účastník testu tak dostal možnost prokázat, jak se umí vcítit do postavení druhé osoby. V jedné úloze byly například v poličkách umístěny tři míče – basketbalový, tenisový a golfový. Účastník testu viděl všechny tři. Osoba za policí měla golfový míček zakrytý a viděla jen tenisák a míč na košíkovou.
„Pohni malým míčkem,“ požádala osoba za policí dobrovolníka. Uvědomí si dobrovolník skutečnost, že jeho protějšek má golfový míček zakrytý? Anebo se bude orientovat jen podle toho, co vidí on sám? V prvním případě bude pohybovat na počítači tenisákem. V druhém případě bude manipulovat s golfovým míčkem.
Výsledky testů zveřejněné ve vědeckém časopise Developmental Science vyzněly celkem jednoznačně. Děti ve věku do deseti let vycházely ve třech čtvrtinách pokusů z toho, co vidí ony samy. Do situace osoby za policí se vžívaly jen málokdy. Děti ve věku od 10 do 13 let na tom byly jen o trošku lépe. Ještě starší mládež reagovala správně ve dvou třetinách úloh. Dospělí dobrovolníci brali v úvahu pohled druhé osoby při polovině úkolů.
Studie britských vědců jasně dokázala, že mozek mladých lidí stále ještě nedosáhl plné schopnosti vcítit se do cizího náhledu. Teenageři si zachovávají silně egocentrický pohled na svět a v tomto ohledu se nápadně podobají malým dětem.
Uvědomit si, že druzí nemusí vidět totéž, co my, je podle Iroise Dumontheilové relativně jednoduchý úkol ve srovnání s přijetím skutečnosti, že druzí lidé mají odlišné názory. To je zřejmě jeden z důvodů, proč mají teenageři sklon chovat se necitlivě k jiným lidem.
Vědci nechali hrát dobrovolníky ve věku od sedmi do 27 let jednoduchou počítačovou hru. Na monitoru se ukázala police s šestnácti přihrádkami. V každé ležel předmět. Obsah některých přihrádek byl vidět z obou stran police. Některé ale viděl jen dobrovolník u monitoru.
Dobrovolník plnil úkoly, které mu zadávala osoba stojící za policí. Účastník testu tak dostal možnost prokázat, jak se umí vcítit do postavení druhé osoby. V jedné úloze byly například v poličkách umístěny tři míče – basketbalový, tenisový a golfový. Účastník testu viděl všechny tři. Osoba za policí měla golfový míček zakrytý a viděla jen tenisák a míč na košíkovou.
„Pohni malým míčkem,“ požádala osoba za policí dobrovolníka. Uvědomí si dobrovolník skutečnost, že jeho protějšek má golfový míček zakrytý? Anebo se bude orientovat jen podle toho, co vidí on sám? V prvním případě bude pohybovat na počítači tenisákem. V druhém případě bude manipulovat s golfovým míčkem.
Výsledky testů zveřejněné ve vědeckém časopise Developmental Science vyzněly celkem jednoznačně. Děti ve věku do deseti let vycházely ve třech čtvrtinách pokusů z toho, co vidí ony samy. Do situace osoby za policí se vžívaly jen málokdy. Děti ve věku od 10 do 13 let na tom byly jen o trošku lépe. Ještě starší mládež reagovala správně ve dvou třetinách úloh. Dospělí dobrovolníci brali v úvahu pohled druhé osoby při polovině úkolů.
Studie britských vědců jasně dokázala, že mozek mladých lidí stále ještě nedosáhl plné schopnosti vcítit se do cizího náhledu. Teenageři si zachovávají silně egocentrický pohled na svět a v tomto ohledu se nápadně podobají malým dětem.
Uvědomit si, že druzí nemusí vidět totéž, co my, je podle Iroise Dumontheilové relativně jednoduchý úkol ve srovnání s přijetím skutečnosti, že druzí lidé mají odlišné názory. To je zřejmě jeden z důvodů, proč mají teenageři sklon chovat se necitlivě k jiným lidem.
