Inkluze nás posouvá ve vzdělanosti na stále nižší přičky. Všichni to ví, ale progresisti jsou silnější. Smutný odkaz vexlařky se sportovními dotacemi Valachové

Tak nadání nezadupávat, a věřím že se takové děti ve škole nudí. Na druhé straně v určitém věku je skutečně třeba i rozvinout sociální inteligenci a to je i schopnost komunikovat s méně nadanými.

Vím o čem píšu, v rodině (neteře) takové robotky mám. Jsou geniální ale nedokážou ani základní věc, jako navštívit babičku nebo rodiče. Přitom jako hodně malé děti nebyly úplně marné, dokázaly se i smát a blbnout.

No a připomínám, že u nás máme 8 letá gymnázia. Do 5 třídy by se měly nadané děti naučit žít s ostatními. Pokud se ve škole nudí, navrhuji aby zastávaly pozici asistentů, kdy pomáhají vysvětlovat učivo ostatním. Třeba jen v tom předmětu, kde excelují.

Od 6 třídy mohou na ta 8 letá gymnázia, klidně i specializovaná! Nejsem proti taková rozvíjet (známé bylo třeba gymnázium Bílovec)!

Souhlasím.Mám nadané dítě a ve škole se neskutečně nudil.Cítil se cizí,že mu nikdo nerozumí,zas tam ale tak nechodil, protože hrál sportovně šachy a byl často pryč a školu mu to povolovala.Ale kupříkladu nenáviděl naprosto matematiku a tvrdil,že z něho matemikářka dělá kalkulačku.Teď je osmiletém gymnáziu a pochvaluje je,že už nemusí dlouhou dobu čekat na ostatní.Ale nerozpoznat u něj talent,tak se teď v začínající pubertě válí na lavici a je pěkně otráven.

My jsme teprve ve fázi na ZŠ a 1. stupni. Poslední dobou se víc a víc ukazovala nekompatibilita se třídou, navíc dítě výrazně sebekritické, při pohovoru psycholožka získala dojem, že jde o propadajícího žáka. Tak se "vychválil". Zašli jsme do Mensy, naměřili víc než 140 a už členem. Bohužel je to ještě nejmíň o 2 letech na ZŠ. Většinou nedostává ani práci navíc, teď po nějaké době ano - počítal pamětně třetí mocniny dvojciferných čísel (ehm, je třeťák). Do vyšší třídy ho už na matiku neberou, stejně by to čtvrtá nespasila. Trochu se zlepšily vztahy s ostatními ve třídě, víc respektují jeho jinakost. Ale že by ve škole jásal, to ne. Doma má dost podobně "postižené" starší sourozence (jsou na tom o pár bodů hůř, ale věkový rozdíl to maže), tak aspoň tady se cítí v pohodě.

" ... v českých školách jsou nadané děti zadupávané do prachu, a to v masovém měřítku. Systémová podpora chybí a nakonec je to nejčastěji o tom, jestli má to dítě štěstí a narazí na empatickou a pracovitou učitelku, která ho rozpozná a je ochotná mu připravit nějaké „krmivo“. A stejně bude v kolektivu ten „divný“. Tak k čemu je takový systém, kterým si likvidujeme talenty?"

Tesat do kamene.

Empatickou a pracovitou učitelku jsem na základní škole nezažil ani jednu. Na střední a vysoké už se někteří učitelé tomu trošku mírně přibližovali. To může být jedno z vysvětlení pro to, proč jsme převážně montovnou pro zahraniční firmy.

Na tom něco je. Taky jsem zažil v našem feminizovaném školství (teda se vzhledem učitelek jsme byl velmi spokojen, to zas jo) různé typy. I když ty už byly výplodem socialismu. Když známý po revoluci odcházel ze školství, mluvil o baště socialismu.

Myslím si že se tam leccos zlepšilo, dcera má skvělou učitelku na základce a druhá měla na gymplu taky dobré učitele. Na druhé straně už jsem zažil u svých dětí i generaci nových líných rovněž neempatických učitelek, ale naštěstí jen pár.

Myslím tak, že to co píšete bylo spíš za totáče. Na druhé straně chystat individuální učivo, to bych vám přál dělat!

Problém byl a je v neřízené inkluzi. Vyučující pak nemá čas na bystré žáky a musí se věnovat a tempo výuky přizpůsobovat žákům slabším. Stejně tak děti, které by dříve chodily do zvláštních/speciáních škol teď chodí do klasických a nedělá to dobrotu ani mezi dětmi, ani u učitelů.

A samosebou přecpané třídy, kdy místo ideálního počtu do 20 žáků či méně jsou třídy přeplněné...

Chtěl jsem váš koment jen kladně klinout, ale nějak to nejde?!? Tak jen dodávám, že ta celá inkluze nás neco stojí a jaký je z ni efekt!

Stát nemá zájem. Inteligentní lidé se těžko ohlupují, proč je podporovat ? Pro pracovníka zahraniční montovny stačí střední až nižší inteligence.

Toto bolo treba povedať a treba to opakovať. Nejde len o tie depresie. Keby sa venovalo toľko pozornosti nadaným deťom, ako tým zaostalým, z ktorých spoločnosť napriek veľkým nákladom bude mať len malý úžitok, boli by sme asi (Česko aj Slovensko) niekde inde. Nie, že by nemalo byť o zaostalé deti postarané, ale z nich nikdy nebudú ajťáci alebo vedátori, ani za pomoci osobných asistentov. Poznám dva príklady z rodiny: dievča s Downom, ktorú sa jej matka urputne, ale neúspešne pokúšala vzdelávať aj nadaného chlapca, ktorého škola zadupala do priemeru a rezignoval na formálne vzdelávanie (čo dodatočne asi ľutuje), a to ho nesporne limituje.