Tak jsme se dozvěděli, co všechno nechceme.

Na jedné straně chybí právní legitimace, na druhé straně schází morální právo.A nějaký konstruktivní návrh (mezi které nepočítám zbožná přání, aby si kapři vypustili vlastní rybník) by nebyl?

Všichni tam musíme

Myšleno do krematoria a nebo okusovat kořínky zezpodu, je to jediná spravedlnost na světě i když neměří všem stejně, ale bohužel každý máme tu svoji svíčku, která prostě dohoří.Říká se, o mrtvých jen dobře, něco na tom bude, nadávat mrtvole je poněkud morbidní a pokud už někdo tu svoji nenávist nemůže unést, pak by se měl léčit.Tak nám umřel Janota paní Milerová, naštěstí s jeho úmrtím nehrozí žádná světová válka, i když občanské nepokoje jsou v Česku na spadnutí, ale s exitem Janoty to nemá nic společného.Nemíním spekulovat, jak dalece se Janota "zasloužil" o současné ekonomické podmínky skoro totálního kolapsu české ekonomiky, kdy je státní kasa vykradená jak hrobky faraonů a řádí v ní akorát vítr a myši.Spíše se chci zamyslet nad zvláštní lidskou vlastností a tou je nenažranost až do vlastního pohřbu.Znám stovky těch, kteří dokonce i ve věku, kdy už by měli mít rozum a měli by být vděční za každé nové ráno, že se ho dožili bez mrtvice, tak i v šedesáti, sedmdesáti a více letech se honí za zlatým teletem, jak kdyby to mělo vliv na počasí při jejich pohřbu a někteří tito staříci jsou ještě nenažranější, než mladá generace, která bere život trochu s nadhledem. Samozřejmě, čest vyjímkám .Zamyslel se někdo, co vlastně hrabivostí a nenažraností v životě dosáhnou, to že se zařadí do nějaké debilní VIP čeládky, která se na rautech pomlouvá jak o život, navzájem se s úsměvem zepředu objímají a zezadu mezi lopatky si vrážejí dlouhé nože?Jistě, bohužel nic lepšího, než peníze, které ovlivňují hodnotu života zatím nikdo nevymyslel a asi dlouho nevymyslí, sci fi propaganda komunistů, že na konci komunismu nastane ráj a všichni se uspokojí zadarmo dle potřeb není realizovatelná ani v pohádkách, natož v reálném životě, ovšem to co peníze dokáží, to by si NORMÁLNÍ človek nedokázal představit ani v nejbujnější fantazii, hyenismus toho nejtvrdšího kalibru, kdy je člověk člověku vlkem a skoro kanibalem dohromady.Konkrétně v Česku jsou vzájemné vztahy tak pokřivené, že to už nenarovná nikdo za 200 let, po 40 letech socialismu, kdy si lidé záviděli, že soused má Favorita a on má jenom Trabanta, že soused byl na dovolené v Jugoslávii a jeho rodina jen u Balatonu se okamžitě po zhasnutí po sranda prči a po tolerované zlodějině těch nejobrovitějších rozměrů, se z lidí stala doslova predátorská zvěř a v honbě za mamonem doslova zakopali do hnoje jakékoliv zbytky morálky a dodnes se k sobě chovají jak hovada.Ovšem už první kroky zmutované vládní trojkoaly naznačují, že bude ještě hůře, zdravotní péči dostane jen ten, kdo na to bude mít, ostatní ať chcípnou pod mostem, případně požádají o zpoplatněnou euthanasii, DPH na všechno bude nezadržitelně stoupat k 90%, protože to je nejjednodušší způsob, jak obrat chudý lid o poslední zbytky peněz, aby se zalátaly stamiliardové zlodějiny ve formě předražených zakázek, daňových úniků a jiných, státem podporovaných lumpáren, ale nezapomeňte vy všichni nenažranci, smrt si vás najde i kdyby jste si nakradenými a nasyslenými miliony zaplatili nové ledviny, slinivku břišní, srdce a ptáky.Možná si exit oddálite o několik málo let, ale to je tak všechno a dokonce v peci krematoria budete mít hovno i z toho, že zrovna při vašem žehu bude venku krásné počasí.Nemíním vzdávat nějakou poklonu skonanému Janotovi, nejsem věřící, tak že je mně jedno, co v životě provedl, protože žádné nebe ani peklo neexistuje, pouze zbude hromádka popela a po rozptýlení možná prospěje růstu hub. A po mrtvých mamonářích vstanou noví tuneláři a zase se budou honit za zlatým teletem, jak urvané vagony a budou si zase myslet, že jsou nesmrtelní.Ono totiž logika převlečených komunistických zlodějů a tunelářů je v podstatě velmi jednoduchá a zvládají ji i blbci s IQ -20 , já jsem si už nakradl, tak ať si nakradou ze státního eráru i další gauneři, ale běda, kdyby to po mě chtěl stát zaplatit progresivními daněmi, proto jejich oblbování obyvatel, že jsme to všechno prožrali, hovno prožrali, jenom horních 10 tisíc to rozkradlo, to je celý problém.Celý kolaps tolik vychvalovaného kapitalismu má jeden scénář, korupce a zlodějiny, zatím se s tím celkem se ctí vypořádali na Islandu, o totéž se pokoušejí nyní Řekové, čili tak, jak jsme si mysleli kdysi, že komunismus bude ve východní Evropě ještě 100 let a nakonec se ukázalo, že to byl kolos na hliněných nohách, totéž platí o slavném kapitalismu. Může nastat efekt domina, ono totiž málokdo asi ví, že i slavní greenhorni v Americe jsou před bankrotem, komunikuji s několika přáteli z Kanady a z bývalého NSR přes Skype, bývalými emigranty po r.1968 a divili by jste se, jak se na slavný kapitalismus v Česku v současné podobě dívají .Tolik trochu rozptýlení od stávkového šílenství, kdy 20% odpůrců stávky by chtělo nařizovat 80% obyvatel, co smějí a co nesmějí.Další články najdete na mém blogu http://joseforel.blogspot.com/ ;

Poměrný vs. většinový systém

Kroužkování (využití preferencí) nebylo "kosmetikou", ale přineslo mnoho pěkných skoků i pádů. Langer by mohl vyprávět!Nadto - jak by většinový systém řešil onu kritizovanou "partajokracii"? Naopak, odstraněním preferenčního hlasování by byla utvrzena na věčné časy, a nikdy jinak. Papinův hrnec společenského napětí by přišel i o tento pojistný ventil. Takovouto radu bych očekával od kryptorevolucionáře, který by si pak ty trosky demokracie dal k přesnídávce.Jistý většinový efekt by měl systém bílých lístků, které by se započítávaly co do účasti, aniž by přinesly jakékoliv straně hlas ("byl jsem u voleb, chtěl jsem si vybrat, ale nevybral jsem si"). Očekával bych zvýšenou volební účast (při takovéto možnosti a v našich podmínkách téměř manifestační), a klidně kolem 40% bílých lístků. Sbohem, malé strany.Ale preferenční hlasování by nejen mělo zůstat, ale mělo by posílit. Ideální by bylo, kdyby se použil komunální volební systém, a každý volič by měl stejně hlasů, kolik je v jeho obvodu mandátů - a na kandidátkách by se stanovovalo čisté pořadí, bez jakýchkoliv procentuálních podmínek. Strana by tak veřejnosti nabídla kandidáty, a veřejnost by si je sama seřadila.Jenomže, jak dosáhnout změny volebního systému? Stejně jako platy ústavních činitelů - o nich by měla platit ústavní zásada, že ve veřejné správě nikdo nesmí sám sobě stanovovat ani plat, ani odměny. Jak tedy? Referendem. Zákonodárci přijímají zákony, které ozvláštňují naše životy - tak abychom měli mít možnost i my, ozvláštnit zase jejich životy.A dokud to tak nebude, pak se budou odehrávat stávky a blokády, ať se to komu líbí nebo ne. V listopadu 1989 bylo skutečně poslední starostí všech těch lidí, zda jsou jejich protesty v souladu se zákony. Současná nespokojenost se oné listopadové začíná blížit, protože má mnohem hlubší důvody, ne nějaké urážlivě plytké, jak jsou vulgarizovány (slovník a způsob "argumentace" některých komentářů, v jejichž očích odbory milosti nenalezly, se totiž přízračně podobá oněm bolševickým - a zase je jedno, jestli se tento příměr komu líbí nebo ne).Ale znovu - je to furt dobré, tato současná trma-vrma, jak říkával jakýsi hokejový reportér. Proces učení se demokracii se nesmí zastavit, ale ani nesmí dojít revoluční eskalace. Všechno má svůj čas a chce to trpělivost a důslednost. Nechce to ale nechat se uondat. Je to prostě skvělá škola, šance, kdy si společnost může uvědomit, prožít a reflektovat různé nové problémy. Na vlastní kůži se to totiž často jeví saframentsky jinak! 

Existuje vícero variant

Existuje vícero variant volebních systémů, než jen většinový a menšinový. Podobná úprava, jakou popisujete Vy, zle provést i u většinového systému, kdy je sice jen jeden mandát na obvod, avšak volič může politické strany/kandidáty očíslovat dle svých preferencí. Při dobrém nastavení je pak zvolen ten kandidát, který je pro společnost celkově nejpřijatelnější (aniž by nutně musel vést systém k centrismu). To může vést jak ke stabilitě vlád vlastní většinovému systému, tak k velké šanci malých stran vystřídat ty velké, protože žádný volič se nemusí bát, že ztratí svůj hlas.