ODPOVĚĎ (1.1.2009 16:08) Vážená Markéto, Když kompromis, tak pouze rozumný. Musíte rozumně odhadnout, jak moc ne-ideálního muže jste schopna vedle sebe dlouhodobě snést. Kladu důraz na slovo „dlouhodobě“, protože rodina je projekt na 20 let. Důvody pro kompromis: - S věkem klesá schopnost se zamilovat, zejména bláznivě zamilovat - Lásky s extrémními emocemi dost často bývají zatíženy nevyřešenými konflikty z dětství, právě proto bývají tak silné jako nepoužitelné. - Láska je funkce času spíše než intenzity, tedy i k neutrálnímu, ba dokonce i k mírně negativnímu partnerovi vznikne časem pozitivní cit. Důvody proti: - Je důvodné předpokládat, že třeba za deset patnáct let někoho potkáte a rozklepou se Vám kolena, pak si holt popláčete, řeknete: „Proč jsi, lásko, nepřišla před patnácti lety?“, ale pokud budete rozumná, položíte své emoce na oltář vlasti a zůstanete s manželem a svými dětmi. Pokud ne, budou tu děti z dalšího zbytečně rozvedeného manželství. Na tuto oběť je třeba se připravit předem, aby se předešlo rozvodu. - Je nebezpečí, že přestřelíte do druhého extrému a vezmete si někoho, kdo Vám po čase nebude absolutně sedět. Lidi si pod sňatkem z rozumu představují, že si vezmou někoho totálně odlišného, prostě Marťana. Ne, to znamená, že rozumem kompenzujeme tu třešinku na dortu, která chybí do našeho ideálu. Když třeba muž potřebuje mít sex třikrát denně, ať si nebere frigidní ženu. Pokud mu stačí sex jednou za týden, vydrží zřejmě se ženou, která chce jen jednou za měsíc. Jestliže u nového partnera chybí „chemie“, je třeba co nejpřesněji vědět, co tou chybějící „chemií“ je. Co přesně Vám chybí nebo vadí? Divně smrdí? Je ironický? Má pomalý reakční čas? Je nespolehlivý? Je plešatý? Neumí vyjít s penězi? Pořád je s kamarády? Něco je důležité víc, něco míň. Rozplizlé metafory – „chemie“ – akorát zatemňují jasný úsudek. s úctou jk

ODPOVĚĎ (25.12.2008 16:56) Vážená T.K., ve Vaší otázce nevidím ani jednu známku toho, že se nejedná pouze o Vaše úvahy či fantazie o případném obnoveném mileneckém vztahu. Stát se může všelicos, ale je zbytečné rozvíjet bujaré fantazie bez pádného důvodu, který by nebyl pozorovatelný v chování reálných lidí. Není dobré, abychom příliš kontrolovali své partnery. Každý vztah (nejen partnerský) je dvojí rozhodnutí o tom, že chceme jít společně životem. Rozhodnutí druhého můžeme vhodně podporovat či živit, ale nikdy ho nemůžeme vytvořit. To vytváří a udržuje druhý partner. Vždy tedy musíme přát druhému právo svobodné volby – aby s námi byl nebo aby odešel. Když mu tuto volbu přejeme, jsme mu pak i vděční za to, že s námi zůstává. Je to dar. Stejně tak, když partner se rozhodne odejít, můžeme být přesvědčeni, že dělá chybu. I když bychom měli udělat vše proto, aby zůstal, přesto mu nakonec musíme přát svobodnou volbu, aby se rozhodl, jak chce, a to i kdyby měl udělat největší chybu svého života. Kdo neumí přát svobodnou volbu, nedokáže vnitřně docenit ani cenu toho daru, kterým je partnerovo „ano“. Nadměrná kontrola či žárlivost stejně nakonec partnera spíš odhání a zdaleka nemá ten účinek, který je očekáván. Každá láska totiž znamená, že se dáváme v šanc tomu, kterého milujeme, a tím mu i dáváme možnost (ne právo) nám ublížit. To platí jak pro partnery, tak pro naše děti. I ty nám mohu zle ublížit právě proto, že je milujeme. s úctou jk

ODPOVĚĎ (25.12.2008 16:51) Vážená paní, jestliže muž hovoří o strachu, je pro ženu bezpodmínečně nutné, aby tyto strachy přesně znala a pojmenovala je. Pokud jsou to následky jejích chyb, je dobré se od nich distancovat vždy, když o nich muž začíná spontánně hovořit. V jeho hlavě totiž probíhá tento proces – je mu smutno, a tak začíná snít o tom, že by se vrátil k ženě a rodině, začíná si představovat technické detaily, tzn. vytahuje staré vzpomínky. Ty bohužel nejsou vždy příjemné, naopak jsou to často dost velké hrůzy. Tak se najednou objeví strach, že se to všechno vrátí. Pak uvidíte úměru – čím větší stýskání, tím větší strach z opakování traumat. Úkolem ženy je promptně zareagovat především na potřebu sblížení muže, tj. obejmout, políbit ap. Kromě toho by měla adresovat přehrávané vzpomínky třeba slovy: „Já vím, bylo tam hodně hnusných věcí. Ale stejně tě mám ráda a dám si pozor, abych ti neubližovala.“ Samozřejmě konkrétní podobu uzpůsobit folklóru dané rodiny. Jinou možností je postupné přibližování – napřed občas společné výlety, návštěvy známých či (nekonfliktních) prarodičů, pak třeba společný víkend doma s rodinou. Jeden či dva dny, kdy přespí doma atd. (Této metodě se říká systematická desensibilizace.) Ultimáta bych muži nedával, ale v periodách, třeba rok či půl roku, bych dělal pravidelné bilance, zda vkládaná energie přináší kýžený užitek. s úctou jk

ODPOVĚĎ (18.12.2008 10:01) Vážená Martino, tady bych nediagnostikoval polovztah, vždyť jste spolu pouze tři měsíce. Ani přemíra sexu nevadí, protože slovo zamilovanost je od slova sex. Naopak teď by asi nebylo rozumné zakládat rodinu, protože optimální čas je jeden až dva roky chození. Tam zatím nejste. Zde bych spíše konstatoval jinou klasickou chybu - nerespektování vdovského času neboli doporučení - nelezte do vztahu s někým, kdo se právě rozešel. Naše babičky říkávaly: „Jeho nebožka žena ještě nevychladla a on už prohání sukně...“ Pokud toto pravidlo nerespektujete, pak se nedivte, že mu bývalá partnerka ještě straší v hlavě. Následky této chyby jsou stejné jako u nevěry: Kdykoli se Vám po něm zasteskne, začne se Vám hlavou prohánět fantazijní postava jeho bývalé partnerky. Ke slovu přišel i pákový efekt: „Vše, po čem právě toužím, dostává teď ona.“ Buďte si plně vědomá, že on sice mohl předejít, aby toto nevzniklo, ale teď už je porouchaná Vaše hlava a tyto fantazie musíte opravovat už sama. On s tím nyní nemůže dělat nic. Tak dlouhé prsty nemá. Tedy když Vás polije strach, že „se jeho bývalá přítelkyně někde vynoří, ozve a bude konec - že pro něj bude přednější,“ pak si uvědomte, že toto je reakce Vaší představivosti na Vaši úzkost a způsob, jak ji zpracovává. Přirozenou obrannou reakcí bývá začít snít o manipulacích - jak o něho budete bojovat, představovat si různé manévry, jak ho dostat. To je však marné, protože fantazijní sokyně v tom okamžiku ví to samé co vy a hned jí napadne, jak by mohla zhatit Vaše plány. Vás polije další vlna úzkosti a začnete horečnatě vymýšlet další trik – prostě nekonečné sebemrskačství. Je třeba vymyslet jiný manévr. Fantazijní postavy nemají s reálnými moc společného, tedy si s nimi můžete experimentovat. Třeba místo války s expartnerkou se zkuste zasnít a říci svému klukovi ve fantazii: „Já ti přeji, abys byl se mnou šťastný, abys neměl žádnou potřebu mě opouštět a abys mě měl stejně rád, jako já mám tebe.“ Stejně tak expartnerce ve fantazii můžete popřát hodně zdaru v životě, aby také potkala někoho jiného, se kterým bude šťastná. Tento trik s fantazijními postavami může zažehnat občasné návaly úzkosti. s úctou jk

ODPOVĚĎ (18.12.2008 9:55) Vážená Ivano, na krátkou otázku, krátká odpověď. Musíte vědět, jak rozchody fungují a jaké chyby lidi dělají. Přečtěte si třeba knihu Partneři a rozchody. s úctou jk

ODPOVĚĎ (11.12.2008 11:23) Vážený HL, když se Vás zeptám, jak se počítá diskriminant kvadratické rovnice, tak se pravděpodobně budete kroutit. Proč? Protože ho málo procvičujete a málo opakujete. Opakování matka moudrosti. Jak to, že diskriminant jste zapomněl, a kolegyni si tak dobře pamatujete a nezapomínáte? Nic mi neříkejte, vím to předem - páč kolegyni velice si opakujete a ve fantazii procvičujete častěji než diskriminant. Opakování otec pošetilosti. Jinými slovy měl byste přesně zmonitorovat, kdy si „opakujete“ fantazijní postavu kolegyně a kdy do ní investujete emocionální energii. Tento nešvar byste měl především velice dobře vidět, jak běží, a čím ho krmíte. Pak je doporučení jednoduché – nekrmit a nehladit, pak Váš nešvar čeká osud nebohého diskriminantu – zajde na úbytě. Zkrátka problém není v realitě, které věnujete pozornost, ale fantazii, kterou přehlížíte. s úctou jk

ODPOVĚĎ (11.12.2008 11:17) Vážený Jirko, samozřejmě je lepší a jednodušší prevence než resuscitace... U ženy se objevil hybridní partner – to je složenina Vás a internetového milence. On je nositelem všeho hezkého a vy všeho špatného. Ona teď kalkuluje takto: Vše, co mám u Jirky, bych s tím novým mohla mít taky a k tomu ještě tisíce nevyžádaných bonusů. Nad tímto snem nemůžete, jako reálný člověk, nikdy zvítězit. Tedy snažte se dělat to nejlepší, co dokážete. Dělejte zejména to, co jí dříve chybělo a co jste ignoroval. No a pak se modlete, aby to dobře dopadlo, a čekejte. Počítejte, že i internetová zamilovanost odeznívá do půl roku a s ní může odejít i jedna velká internetová iluze. Pozor je to víc o výdrži než o nějakých hurónských gestech a mimořádných výkonech. s úctou jk

ODPOVĚĎ (11.12.2008 11:15) Vážená Anno, mám pocit, že je to něco skrytého v něm, něco, o čem jste nejen nevěděla, ale ani nemohla vědět, natož abyste to mohla ovlivnit. Jeho reakce – averze na cokoli u Vás – je deflektorská, tzn. naznačuje, že mu vadí přílišná blízkost, která vznikla zřejmě díky sňatku. Odstup od svatby naznačuje, že by se mohlo jednat o tzv. dočasný manželský propad (temporal marrital dropdown), který se objevuje okolo dvou měsíců po svatbě. Nevím, kolik Vám je let, ale nechal bych ho v klidu přibližně rok, a nijak bych se nesnažil se k němu přiblížit. (Přibližování mu totiž strašně nyní vadí.) Do roka a do dne buď ze své ulity vyleze, nebo bych jej prohlásil po roce za „nezvěstného“ a vztah bych v sobě obřadně pohřbil. Co se týká fantazijních postaviček, které popisujete, je to názorná ukázka pákového efektu: Čím víc vy jste nešťastná, tím šťastnější je vymyšlená vize budoucí partnerky, kterou si vyrobila Vaše hlava. To je fantazijní sebetrýznění - s realitou nemá moc společného. Proto bych doporučoval techniky, které řeší fantazijní postavy, viz kniha Partneři a rozchody. s úctou jk

ODPOVĚĎ (4.12.2008 9:59) Vážený Ignáci, zde není důležité, že jste gay. Váš problém je stejný, jako má každý jiný bezdětný vztah – má samovolnou tendenci k rozpadu, tj. má sklon přechodit se okolo šestého roku. Vy jste navíc spolu už 8 let, takže není divu, že to dospělo do toho stavu. S časem totiž oslabují přitažlivé síly, takže nyní je nacházíme už jen zdegenerovaně vyjádřené: „Nikdo tě nebude mít tak rád jako já.“ Ono to zní jako „miluji tě“, ale vy v tom slyšíte třeba „stejně zůstaneš sám“ nebo jinou trestající výtku. Postupnou degeneraci komunikace představuje i věta: „Doufám, že zase někomu neubližuješ.“ Ta naznačuje, že on na Vás začal myslet, protože se mu stýskalo, ale pak si začal přehrávat hnusné scénky ve fantazii a položil si otázku, co asi děláte. Pak je logické, že se zeptá: „Doufám, že zase někomu neubližuješ“, protože v jeho fantazii tou dobou chodí nějaký tyranský Ignác a mučí jej až nelidsky. Tady místo vstřícné věty: „Stýská se mi…“ slyšíte zdegenerované: „Jsi zlý a ubližuješ lidem, kteří tě mají rádi“. Tedy na Vašem místě bych si dal pozor na čistotu komunikace. Říkejte jenom věty s jedním významem, ne se dvěma či vícero, jako jsou tyto výše popsané. Dále bych výrazně cenzuroval, co Vám leze z pusy, mobilu a počítače. Autentická komunikace je krásná pouze, pokud je pozitivní. Velice rychle zatrpkne, když se začnou autenticky komunikovat nepříjemné pocity. Objeví se řada zranění a výsledkem je to, co vidíte. Při snaze obnovit Váš vztah narazíte na to samé jako u každého přechozeného vztahu – minimální ochotu investice do vztahu, na velké rezervy a vnitřní temnou předtuchu – ono to stejně nemá cenu, stejně se to rozpadne. Tedy se mi to moc nadějné nejeví. s úctou jk

ODPOVĚĎ (4.12.2008 9:52) Vážená paní Kruppová, těžko bych hledal přesnější výčet toho, co se nemá ve vztahu dělat, než to, co jste mi tu vypsala. Nejvíc mě ale fascinuje věta: „Snažím se ho dostat zpátky s tím, že mu vše odpustím, a začneme znovu.“ Řekl bych, že mu nemáte moc, co odpouštět. Odpustit musí on Vám. Uvědomte si, že pokud se má Váš vztah obnovit, budete se muset hodně hodit do latě a zacházet s partnery s mnohem větší pokorou a úctou. Tato věta však odhaluje jeden důležitý parametr Vašeho vztahu, totiž distribuci viny. I když chyby děláte z větší části vy, přesto pocit viny leží na manželovi a on je vždy pohotový vinu vzít na sebe, a to i teď po rozvodu, viz „...on to prostě nezvládl.“ Toto přesouvání viny ze sebe na partnera může zdánlivě fungovat celá léta. Viník se může kamuflovat, ale škoda vzniklá z chyb se nakonec přeci jenom projeví. Samozřejmě neexistuje žádný zaručený návod na kříšení mrtvoly, ale pokud se chcete pokusit o to vzřísit tento vztah, tak musíte teď opravdu sekat latinu: 1) Především máte naprostý zákaz jakýchkoli vyjasňovacích rozhovorů – co kdo udělal špatně, a už vůbec, zda se k Vám nechce vrátit a obnovit vztah. Na všechny tyto otázky stejně uslyšíte odpověď „ne“ a hlavně ho jimi ještě více odeženete. 2) Když s ním budete v kontaktu, tak se budete snažit vytvořit příjemný společný čas. Snažte najít co nejvíce příležitostí, abyste byli spolu. 3) Budete držtet jazyk za zuby a nebudete mu nic vyčítat, peskovat a natož ho trestat. V této strategii budete pokračovat až do té doby, dokud se u něho neobjeví zřetelná tendence k návratu. Buďte si vědoma, že teď už není čas na to, abyste riskovala nějaké chyby a amatérsky experimentovala. Na začátku vztahu můžete dělat velké chyby a projde Vám to. Ale v tomto stavu stačí dělat i malé chyby a má to fatální důsledky. Takže bych si nezahrával s ohněm. s úctou jk

ODPOVĚĎ (27.11.2008 10:59) Vážená Martino, napadá mě řada možností, které by to mohly vysvětlovat. Nezačala chodit do školy? Nemá horečky či jinou chorobu? Samozřejmě tam může být i šikana či pohlavní zneužívání atd. Takže než začneme vymýšlet katastrofické scénáře, důkladně bych si prošel všechny změny za poslední měsíc a zkusil bych jí rozpovídat o tom, co se dělo minulý týden, kde s kým byla, co tam dělali, kdo ji koupal ap. Závažné by to bylo, pokud by se k tomuto přidaly změny v chování - zamlklost, plačtivost, regresivní projevy ap. Doporučoval bych návštěvu dětského psychologa, abyste spolu analyzovali možné příčiny, eventuálně i obvodního doktora, pokud máte podezření na chorobu. s úctou jk

ODPOVĚĎ (27.11.2008 10:57) Vážená Adriano, především nesněte o tom, že to hned musí být Váš partner či kluk, se kterým musíte hned chodit či dokonce zakládat rodinu. Prostě si jděte popovídat s člověkem, který může ale i nemusí být zajímavý. Bavte se s ním stejně nenuceně a nezávazně jako s nějakou cizí holkou. Na prvních schůzkách brzděte svá očekávání a sny, zejména nelezte hned na prvních schůzkách do postele. Jinak nervozity Vám pomůže se zbavit, když jdete na schůzku s tím, že mu chcete pomoci, aby on nebyl nervózní. Někdy pomáhá se zbavit nervozity, když ji společně pojmenujete: "To je hrůza, co? Tyhle první schůzky... Člověk je z nich nervózní, ani neví pořádně proč. Vždyť nejde o nic." Na první schůzce se snažte získat odpovědi na otázky: Co je to za člověka? Co ho formovalo? Co má rád? Z jakého pochází prostředí? Měla byste mít o něm přiměřený celkový přehled a neměla byste se nechat zaslepit tím, že se upnete pouze na jednu jeho vlastnost, ať příjemnou či nepříjemnou. s úctou jk

ODPOVĚĎ (20.11.2008 10:15) Vážená Jano, to je opravdu hodně těžká otázka. Především si položte otázku: Jak dobrý máte čuch na divný lidi? Někdo jej má velmi dobrý. Stačí se na člověka kouknout a skoro na beton ví, že bude nejlepší se mu zdaleka vyhnout. Naproti tomu třeba děti z problémových rodin to mají složitější. Když třeba jejich otec je hochštapler a Don Juan. Jejich optika je těžce narušena. Když potkají v životě něco podobného, tak se jim ten hejsek podvědomě líbí - připomíná jim totiž jejich otce. Pak mají sklon si chronicky vybírat špatné životní partnery a toho se těžko zbavují. Tomu se říká pregnantně Boží dopuštění a ne nadarmo k tomu moudrý vtip dodává, že je lépe se dobře oběsit než špatně oženit. Na Vašem místě bych ono varování bral vážně. Znamená to, že buď máte špatné přátele nebo špatného partnera nebo obojí. Bohužel je tu nebezpečí tzv. Trachtových zbytečných otázek: Když se lháře zeptáte, jestli lže, tak Vám logicky vysvětlí, že ne. Ať je tím lhářem Váš partner nebo dotyční přátelé. Je pravděpodobné, že pokud Váš partner je opravdu notorický lhář, pak jeho způsob lhaní bude stále stejný a stejné budou i cíle, který svým lhaním chce dosáhnout. Když si tedy poslechnete jeho ex-partnerky, dozvíte se jeho případné skryté triky, například jak má kamuflovat své akce, jaký druh lhaní má být pro něj typický ap. Když pochopíte, jaké by měl používat fígle, tak je odhalíte rychleji a snadněji, než kdybyste je měla odhalovat metodou pokus omyl. s úctou jk

ODPOVĚĎ (20.11.2008 10:02) Vážený Robine, to je opravdu nejasné. Vypadá to na latentní a spouštěcí fázi rozchodu, viz má kniha Partneři a rozchody. Kontakt v redakci. s úctou jk

ODPOVĚĎ (20.11.2008 10:01) Vážené Mimi, Máte štěstí, že jsem i hydrogeolog, takže Vám napíši, jak se to dá zjistit. Je to prosté, stačí na to obyčejná kuchyňská váha. Pak musíte dát Zemi na vážící misku, tzn. musíte váhu otočit vzhůru nohama a položit na Zem miskou dolu. Problém je jedině s tím, jak přečíst hodnotu z displeje, když je otočen k zemi. Já jsem to vyřešil jednoduše, vyškrábl jsem lžící v hlíně žlábek a dal jsem do něj zrcátko jako periskop. Pak stačí jen zrcadlově přečíst hodnotu. Nezapomeňte však od naměřené hodnoty odečíst hmotnost samotné váhy, která na ní leží, jinak byste dostala hausnumera. Podle naší váhy, co jsme dostali od bratra jako svatební dar, Země váží 5,9742 . 10e24 kg. s pozdravem fyzice zdar jk