ODPOVĚĎ (2.1.2010 13:36) Vážení a milí čtenáři, nic netrvá věčně, a tak končí i naše poradna. Musím se přiznat, že na začátku, když přišla nabídka od Lidovek, zda bych neměl zájem o tuto poradnu, tak jsem si od toho moc nesliboval. Tím spíš mě proto překvapila a potěšila živá odezva na ni. Jsem tedy rád, že nemusím mít pocit ztráty času a energie. Na druhou stranu nic se nemá přeceňovat. Při hledání odpovědí na Vaše dotazy jsem vycházel z toho, co bylo napsáno. Záleželo tedy na tom, jak jsem Váš popis situace pochopil, a zda jsem si dokázal pod ním představit reálné psychologické pochody, které Vás trápí. To je vždy sázka do loterie a tedy doufám, že jste si vždy nechávali rezervu pro případ, kdy jsem mohl Vaše obtíže pochopit špatně, nebo Vám dát i špatnou radu. Nedělám si iluze, že každá má rada byla nad zlato. Nepochybně se mezi mými postřehy musely objevit chyby. Bylo by proti přírodě, kdyby tam nebyly. Co se týká psychologického poradenství, vždy doporučuji klientům, aby si posbírali vícero názorů z různých úhlů pohledu. Když se o svém problému budou bavit se šestým člověkem, najedou zjistí, že rady lidí mají sklon se v něčem shodovat a překrývat. To zpravidla bývá rozumné jádro. V těch oblastech, kde se doporučení druhých rozcházejí, je vždy dobré si vyžádat od druhého zdůvodnění, proč si toto myslí. Toto zdůvodnění je třeba žádat i po odbornících, a to zejména, pokud se jedná o poradenství, kde je odborník placen za to, aby měl nějaký profesně podložený názor. Samozřejmě situace je trochu jiná u psychoterapie, kde psychologové si důvodně nechávají své odborné přesvědčení pro sebe a nechavají klienta, aby si sám našel svoje řešení, které jemu vyhovuje. Tedy záleží především na Vás, abyste si s psychologem domluvili předem a jasně, o jaký přístup máte zájem, abyste třeba pak nebyli zklamaní, že Vám třeba psycholog za celé první sezení neřekl pomalu ani půl věty. Závěrem bych se rád omluvil těm, na které nevyzbyl časoprostor v naší poradně. Dotazů bylo přibližně desetkrát tolik, než má kapacita odpovídat. Dotazy odpovězené za dva roky fungování této poradny teď umístím na svůj web www.klimes.us/poradna, kde též mužete najít další odkazy na literaturu a kontakty na mě. Vždy zdůraňuji, že samostudium je nejlevnější psychoterapie a mělo by vždy předcházet a následovat po návštěvě psychologa. Odborník Vás může nasměrovat, ale ta hlavní práce, všechna rozhodnutí a realizace životních plánů leží na Vás, tedy Vy musíte být kvalifikovanými odborníky na svůj život, čím vzdělanější tím lépe. s úctou Váš Jeroným Klimeš

ODPOVĚĎ (30.12.2009 11:50) Vážená Ivano, máte pravdu, že s tímto problémem nejste osamocená. Vysvětlení je tradičně evoluční. Muž, který dokáže ovlivňovat davy, bude asi schopen zabezpečit dostatek prostředků na zabezpečení rodiny. Zřejmě to byla pravda, protože v ženských genech nacházíme tuto preferenci, tzn. že opravdu ženy s touto partnerskou preferencí měly reprodukční úspěch. Bohužel historická situace se změnila, ba převrátila. Muže na pódiu provází právě opačný extrém - o svou rodinu často nejsou schopni se pořádně postarat. Ale toho jste si sama dobře vědoma, takže to nemusím rozvádět. Jenže vaše hlava dál jede podle genetických programů, které jsou toho času staré i více než dva milióny let. Ač bychom některé z těchto programů již mohli právem označit za zastaralé, nemůžeme je označit za přežité, protože zdá se ještě několik tisíc až miliónů let budeme podle nich dimenzovat své životy - chtě nechtě. Dawkins rozvádí svou teorii sobeckého genu. Tu by bylo dobré rozšířit o poznámku na okraji, že každá evolující struktura je sobecká. Tedy mezi člověkem a jeho genem vzniká soupeření dvou sobeckých struktur. Geny by Vám rády vnutily svou vizi muže na pódiu, vy byste raději někoho s kým se dá zestárnout. To jsou "sobecké" a soupeříci zájmy dvou evolujících struktur. Ale asi bychom měli už opustit pustou teorii pleistocenních savan, vylézt zpět na zelený strom současného života a při této radostné příležitosti vymyslet nějakou praktickou radu pro Vás: Hledejte kompromis mezi svými asi těžko ovlivnitelnými touhami a hledejte jehlu v kupce sena - toho umělce, který zároveň má touhu být dobrým tátou. Problém není v tom, že by tací muži neexistovali, ale že na ně máte asi málo vypěstovaný čuch. Budou tedy pro Vás jaksi neviditelní. Tuto citlivost byste si však měla vypěstovat bedlivým pozorováním. s úctou jk

ODPOVĚĎ (30.12.2009 11:47) Vážená Mirko, zeptal jsem se otce a ten mi napsal toto: "Trochu jsme uvažovali o jménu David, ale pořád to nebylo ono. Někdy v březnu 1967 jsem četl 'Tři muže ve člunu - Jerome Klapka Jerome', a tak jsem se tomu před spaním řehtal, že jsem budil Zdenu [matku], a pak jí četl úryvky. To jméno Jerome, to bylo ono. První nápad byl Jerom = Jeroným, nějak nám nedošlo, že je to vlastně Jeremiáš. Věděli jsme o existenci Sv. Jeronýma i o Jeronýmu Pražském, to že jsi nakonec po Sv. Jeronýmovi je spíš od P. Hasseho [děkan ve Vlachově Březí]. To, co vím dnes o Sv. Jeronýmovi by mě od toho jména spíš odrazovalo. Takže hlavní "viník" je Jerome Klapka Jerome, a taky ti tak říkáme. ;o)" Tolik otec, já bych k tomu dodal, že sv. Jeroným byl opravdu asi kombinace genia, světce a pošuka. Pro zájemce doporučuji knihu Jiřího Šubrta z nakladatelství Oikoymenh (ukázka viz http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/jeronym.htm), která mi umožnila pochopit nejen tohoto světce, ale i tehdejší dobu, která byla okouzlena poustevnictvím. To byla tehdejší obranná reakce (zbytečné dodávat, že přehnaná), kterou se lidi snažili kompenzovat ještě přehnanější obžerství Říma. Tam, jestli se nemýlím, tou dobou ještě stále vládl naprosto neuvěřitelný komunismus - mouka a olej zadarmo pro každého svobodného občana Říma... s úctou jk

ODPOVĚĎ (28.12.2009 11:42) Vážená Hanko, ale já jsem přeci nikdy netvrdil, že každý vztah je třeba zachovat za každou cenu. Vy máte po roce určitou zkušenost. Máte pomalu dost informací, abyste udělala rozhodnutí - buď odejít nebo přejít do trvalého vztahu. Ale ani pro jednu variantu zde není žádná morální povinnost. s úctou jk

ODPOVĚĎ (28.12.2009 11:39) Vážená Kláro, držte se doporučení lapiducha dr. Chocholouška: "Ať si pindá, na to my jsme zvyklí." Když hoří listí, dělá hodně kouře. Když Vaše máma trpí - z jakéhokoli důvodu, tak Vám vyčítá - cokoli a kdekoli. To nemá žádnou jinou logiku. Ona nikdy neřekne: "Je mi smutno. Trpím samotou.", ale vždy jen "Ty jsi špatná dcera, ty pořád někde lítaš, každá karádka je ti milejší než já. Mně se nevěnuješ." Každou svou frustraci umí přeformulovat tak, že to nakonec vyzní jako Vaše chyba. To je komunikační nešvar, který se v tomto věku dá už jen ignorovat. Je až s podivem, že vztah Vašich rodičů vydržel, protože tento skon k vyčítání rozbil již mnoho manželství. Myslím, že návštěva jednou ob den je rozumná a únosná, ale berte to jako potápěč: Nadechněte se, skočte, a když už to nemůžete vydržet, tak utečte. Především si nic z toho, co ona říká, neberte osobně. To nejsou výpovědi o Vás, ale to ona si jen tak stýská na té cestě do hrobu. Ty občasné návštěvy je jediný způsob, jak jí můžete na této cestě trochu ulehčit, proto není žádný důvod si cokoli vyčítat. Místo toho zkuste si překládat, jak by ta její vyčítavá konstatování zněla v řeči normálního zdravého člověka. Toto je opět doklad, že bychom se k vlastním dětem měli chovat odmalička s úctou tak, aby k nám ve stáří mohly chodit rády na návštěvu. s úctou jk

ODPOVĚĎ (11.12.2009 11:39) Vážená Vikino, je-li skutečně Vaším přáním s ním zůstat, tak by měl pomoci fakt, že odpudivé síly opadávají rychleji než přitažlivé. Takže až u Vašeho muže opadne ten první nával vzteku a bezmoci, bude možná vstřícnější. Každopádně byste mu měla občas poslat nějaký omluvný a vážně míněný dopis s vysvětlením, aby věděl, že to s tím návratem a změnou svého chování myslíte vážně. S omluvou bych rozchodně neotálel. Viděl jsem vztahy, kdy muž ženinu nevěru nevydýchal, i když si před tím říkal, že se to stát může. Je těžké ovládnout ty vtíravé fantazie, ale naštěstí i na ty jsou metody, které jste si už přečetla v tom mém článku. s úctou jk

ODPOVĚĎ (11.12.2009 11:37) Vážená Anno, je mi líto, že to musím tak napsat, ale samozřejmě jste míň než jeho ex. Vždyť to vidíte jasně z jeho chování. Vy jste přeci jen milenka, která mu pomohla se odpoutat od bývalé manželky. Tím jste se zároveň stala i symbolem stejného období. Když se dnes řekne rozvod, tak jemu se vybaví tváře dvou žen - bývalé ženy a vaše. Sdílíte s ní stejný prostor i ve vzpomínkách, proto na Vás přechází i averze, která původně patřila manželce. Konec konců sama píšete, že na Vás uplaňuje "postup, jaký měl uplatnit kdysi vůči exmanželce". Proto se pořád ženám opakuje, aby si nic nezačínali se ženáči. Má to totiž tyto konce. To, co Vás trápí je ta neuvěřitelná investice, kterou jste do toho vztahu dala, ty nesplacené sny o tom, že on konečně dá přednost Vám. Z této investice bohužel nic neplyne, stejně jako nic nevyplývá z toho, že jste kvalitnější osobnost než jeho ex. Jediné, co je možno tak nějak rozumně očekávat, že pokud ho vy sama nevyhodíte, tak on k Vám bude chodit dál, jste asi jeho nejbližší člověk. Tuto situaci bych řešil, jako kdyby jí žádný rozchod nepředcházel. Buď bych to zkousl (máte svý jistý), nebo bych mu jasně dal najevo, že chcete, aby se k Vám nastěhoval, abyste byla jedna domácnost se vším všudy. Bohužel při takových hop-trop akcích je třeba počítat s tím, že mohou dopadnout špatně. s úctou jk

ODPOVĚĎ (11.12.2009 11:37) Vážená Anno, je mi líto, že to musím tak napsat, ale samozřejmě jste míň než jeho ex. Vždyť to vidíte jasně z jeho chování. Vy jste přeci jen milenka, která mu pomohla se odpoutat od bývalé manželky. Tím jste se zároveň stala i symbolem stejného období. Když se dnes řekne rozvod, tak jemu se vybaví tváře dvou žen - bývalé ženy a vaše. Sdílíte s ní stejný prostor i ve vzpomínkách, proto na Vás přechází i averze, která původně patřila manželce. Konec konců sama píšete, že na Vás uplaňuje "postup, jaký měl uplatnit kdysi vůči exmanželce". Proto se pořád ženám opakuje, aby si nic nezačínali se ženáči. Má to totiž tyto konce. To, co Vás trápí je ta neuvěřitelná investice, kterou jste do toho vztahu dala, ty nesplacené sny o tom, že on konečně dá přednost Vám. Z této investice bohužel nic neplyne, stejně jako nic nevyplývá z toho, že jste kvalitnější osobnost než jeho ex. Jediné, co je možno tak nějak rozumně očekávat, že pokud ho vy sama nevyhodíte, tak on k Vám bude chodit dál, jste asi jeho nejbližší člověk. Tuto situaci bych řešil, jako kdyby jí žádný rozchod nepředcházel. Buď bych to zkousl (máte svý jistý), nebo bych mu jasně dal najevo, že chcete, aby se k Vám nastěhoval, abyste byla jedna domácnost se vším všudy. Bohužel při takových hop-trop akcích je třeba počítat s tím, že mohou dopadnout špatně. s úctou jk

ODPOVĚĎ (4.12.2009 10:30) Vážená Jahodnice, obávám se, že teorii ohledně horoskopů chápete špatně. Pokud vím, v případě horoskopů se netvrdí, že datum našeho narození nějak ovlivňuje naše životy, ale pouze že vše souvisí se vším a jaksi svázané plyne v nějaké synchronní řece. Tedy zastánci horoskopů či synchronicity věří, že v principu můžete z kteréhokoli jevu vyčíst něco o jakémkoli jiném jevu. Tedy že smysluplnou informaci o Vašem životě můžeme vyčíst nejen z polohy planet a Slunce, ale i z kávové sedliny, letu ptáků, jejich vnitřností, z mraků, rozkrojeného jablka, litého olova, prostě z čehokoli. Jde jen o to umět to. Osobně nevěřím v možnost takového informačního transferu. Ale bez ohledu na to, jestli věříme v synchronicitu nebo ne, tak by si měl každý, kdo se chce vážněji zabývat horoskopy, důkladně nastudovat tzv.Barnumův efekt.Pokud se podle tohoto matoucího efektu nedimenzují experimenty, tak je veškerý výzkum na toto téma k ničemu. s úctou jk

ODPOVĚĎ (4.12.2009 10:24) Vážená Viktorie, děláte jednu smrtelnou chybu. Chováte se k lidem rozdílně podle toho, zda je potřebujete nebo ne. Snažte se ze všech sil chovat se ke každému se stejnou úctou, a to zejména k různým nýmandům, outsiderům, starým lidem, k partnerům, které nemilujete ap. Jestliže byste nebyla nevěrná někomu koho skutečně milujete, nebuďte nevěrná ani partnerovi, kterého nemilujete. To s ním raději vůbec nechoďte. I člověk, kterého nemilujete, si zasluhuje, abyste s ním zacházela s úctou. Nejen zasluhuje, ale navíc se Vám takové chování i mnohonásobně vyplatí. Chápejte, jaké jiné varování může okolí Vašemu bývalému partnerovi dát? Teď jste mu byla nevěrná, když jste ho měla na háku. Jenže v manželství období jistě přijde, kdy ho budete mít opět na háku, kdy Vás něčím naštve, kdy si budete něco řešit. Jakou má záruku, že i přesto se k němu budete chovat s úctou, že zase nebude mnohonásobný paroháč? Jestliže dnes neumíte zachovat úctu člověku, kterého nemilujete, jakou má kdokoli z Vašeho okolí jistotu, že zachováte úctu i jemu, až bude v nějaké nezáviděníhodné situaci. Jestliže si tedy uvědomujete své chyby, vynahraďte je dnes někomu jinému, koho třeba ještě v této chvíli nemilujete. Nemyslím, že byste měla spát či chodit s někým, koho nemilujete, ale že byste se měla chovat ke všem lidem se stejnou apriorní úctou. s úctou jk

ODPOVĚĎ (30.11.2009 12:01) Vážená Moniko, já tomu říkám prokletí přechozených vztahů... Pravděpodobně jde o to, že se změnil rodinný systém. To je zatáčka, kterou nepřipravený člověk může mít problém vybrat. Popisovanou ztrátu citů k Vám mohou tedy mít na svědomí poruchy přizpůsobení se nové situaci. Poruchy přizpůsobení jsou však svou povahou dočasné a samy odeznívají. Přesto Vám nikdo nemůže dát záruku, ani že se ten vztah rozpadne, ani že vydrží. Vy se však chovejte tak, abyste jaksi neměla ruce od krve. Prostě dejte si hodně záležet, abyste to nebyla vy, kdo ten vztah nakonec rozbije a kdo urychlí případnou krizi. To především znamená žádné dočasné odloučení na rozmyšlenou. Snažte se, aby neustále bydlel doma a chovejte se vstřícně, ale nevnucujte se. Počítejte s tím, že muž začíná být psychicky otcem často, až když je dítěti tak rok až dva. Tu dobu bych v klidu počkal. Stejně není kam spěchat. s úctou jk

ODPOVĚĎ (30.11.2009 11:57) Vážená Pavlíno, já nevím, jestli Váš přítel je nebo není psychopat, ale podívejte se na vlastní popis Vašeho vztahu: Dívka po 12 letech vztahu je přesvědčená, že její milý je psychopat, na veřejnosti ji zesměšňuje, je jí systematicky nevěrný atd. Ona navíc s ním ani nechce mít dítě. Jak chcete s tímto přesvědčením s takovým mužem dál existovat? Je-li Váš popis přesný, pak Vám nemohu doporučit nic jiného, než abyste ten vztah co nejdříve ukončila. s úctou jk

ODPOVĚĎ (19.11.2009 10:47) Vážená paní, je-li to tak, jak popisujete, držel bych se zásady: Bližší košile, než-li kabát, tzn. chránil bych především vlastní rodinu i za cenu, že se budete muset od tchýně znova odstěhovat. Nicméně i po odstěhovaní bych s ní udržoval kontakt ve formě navštěv, ale ne častější než jednou za týden. Pokud se s někým nedá "vůbec normálně komunikovat", pak se musí normálně odříznout. I když zohledníme případnou demenci nebo jinou nemoc, kdy by tchýně vyžadovala soustavnou péči a dohled, přesto blaho Vaší rodiny má přednost. Píše se to už v Bibli: "Proto muž opustí matku i otce a přilne ke své ženě..." Z podobných případů bychom si my ve středním věku odvodit zásadu, že k dětem se máme vždy chovat s úctou tak, aby až my budeme mít toho Aloise Alzheimera na krku, aby naše děti o nás rády pečovaly. s úctou jk

ODPOVĚĎ (19.11.2009 10:43) Vážená Michaelo, Doporučoval bych spíše se odstěhovat, protože pravděpodobnost návratu po té době je spíš mizivá. Ale milá byste na něj měla být, ať se má vrátit nebo ne. Milá byste měla být na každého bez jakékoli podmínky. s úctou jk

ODPOVĚĎ (12.11.2009 15:04) Vážený Romane, přečetl jsem si oba popisy a dlužno říci, že na nějakou přesnější diagnosu to nestačí. Doufám, že se spokojíte se střelbou od pasu. Na schizofrenika (F20) to nevypadá, ani na schizotypální poruchu (F21), ale spíš na schizoidní osobnost (F60.1), možná anakastickou (F60.5). Pohrabejte se v Mezinárodní klasifikaci nemocí pod příslušnými kódy: http://www.uzis.cz/cz/mkn/MKN10.pdf s úctou jk